„Láska je ...“ Než budete pokračovat ve čtení, zkuste se na chvilku zamyslet a doplnit tuto větu pouhými dvěma slovy.
Co je to láska? Slovo, které používáme a přijímáme tak často a přece může mít tolik různých definic a výkladů. Často si podtrhávám v knížkách zajímavé věty a občas celé odstavce. Naprosto nad rámec běžného „zajímavého citátu“ mou pozornost upoutala zdánlivě prostá věta Anselma Grüna, benediktinského mnicha a oblíbeného autora duchovní literatury. Ta věta zní: „Láska je kvalita bytí.“
Když se budete ptát na definici lásky třeba Wikipedie, přečtete si, že „Láska je pojmenování pro silnou emoci či vztah vyjadřující hluboké osobní zaujetí a náklonnost k subjektu lásky.“ Pak tam najdete spoustu různých „druhů“ lásky, psychologických, biologických, sociologických výkladů a dělení. Jedno rčení říká „méně je někdy více“ a zdá se mi, že v tomto případě dokonale sedí. „Láska je kvalita bytí.“ Ta věta má v sobě vše, vůbec se neomezuje. Možná jste v úvodu při přemýšlení, jak větu doplnit, zjistili, jak jsou naše definice lásky omezené a zúžené. A čím více slov bychom použili, tím víc bude „naše láska“ omezená.
Kardinál Robert Sarah ve skvělém knižním rozhovoru „Síla ticha“ varuje před diktaturou hluku, obrazů a světel, mnohomluvností, neschopností dnešní společnosti ztišit se a usebrat, nemožnosti nalézt Boha v takovém prostředí a stavu srdce, které nenechává prostor tichu. Téma „blahodárného ticha“ je podle mě velmi úzce spojené s kvalitou bytí, s láskou. Když navštívíte nemocného, nebude potřebovat, abyste mu vyložili vše, co dělají jeho známí, jaké mají problémy a radosti, co jste měli k snídani a k obědu, kdo vás naštval a kdo potěšil. Nemocného často více povzbudí, když ho vezmete za ruku a prostě budete s ním. Tak jako v tichu nejlépe vnímáme přítomnost Boha, tak také v tichu můžeme vnímat mnohem lépe i přítomnost našich bližních. Ne že bychom nemohli nic říkat, ale můžeme vážit slova, být mírní a „vystoupit ze světa“, který nezná nic než výkonnost ve všech směrech. Leckdo časem zjistí, že pouhá výkonnost ke štěstí a ke „kvalitě bytí“ nemůže stačit.
Možná znáte slova z Prvního listu Janova: „Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.“ Považujeme li Boha - Stvořitele za zdroj, příčinu a smysl bytí, dokážeme si lépe představit svůj vlastní úkol na Zemi. Tím úkolem je láska, coby naše přičinění se o „kvalitu bytí“. Pokud tedy věříme, že vše povstalo z Lásky, že ta je skutečnou příčinou bytí, o čemž svědčí krása stvoření a konečně také skutečnost, že „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“, musíme zároveň na tuto Lásku svým bytím vhodně odpovídat.
„Láska je kvalita bytí.“ Původně jsem chtěl vypsat vlastní myšlenky, které se v rozjímání o této větě vynořují, množství situací, na které je aplikovatelná. Nakonec si říkám, že bych tím zbytečně snižoval velikost a hloubku oněch slov, která dávají každému vlastní prostor pro jejich tiché vstřebání a promýšlení. Účelem mého příspěvku chce být čtenářovo zastavení se nad uvedenou větou, nikoliv nad mými slovy.
Každý z nás potřebuje lásku a touží po ní. Přeji vám všem i sobě samému, abychom dokázali tuto touhu naplňovat v uvědomění si, že nemůžeme přijímat, dokud se nenaučíme také dávat.
