Ironicky i vážně na téma: lhostejnost a pasivita. Máme ještě naději, nebo zcela propadneme kouzlu nezájmu a planého nadávání?
Pánové Jungmann, Palacký a Dobrovský byli významní rakouští vzdělanci, kteří zasvětili svůj život německým univerzitám, studiu německého jazyka a zastávali názor, že český národ de facto neexistuje a na základě ideje pangermanismu má být nedílnou součástí velké rakousko-německé říše. T. G. Masaryk nenašel u veřejnosti dostatečnou podporu pro své vlastenecké myšlenky a po vypuknutí první světové války se rozhodl stáhnout se z veřejného života a odejít do penze. Jen několik dní po výsadku Gabčík s Kubišem uprchli do lesů, tak jak vždy plánovali, a už o nich nikdo nikdy neslyšel. Když se nacistům nepovedlo podmanit si Evropu, obsadila naše území vojska sovětská, aniž by se setkala s jakýmkoliv odporem. 17. listopadu 1989 si studenti vyslechli projev Gustáva Husáka o odkazu Jana Opletala a úspěšné pětiletce a pokojně odešli domů. Václav Havel byl na konci prosince 1989 opět zatčen a z vězení mohl odejít až po svém vstupu do KSČ o pět let později.
No není to krásné? Žádné vášně, emoce, zapálení... jenom lhostejnost. Vždyť to, co se děje v naší zemi a kdo o nás rozhoduje, nás vůbec nemusí zajímat, vůbec se nás to netýká, stejně nic neovlivníme, náš hlas nemá váhu... Stop! Jen si pomysleme, kde bychom nyní mohli být, kdyby každého statečného a zapáleného člověka ovládla lhostejnost. Václav Havel tvrdil: „Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu.“ Jak se mohl opovážit takto moralizovat společnost? Protože měl pravdu. A nebyl to výraz elitářství! Nedávno se mě zeptal kamarád, zda to, jak jsem politicky aktivní nevede k elitářství. Odpověděl jsem: „K elitářství nevede to, že já se angažuji, ale to, že ty se neangažuješ.“ A když už jsme u přehlídky citátů významných osobností, připomeňme si i slova Ronalda Reagana: „Postav se a bojuj za to, co považuješ za správné, nebo seď a nech zvítězit zlo.“
Postavil jsem se. Nejsem lhostejný k tomu, co se kolem mě děje. Ale co se vlastně děje nejblíže - v kruhu přátel, rodiny a známých? Vlastně nic - žijí si svůj život, nadávají na svůj život, nadávají na politiku a politiky... u piva v hospodě nebo u televizních zpráv. Ano, tím toho hodně změní! A to myslím vážně. Přijdou totiž lidé, kteří využijí oné naprosté apatie většiny společnosti, sami se zvolí (protože už nikdo další k volbám chodit nebude) do vrcholných funkcí, ostatním seberou peníze, řeknou jim co mohou a co nemohou, co mají zakázané, kdy a co mají nakupovat, co mají jíst a pít, kolik úřadů musí oběhat, aby mohli na své zahradě pokácet strom. Píši, že takoví lidé přijdou... Nejhorší je, že takoví lidé už vlastně dávno přišli - moc jim spadla do klína díky vysušeným koblihám, naslibováním nesplnitelného a zejména nadáváním na vše, co dělali ti před nimi.
Ale vždyť to vlastně téměř nikomu nevadí. A když ano, tak spořádaně mlčí, „drží hubu a krok“. Mnohdy se cítím být optimistou, pokud jde o maličkosti. V případě těch opravdu důležitých věcí - budoucnost národa, svobody a demokracie, však optimistou být nemohu. Apatie, lhostejnost a manipulovatelnost rostou a rostou. Rozhodně se ale nevzdám. Budu vám vnucovat své myšlenky zas a znova, dokud mě neodpálíte nějakým vlastním smysluplným názorem. Budu svoje myšlenky chtít realizovat a půjdu se třeba jednou někam zvolit - a můžete mě obviňovat z elitářství. Pamatujte si však, že dokud budete pasivní ovce, které jen občas zabečí, tak na taková obvinění nemáte morální právo. Z justičního hlediska to právo samozřejmě máte a já budu vždy ten, kdo vám ho bude hájit. Alespoň dokud mi tu možnost neseberou ti, kteří díky lhostejnosti získají převahu.
