Tak to začalo. Sice už vyčpěl zářijový burčák a děcka už v lavicích zívají měsíc, přesto tu je ještě hrstka těch, kterým škola začíná právě teď. Patřím k nim i já jako novicka v oblasti vysokoškolské a kolejní. A za těch pár dní po přestěhování na kolej jsem nabyla dosti nových poznatků, zkušeností a poučení.
Na buňce zámek všude
Sice obdržíte klíče od buňky, která zahrnuje 2 pokoje po dvou až třech lidech (ano, ten třetí spí v „šuplíku“) a bonus je klíček od jedné zásuvky v psacím stole, ale upřímně vám to moc nepomůže. Ve společných prostorech se nachází lednice, sloužící jako veřejný majetek. To jsem zjistila, když moje sváteční tequilla druhého dne po ubytování záhadně zmizela. Fajnoví spolubydlící se asi v noci mění na mexické mafiány a pro destilát se nebojí upustit od slušnosti. Může se však stát, že někdo zapomene buňku zamknout, což vede k sérii náletů od dalších ubytovaných z vedlejších ubikací. Jejich cíl je jasný – lednice. Takže raději jíst zdravé potraviny, které nelákají a také veškerý alkohol raději opravdu zamykat, popřípadě chodit do hospod.
Bez karty a přístupu do univerzitní sítě neexistujete
V rámci zjednodušení se studentům vyhotovuje karta ISIC, se kterou se vlastně zařizuje úplně vše. Od placení menzy, kopírování, vstupů do budov, ježdění MHD a vstupů na kolej. Co je nedomyšlené? Třeba to, že prváci tento čipový doklad obdrží až při imatrikulaci, jež se koná až v prvním týdnu studia. Takže dotyčný je v té době bez stravování v menze, bez neomezeného přístupu na kolej apod. Další nezbytností dnešní doby je přístup na internet. Hlavně na vysoké škole se vše ohledně rozvrhů, akcí a zápisů plánuje přes portál STAG. Student má heslo do univerzitní sítě, ale instalace tohoto programu není zrovna hračka (a to i pro některé studenty IT). Navíc si musíte zvolit 2 hesla, a potom babo raď, které funguje na co. K tomu všemu je zavedený program e-learning, poskytující studentům a učitelům uzavřenou komunikaci. Naleznete zde i prezentace z přednášek, zadání úkolů apod. Ale bez hesla ani ň.
Hledej šmudlo správnou budovu
Kde jsou ty časy, kde jsem si jako středoškolačka stěžovala na to, že musíme jít do učebny až pod střechou nebo do vedlejší budovy na tělocvik? Děkuji bohu ( studentské unii) za plánek rozmístění budov pro prváky. Budovy jsou pojmenovány podle písmen a jsou rozmístěny po celém městě. A čas na přesun z jednoho místa na druhé? Patnáct minut. To by nevadilo, pokud se nacházíte v jednom komplexu a nemusíte třeba z centra na předměstí. Takže rychle na MHD a modlit se, aby vyučující nechodil přesně.
Tenhle doktor, tamten magistr
Než-li vznesete dotaz, raději se zastavte ještě před dveřmi do učebny a přečtěte si celé jméno vašeho vyučujícího. Jestli si myslíte, že postačí oslovení profesore, tak se mýlíte. Profesorů je na celé univerzitě asi tolik jako pilných studentů. Proto si raději zjistěte jejich titul a tím nejvyšším k němu promluvte (i kdyby to byl třeba „jen“ bakalář, ale to je asi rarita). Další úsměvná věc se pro mě stala, když uslyšíte z úst těch promovaných lidí, kterak vás nazvou kolegou =) .
Závěrem nezbytnosti pro přežití
Rada pro orientaci – google maps, přístup na internet, příručka pro prváky
Rada pro spánek – špunty do uší, dobré spolubydlící
Rada pro informace – sledovat školní mail, oznámení na internetu na katedrách, skupina lidí ze stejného oboru na sociální síti
Rada pro přesun – raketové boty, lásku pro běh, předplacené MHD (a mít štěstí na jízdní řád)
To by asi prozatím stačilo, určitě toho je víc. Tak třeba příště.
