I v době šíření eboly jsem vyrazila na dovolenou do Afriky. Nemohla jsem si stěžovat na dárek k dvacátým narozeninám, který zahrnoval spolucestovatele v podobě mé maminky. Jelikož z nás dvou umím pouze já 2 použitelné cizí řeči ( s ruštinou se dá pochodit asi jen v Egyptě a v K. Varech), tak vše bylo na mojí zodpovědnost. Jenže než se dostanete do této destinace, tak si vás pečlivě zapíší.
www.letenky.cz
Již v letadle nám letuška rozdala papírky, kde jste o sobě musela vyplnit osobní údaje, aby si vás na letišti v Maroku, v našem případě v Oujdě, zapsali do jejich registru. Tato dokumentace byla samozřejmě sepsána ve francouzštině (pod tím laskavě v angličtině), takže spousta pasažérů staršího věku měla s vyplněním potíže. Při kontrole na letišti jsem čekala po mé kontrole opodál , abych v případě jazykové bariéry pomohla mamce s překladem. Při tomto pozorování jsem zjistila, že si pán z celní kontroly opisuje jen údaje z pasu a z onoho lístečku, který jsme vyplňovali v hopsajícím letadle, si přečetl pouze vaše povolání.
Že by to byl konec papírování? Ani omylem!! V transferu do našich hotelů nám pan řidič opět rozdával ony lístečky, tentokrát většího formátu, určeny k vyplnění údajů pro náš hotel. A celá akce nastala na novo. Do tohoto dokumentu jsme navíc museli připsat i číslo s pasu, které nám byl přiděleno celní kontrolou na stranu s vízy (občas špatně čitelné).
A proč celá tahle šaráda? Do Maroka pro delší pobyt potřebujete vízum. Myslím, že evropských imigrantů se tam bát nemusí. Práce tam není moc dobře placená. Pro představu uklízečka si vydělá v přepočtu na 200 eur a lékař nejvýš na 400. Další důvod zní logičtěji, a to placení pobytové taxi. Do 8 dní činí 30 eur a nad 50 eur. Takže vám radím, neopozděte se s odletem.
Další jobovkou byla celá délka letu. Naší cílovou destinací Saidia (asi 50km od letiště v Oujdě) se nachází na severu Maroka. V letadle s námi však cestovali i turisté mířící do Agadiru, jenž se nachází u Atlantského oceánu na jihozápadě Afriky. Logicky byste řekli, že letadlo přistane nejdříve u Středozemního moře a poté bude pokračovat dále na jih. Opak je pravdou. Prvotně jsme letěli do Agadiru, kde nás ( cestující do Oujdy) poslali do čekací haly na půl hodiny, abychom se opět vrátili do toho samého letadla a vraceli se zpět na sever. Tudíž celková doba letu činila přibližně 6 a půl hodiny. Útěchou nám byla tatranka, která byla prezentována posádkou jako menší snack. Tato „zajížďka“ však měla smysl. V Agadiru k nám přistoupili cestující, kteří se vraceli z dovolené. Na letišti v Oujdě naše místa taktéž obsadili vracející se Češi. Tuto skutečnost však věděl málokdo. Nejvíc tím asi utrpěly rodiny s malými dětmi.
Chcete slyšet o dalších peripetiích, muslimkách v koupacích hábitech a zajímavostech z jejich života a pašování s Alžírem? ….. v příštím článku
