Stíny ekonomické globalizace

Globalizace je abstraktní fenomén, zahrnující různé změny společnosti, které vedly k větší propojenosti politických, sociokulturních a ekonomických událostí na globální úrovni (Wikipedie). Ekonomická globalizace souvisí s koncentrací, kolektivizací výroby a rozšiřováním trhu ve světovém měřítku v rámci svobodného trhu směřujícího maximálnímu zisku. Pro naši zemi představuje upevnění ekonomické nerovnováhy a ztrát.

Etapa socializmu

Zatímco se ve svobodném světě se vývoj ubíral přirozenou cestou, v naší zemi byl po roce 1948 znásilněn podle vzorů kolektivizace v Sovětském svazu. Nastoupilo násilné vyvlastňování malých podniků, obchodů a řemeslnických dílen a jejich slučování do velkých celků. Národní správci nebo vedoucí dosazovaní do zabavených provozů byli zpravidla jen věrnými členy nebo přisluhovači KSČ bez potřebné odbornosti, k podniku neměli osobní vztah a tak prosperita byla pochybná. Vyvlastňovány byly většinou i nemovitosti, u těch zbývajících jejich majitelům byly diktovány tak nízké ceny za pronájem, že domy chátraly a přirozeně se staly pro majitele bezcennou přítěží.

V rámci racionalizace se tedy drobné provozovny slučovaly do velkých podniků. Ve vaší ulici nebo za rohem jste už nekoupili a nezařídili běžné věci denního života, už nestačilo jen si odskočit, už to byla výprava, někdy hodně daleko. Ani drobné úřadovny pošty nebo spořitelny za rohem už nebyly.

Z ulic měst i vesnic postupně mizely obchůdky, drobné obchody, koloniály, hokynářství, mlékárny, pekařství, zelinářství, holičství, železářství, drobní řemeslníci atd. Ze zelinářství se stala sítˇ samoobsluh podniku „Ovoce a zelenina“ , z hokynářství a koloniálů „Pramen“, z řezníků „Masna“, z klempířů a instalatérů „Kovoslužba“, z elektroprodejen síť „Elektra“, z holičství „Hygie“ atd. Už jste nenakupovali ve vaší ulici nebo za rohem, ale v jiné ulici, jiné vesnici nebo až ve městě. Život byl stále složitější, zvláště, když se začaly projevovat nedostatky v zásobování.

Je nutno zdůraznit, že šlo o násilnou kolektivizaci. Pro soukromé obchodníky, řemeslníky a malé podnikatele to znamenalo úplnou likvidaci. Jejich podniky byly vyvlastněny, byl dosazen národní správce a bývalý majitel někdy zde mohl zůstat nejvýše jako řadový pracovník, většinou ovšem byl přeložen na pracoviště jiné, nebo do jiného oboru nebo podle okolností uvězněn. Bylo to nesčíslné množství osobních i rodinných tragedií.

Direktivně organizovaná koncentrace provozu jistě usnadnila kontrolu nad vyvlastněnými obchody a dílnami, ekonomický výsledek byl však sporný, rozplynul se ve všeobecném plýtvání i rozkrádání. Běžný život obyvatel se komplikoval a opuštěné obchody , dílny, provozy chátraly.

Venkov byl postižen ještě hůře. Zemědělci byli ze svých hospodářství brutálně vyháněni a vyhnáni administrativními opatřeními i fyzickým násilím. Dobytek i drůbež se stěhoval do velkovýroben mléka, masa a vajec, pole se scelovala do velkých lánů, koně mizeli a nahrazovaly je traktory. Uměle se vytvářely velké celky zemědělských družstev. Stáje, chlévy, stodoly statků zely prázdnotou, ztrácely smysl. Z rolníků, sedláků i statkářů se násilím stali družstevníci vydaní na milost předsedovi družstva, sice oddaného KSČ, o jehož odbornosti se však dalo pochybovat. Šlo v podstatě o mizerně placenou nevolnickou práci, možností odejít z družstva o své vůli bylo jen minimálně. Ovšem ti, kteří dali najevo svůj odpor k socializaci, byli nasazeni do průmyslu, v horším případě uvězněni. Nezapomínejme, že tehdy ještě byl příděl potravin na lístky a zemědělci museli dodávat někdy nesplnitelné kvóty mléka, vajec apod., nebylo tedy těžké nejít nějaký důvod. Také mladí, kteří sice neskrývali svůj nesouhlas, ale byli by chtěli dál pracovat na své půdě, byli násilně přeloženi do průmyslu, takže na vesnici zůstávala zestárlá, špatně placená, zdecimovaná populace.

Práce v zemědělství nelákala, usedlosti a statky pustly, venkov se vylidňoval. Ekonomický efekt této socialistické kolektivizace byl sporný, spáchané škody nesporné - demoralizace a zbídačení venkova, rozorání mezí, narušení krajinné ekologie, splavování zeminy, problémy s výkaly zvířat z velkochovů atd. a konec konců v některých obdobích vážný nedostatek potravin na trhu.

Ještě dnes, 20 let po pádu totalitního režimu, téměř všechny obory lidské činnosti nesou stopy násilných zásahů, avšak nejhůře a možná natrvalo byl postižen venkov. Kde jsou ta stavení statkářů i domkářů plná života - každý kout, stáj, chlév, chlívek, kurník i sad poskytovaly potravu kvality, kterou dnes draze platíme jako bio. Kde jsou hejna hus nebo slepice přebíhající přes cestu? Ještě dnes venkovská stavení jsou většinou zchátralá nebo někdy naopak nevhodně, co nejlevněji zmodernizována pro bydlení. Přilehlé stáje, chlévy atd. jsou nejspíše upraveny na vinné sklípky s krbem nebo jiné prostory pro kratochvíle nebo garáže, jindy leží ladem a chátrají. Smutný pohled, osady bez ducha, jak by to charakterizoval V.V.Štech. Jestliže v Rusku mívali Potěmkinovy vesnice, my jsme po etapě socializmu zdědili Gottwaldovy vesnice. Nikde (kromě Sovětského svazu) v socialistickém táboře nebyl venkov tak drasticky vykořeněn.

Výsledkem všech změn socialistické diktatury bylo hrubé narušení mikrostruktury měst a venkova, chátrání, demoralizace, ztráta osobního vztahu k práci, k půdě, ke státu. Populace většinou zaměstnanecká, bez iluzí, ideálů a perspektiv zaměřená materialisticky na konzumní požitky.

Socialistická pseudoracionalizace se promítla též do mezinárodních hospodářských vztahů zemí socialistického tábora vznikem Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), která vše koordinovala v zájmu Sovětského svazu. Celkově by se vývoj v této etapě mohl označit jako socialistická globalizace.

Etapa postsocialistického kapitalizmu

Přestože koncem éry hegemonie komunistické strany došlo k určitému uvolnění drobného soukromého podnikání, byly po převratu stále ideální podmínky pro nástup globalizace kapitalistické. Obyvatelstvo sestávající převážně ze zproletarizovaných zaměstnanců, s deformovanou představou o skutečných hodnotách. Na počátku éry velké činžovní domy měly menší cenu než domy rodinné, nemovitosti menší než automobily, elektronika atd. Zvláště byla a stále ještě je nedoceněna zemědělská půda, protože zbylo málo těch, kteří by ji považovali za zdroj obživy, svoji jistotu.

Byly to ideální podmínky pro nástup firem západního světa. Navíc vláda země byla nakloněna rychlému oživení hospodářství a poskytla jim řadu zvláštních výhod, na rozdíl od podnikatelů domácích. Někteří zahraniční podnikatelé bez úmyslu zde seriozně podnikat se bezohledně obohatili a ze země zmizeli. Ti druzí si snadno upevnili pozice, neboť byli bez konkurence - významnější domácí podnikatelé byli předchozím režimem prakticky zlikvidováni.

Zahraniční podniky pochopitelně kalkulují s maximálním ziskem. Podnikají zpravidla ve velkém a zdánlivě bezvýznamné cenové rozdíly pro ně znamenají důležité ukazatele pro rozhodování. Dochází tak k tomu, že k nám dovážejí i produkty, které se u nás běžně vyrábí např. česnek z Číny, brambory z Izraele, ředkvičky ze Španělska, máslo z Německa atd.atd.

Dovoz výrobků, které lze vyrábět doma, má řadu důsledků nepříznivých pro naše hospodářství:

1. naše výrobce ničí konkurence dováženého (často dotovaného) zboží a jako nezaměstnaní se stávají přítěží pro státní pokladnu. Výrobní prostředky zůstávají ladem a pustnou, což např. v zemědělství představuje významné ztráty (využití půdy, budov, lesního bohatství, údržba krajiny a její ekologie). Obdobné ztráty vznikají např. dovozem skleněného zboží z Turecka, Číny, automobilů z Japonska, Koree, Ameriky atd.atd.
2. Nevyužívaná zemědělská půda ztrácí na tržní hodnotě, prodává se za směšně či spíše tragicky nízké ceny. Lehkomyslně se tak snadno převádí k zástavbě, čímž je pro zemědělskou produkci definitivně ztracena. Nebezpečí též představuje vykupování půdy cizinci a jejich usazování v ČR , pokud mělo být ve větší míře – připomeňme složitou situaci na území Palestiny
3. Dovoz kamionovou (i např.leteckou) dopravou znamená
1. ekologické zatížení ovzduší
2. zvýšené zatížení silniční sítě, nutnost častějších oprav i jejího rozšiřování
4. Země téměř úplně ztrácí soběstačnost, což zvláště za výjimečných okolností může být pro obyvatelstvo osudné

Nevýhody související s dovozem toho, co lze u nás vyrábět, pravděpodobně nikdo nespočítal, avšak je zřejmé, že oč dovezené levněji nakoupíme, o to více tratíme, nejen finančně.

Co říci závěrem? Více skromnosti, méně furiantství, nesrovnávat se se zeměmi Západu, které nepoznamenal smutný pokus lidově-demokratického socialistického experimentu.

Za iluzi rychlého dosažení úrovně států západního světa platíme vysokou cenu. Etapu dlouhodobého stabilního vývoje, kdy si rodiny po generace vytvářely větší či menší majetkové rezervy, nelze přeskočit.

Plakát při příležitosti vstupu do EU sliboval, že Evropě to osladíme! Obraz té kostky cukru mi pomáhá vyjádřit změny, které naši zemi nenápadně přetvářejí. Mám obavu, že česká kostka se pomalu rozpouští, její struktura řídne a slábne.

Tedy globalizace ano, avšak racionálně. Nebude to snadné, na dovozu vydělávají významná odvětví – automobilový průmysl, naftařství, stavby dálnic, dopravci atd.