Lidská práva jedince a společnost

(slabiny současné formulace lidských práv) Vyhlašování a uznávání lidských práv je dnes samozřejmostí a patří u nás i jinde k představě moderní pokrokové společnosti. Jde o závažnou záležitost a je třeba jí věnovat dostatečnou pozornost.

Současný přístup zapomíná, že každé právo musí být vyváženo povinností, jinak hrozí, že bude narušena rovnováha ve společnosti. Proč se dnes vyhlášují práva a nikoli povinnosti? Nejspíše pro to, že občané-voliči přijímají vyhlášení svých práv ochotněji než vyhlašování povinností (dnes nepopulární pokyny Starého Zákona před 2 tisíci lety užily formu příkazů). Hýčkaný občan se o nic nestará, jen se hlásí, že na to či ono má nárok.
Při vyhlašování práv jedné strany je důležité současně vyhlásit odpovídající povinnosti strany druhé a vůbec hlídat harmonii práv a povinností ve společnosti vyhlášených. V deklaracích o lidských právech se o vyvážení práv a povinností nehovoří.
Rozporuplnost uplatňování práva (nároku) bez respektování dalších okolností lze ukázat na mnohých příkladech. Tak např. osoba infikovaná virem HIV nebo jinou vážnou nákazou má mít právo na ochranu osobních údajů a s druhé strany lidé z jejího okolí nemají mít právo na ochranu zdraví a informovanost (ať se jedná např. o intimní styk nebo o provádění protiepidemických opatření)? Zde již nejde o soukromou, osobní záležitost jedince, postižený se s tím musí smířit. Podobně se prokázaný zločinec, zloděj nebo podvodník musí smířit s tím, že jeho jméno i podobizna mohou být zveřejněny, aby ostatní byli informováni a nestali se jeho obětí. Nemá nejmenší důvod si stěžovat, je to přece důsledkem jeho chování.
V souvislosti s otázkou lidských práv se často hovoří o diskriminaci. Pokud budeme chápat diskriminaci v prvotním významu slova (z latinského discriminare = rozdělovat, rozlišovat, činit rozdíl, rozeznávat), pak se jedná o jev naprosto přirozený. Nelze např. nerozlišovat lidi podle znaků tělesných (pohlaví, zdravotní stav, barva pleti apod.), duševních (orientace politická, náboženská, sexuální) , podle věku, majetku, chování, jazyka atd. atd. 
Složitější je, když delší zkušenost ukazuje, že s určitým znakem může být více či méně spojena nějaká jiná, přidružená vlastnost. Když se u určité skupiny osob, zvířat, věcí a pod.nějaká vlastnost vyskytuje častěji, začnou ji lidé brát jako další znak oné skupiny. Odtud i starodávná rčení pilný jako včelička, krade jako straka, pije jako Dán, šetrný jako Skot apod. Může jít o vlastnost kladnou, ale i zápornou. Vedle sledování národnosti je zvláštním případem sledování rasy. Příslušníci různých ras se pochopitelně více nebo méně liší znaky tělesnými a duševními i způsobem života a sociálním chováním. Choulostivou otázkou je, když se vedle rasového znaku nápadně často vyskytuje nějaká společensky těžko přijatelná vlastnost. Když se společnost proti této negativní vlastnosti brání, je to označováno jako rasová diskriminace. Přirozená ochrana společnosti je pranýřována, ačkoli vina leží na příslušnících rasy, kteří svým chování tuto situaci navodili. Zapomíná se na odlišný termín rasizmus, který zavrhuje určitou rasu apriorně, bez ohledu, jak se její příslušníci ve společnosti chovají. Je to příčinou řady nedorozumění.
Obecně je třeba odpovědět na otázku, proč by vlastnosti negativní, nežádoucí popřípadě nepěkné neměly být sledovány. Je špatné, že beznohý invalida není přijat na místo poslíčka? Že slepý neřídí dopravu, hluchý nepracuje v telefonní centrále? Ohyzda nepředvádí na módní přehlídce? Jak s diskriminací cizinců? Když neumí řeč, nemůže přece vykonávat zaměstnání, kde je třeba komunikovat! A může pro neznalost řeči dodržovat zákony? 
Prostě diskriminovat, rozlišovat musíme, ve smyslu kladném i záporném, uvážlivě. Beznohý nedostane práci poslíčka, avšak ve finanční podpoře ho musíme odlišit od člověka zdravého. Jak nedělat rozdíl mezi zlodějem a poctivcem, zlodějem a vrahem, mezi mužem a ženou, ženou bezdětnou a s dětmi, hetero- nebo homosexuálem? V původním slova smyslu výraz diskriminace nenese stopy nespravedlnosti, to až dodatečně dostal nádech něčeho zavržení hodného. Mlhavě nahradil slovo rasizmus. 
Současná společnost evropského typu je sice technicky vyspělá, avšak je patrný úpadek v morálce a nepsaném etickém kodexu mezilidských vztahů. Listina základních práv a svobod se to snaží napravit, bohužel na úkor rovnováhy mezi právy a povinnostmi. Pozor, abychom dobrými úmysly nedláždili cestu do pekel!