Ťuk, ťuk! Kdo tam? Tady agro-levicová policie

Snaha o vytvoření policejního státu nebezpečně sílí. Možná si to mnozí z nás v běhu každodenních událostí ani neuvědomují, ale stát plíživým způsobem posiluje pravomoci nejrůznějších kontrolních a represivních orgánů.

A dokonce až tak výrazně, že mám pochybnosti o tom, jestli vlastně ještě budeme žít ve svobodné a demokratické zemi, nebo v nějaké novodobé regulokracii, kde každý náš krok bude předurčovat státní úředník a na jehož provedení dohlédne armáda inspektorů a policistů.

Své o tom již teď vědí především drobní živnostníci a malí podnikatelé, kteří by si už mohli dokonce vést dlouhý seznam nejrůznějších inspektorátů, kterým musí ve dne v noci reportovat nejrůznější hlášení. Situace zašla až tak daleko, že řada z nich pak místo hledání zákazníků hledá paragrafy, vyhlášky, nařízení a způsob, jak ve svých skromných firmičkách splnit jejich literu a přitom nezkrachovat anebo nezblbnout z nekonečného papírování.

Jeden by si řekl, že horší to být už nemůže. Ale ano, má být ještě hůř. Světlo světa totiž spatřila novela o obecní policii, která přichází se zcela skandální novinkou. Podle tohoto legislativního návrhu by totiž strážníci měli mít nově možnost vstoupit např. do restaurace nebo jiného podniku i mimo jeho běžnou otvírací dobu. A to nejen do prostor určených pro zákazníky, ale doslova by komukoliv mohli prošmejdit úplně všechny prostory. A dokonce pro zabezpečení svého vstupu by měli mít možnost použít i sílu.

Nevím, jak vy, ale já v tom vidím něco, co minimálně hraničí s principy domovní prohlídky. Aniž bych chtěl jakkoliv degradovat práci městských strážníků, nedokáži si představit, že by mělo být v jejich kompetenci něco, co v běžných demokratických státech je vždy pravomocí pouze soudu. Je přeci nepřípustné, aby stát pokračoval v paušální kriminalizaci drobných podnikatelů a třeba i tímto opatřením vytvářel dojem, že každý, kdo provozuje nějaký bar nebo hospodu, je automaticky podezřelý z páchání nějaké trestné činnosti, že musí mít dokonce i strážníci možnost kontrolovat jeho podnik, kdykoliv si to zamanou.

Opakovaně tvrdím, že dnešní vláda si našla jednoduchého obětního beránka a zároveň jednoduchý recept na všechny problémy. Tím obětním beránkem jsou živnostníci a drobní podnikatelé. Tím zázračným receptem je nikoliv stíhat a trestat darebáky, ale udělat podvodníky automaticky ze všech podnikatelů i aktivních lidí, a tím pádem je adekvátně monitorovat, hlídat a preventivně a bez viny trestat.

Události po druhé světové válce by měly být naším národním mementem. Bohužel mám pocit, že jsme jako národ nepoučitelní a jako stádo ovcí opět strkáme hlavu do oprátky. Dobrovolně a jako kdysi zdánlivě demokraticky se necháváme zbavit své vlastní svobody, odpovědnost za naše životy čím dál častěji chceme přenechávat „moudrému“ státu a zároveň nám nevadí, že si tak stát a jeho „agro-levicoví úředníci“ vytvářejí moc nad našimi životy.

Možná mi někteří nerozumí v tom, proč tak urputně brojím proti omezování naší svobody. Možná si mnozí klepají na čelo a nechápou, proč nepodporuji vládu v jejím tažení proti korupci, podvodníkům a tunelářům, čímž obhajují většinu takových zákonů. Mnozí mne tak jistě záměrně budou označovat za toho, kdo vítá a podporuje podvody a daňové úniky.

Opak je však pravdou! I já volám po pořádku, transparentnosti, rovných podmínkách a honu na zloděje. Ale odmítám paušální kriminalizaci a jednoduchá populistická řešení.

A především pokládám za důležité burcovat k ochraně osobní svobody pro každého jednoho z nás. I v roce 1948 si totiž mnozí lidé mysleli, že je správné, aby se o naše životy starala strana a vláda. A jak to dopadlo, všichni dobře víme. A obzvláště my, kteří často míjíme chátrající torzo uherskohradišťské věznice, nechvalně známé zvěrstvy komunistického režimu, si to možná uvědomujeme o to citlivěji.

Ivo Valenta
senátor Parlamentu ČR