Mnoho psů živnostníkova smrt

Tortura českého živnostníka, jak se zdá, nebere konce. Jako by byl natažen na skřipec a na stranu těch, kteří otáčí napínacím kolem a zkouší jeho výdrž rozličnými útrpnými nástroji, se přidává stále více trýznitelů.

Nejčerstvěji se k mučitelům českého živnostníka přidali zástupci lékařských odborů, aby zkusili, zda krom skřipce vydrží také jejich palečnici v podobě zvýšení odvodů za zdravotní pojištění. Neděje se tak poprvé a věřím, že ani naposled. Lékařští odboráři by se chtěli prostřednictvím senátorů obrátit se stížností na Ústavní soud, aby srovnal výši odvodů osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) s odvody, které platí zaměstnanci a za ně částečně také jejich zaměstnavatelé. Tento nápad bohužel nelze považovat za důsledek snížené příčetnosti či pokleslé mysli pod vlivem horkého tropického počasí. Je třeba jej brát vážně, neboť odbory po navýšení úrovně živnostenských odvodů volají dlouhodobě a Ústavní soud již v minulosti rozhodoval rovněž o otázkách, které dle mého názoru nespadají do jeho kompetence a jsou otázkami výsostně politickými.
Návrh lékařských odborů nemohu vnímat jinak, než jako chucpe a snahu zjednodušit si vlastní situaci na úkor někoho jiného. Zdravotnictví je černá díra na peníze. Prostředky, které do něj plynou, jsou nepředstavitelné. Nepamatuji ale dobu, kdy by byly zároveň dostačující. Všichni neustále mluví o tom, že ve zdravotnictví dochází k plýtvání, ale nikdo s tím nic moc nedělá. Čas od času se ty nejhorší trhliny „zalepí“ jednorázovou finanční injekcí ze státního rozpočtu a karavana jede dál. Místo toho, aby někdo hledal opravdu systémové řešení, aby se hledaly cesty k úsporám a aby se zamezilo nadužívání zdravotní péče, volí se ty nejjednodušší cesty, jak do bezedné propasti nasypat ještě více prostředků s naivní představou, že se tím všechny problémy vyřeší. A do této kategorie řešení patří i návrh na zvýšení plateb OSVČ. Tento návrh, aby těmi, kdo uhradí vnitřní deficit českého zdravotnictví, byli být právě ti nejaktivnější z naší společnosti, kteří zdravotní péči čerpají nejméně a nesou na svých bedrech již tak velkou zátěž, ale postrádá logiku.
Podnikatelé a živnostníci jsou lidé, kteří svým rozhodnutím žít na volné noze, přebírají absolutní odpovědnost za svůj život. Činí tak dobrovolně a se všemi riziky, které to s sebou nese. Jsou to lidé, kteří od státu nic neočekávají, nejsou zvyklí k němu ani k nikomu jinému natahovat ruce a vědí, že jsou odkázáni jen sami na sebe. Zatímco zaměstnanec má svou práci jistou, živnostník si ji musí sám sehnat. Zatímco zaměstnanec může s poměrně klidným svědomím odjet na dovolenou či odejít na nemocenskou, pro živnostníka znamená jakékoliv přerušení jeho činnosti okamžitý výpadek. Zatímco za zaměstnance odvádí část peněz státu jeho zaměstnavatel, živnostník si musí vše zaplatit sám a ještě k tomu je povinen se před úředníky na jejich přání téměř „svléknout do naha“. Pokud nechceme, aby tito lidé pověsili svou živnost na hřebík a odkráčeli přímou cestou na pracovní úřad, pak jim již podobnými návrhy nepřikládejme.
Mimo uvedené existuje ale ještě minimálně jeden další důvod, proč je současná aktivita České lékařské komory a Lékařského odborového klubu nemravná. Tím je cesta, jakou k prosazení svého cíle volí. Jak jsem již naznačil, považuji otázku výše odvodů stejně jako např. výši daňové hladiny celkově za výsostně politickou problematiku. Rozhodování o ní by se proto mělo odvíjet od volebních výsledků, tedy od toho, jaké politické programy ve volbách uspějí a které strany se dostanou k moci. O výši daní, odvodů a na druhé straně ani o sociálních dávkách a dalších parametrech systému přerozdělování peněz by rozhodně neměl rozhodovat soud, byť ústavní. Snaha obejít standardní demokratické politické postupy oklikou je dle mého názoru švindl, který spoléhá na to, že Ústavní soud již v minulosti několikrát rozhodl v případech stížností takto politického charakteru ve prospěch stěžovatele. Mimo jiné to bylo například v otázce zdravotnických poplatků, které lékařské odbory odmítaly, ačkoliv se jednalo právě o jedno z oněch systémových řešení, které by přispěly ke zlepšení kondice českého zdravotnictví.
Co říci závěrem? Snad jen že věřím či doufám v rozum a v uvážlivost mých kolegů ze Senátu, že snahu odborářů nepodpoří. Rád bych, aby prohlédli a pochopili, že živnostníci a podnikatelé nejsou těmi největšími nepřáteli lidstva, které je třeba zahubit. Ale jsem skeptický. Byl to jeden z ministrů současné vlády, který právě v souvislosti s odvody OSVČ označil kdysi živnostníky za parazity. Již to mělo být dostatečným varováním pro všechny, co nastane ve chvíli, kdy nastoupí agro-levicová vláda k moci. Stávající vláda za sekundování odborových organizací všeho druhu vyhlásila živnostníkům a podnikatelům válku, a jak je vidno, bude přituhovat stále víc. Proto musí spojit síly všichni, kteří to vidí jinak a kteří vědí, že živnostníci, lidé aktivní a podnikaví jsou naopak motorem naší ekonomiky. Za sebe říkám, že jsem připraven stát na jejich straně a hájit je do posledních sil.

Ivo Valenta
senátor Parlamentu ČR