Konec s.r.o. v Čechách? Proč, ministře Pospíšile?

Týdeník Ekonom (3.2. 2011, str. 10) přinesl informaci, že ministerstvo spravedlnosti v rámci chystané novely Zákona o obchodních korporacích počítá se zásadní změnou zakládání a ručení ve společnostech s ručením omezeným.

K založení s.r.o. by nám po lednu 2013 měla místo 200 tisíc stačit pouhá koruna. Za to bychom mohli ministra Pospíšila pochválit. Takové opatření by zjednodušilo vstup do podnikání a při pohledu na naše umístění na Indexu ekonomické svobody bychom zřejmě mohli být veselejší.

Nadšení z plánovaného zákona ale sráží chystaná změna ručení v těchto společnostech. Od roku 2013 zřejmě odzvoní zaběhlé praxi, kdy za porušení svých závazků „společnost odpovídá celým svým majetkem“ a „společníci ručí společně a nerozdílně do výše souhrnu nesplacených vkladů“. Nahradí ji nový systém ručení, kdy „ovládající osoba (tj. majoritní vlastník) ručí za závazky firmy celým svým majetkem.“

Předpokládám, že hlavní motivací ministra Pospíšila jít cestou podobné legislativní úpravy, je boj s majetkovými machinacemi a podvody, které do jisté míry omezené ručení umožňuje. Nesmíme ale v zájmu chytání několika „velkých ryb“ pohřbít malé a střední podnikatele.

Moderní společnosti s ručením omezeným začaly vznikat ve druhé polovině 19. století. Dynamicky se rozvíjejícímu podnikání již přestával stačit tehdejší institucionální rámec podvazující hospodářský růst . Podnikatelé se snažili nalézt cestu k co nejefektivnějšímu shromáždění a řízení velkého objemu kapitálu. Touto cestou k ekonomickému rozvoji se stala společnost s ručením omezeným. Trefně to shrnul v roce 1926 The Economist – „Vynálezce omezeného ručení by měl stát po boku géniů jako Watt nebo Stephenson, protože dokázal shromáždit dostatek kapitálu, aby byly jejich velké vynálezy přivedeny k životu.“

Půvab omezeného ručení spočívá v defenzivním oddělní majetku. Vytvořením právní osoby se oddělují osobní majetek a závazky od majetku firmy a závazků plynoucích z činnosti společnosti. Věřitel společnosti s ručením omezeným se nemůže při uspokojování svých pohledávek „dostat“ k soukromému majetku společníka. Dochází tedy vlastně k externalizaci rizika podnikatele.

Představte si, že šikovný podnikatel dostane nápad začít pěstovat kukuřici na Měsíci. Vývoj nových vesmírných technologií a rozjetí byznysu tak, aby začal vytvářet pohádkové zisky, je kapitálově velmi náročné. Vzhledem k současnému poznání se potýká s určitým (v tomto případě dost vysokým) rizikem nezdaru projektu. Na pokrytí investice buďto přibere společníka, který kapitálově vstoupí do firmy, nebo se zadluží. Pokud by neexistovalo omezené ručení, při nezdaru projektu by náš podnikatel a jeho společníci přišli o firmu, ale i o celý svůj majetek a do konce života by jen spláceli dluhy. Uznáte, že to by asi nikoho k realizaci podobně ambiciózních projektů nemotivovalo. Existuje-li ale omezené ručení, při krachu projektu měsíčních farem zkrachuje pouze firma, banka rozprodá její majetek (třeba patenty na nové vynálezy) a odepíše nesplacenou část dluhu (kterou ale získá zpátky na úrocích z jiných projektů, které dopadnou lépe). Podnikatel sice přišel o svůj vklad, čas a práci, nezůstává mu ale žádný dluh, takže de facto končí na nule a ne v mínusu jako při nelimitovaném ručení.

Na každou regulaci bychom měli nahlížet bastiatovským pohledem „co je a co není vidět“. Nesledovat tedy pouze na první pohled jasné výsledky, ale zaměřit se zejména na nezamýšlené dopady a náklady regulace. Myslím, že náklady rozšíření ručení mohou převýšit výnosy.

• V západních zemích společnosti fungující na ministerstvem navrhovaném principu existují. Tyto země ale zároveň nabízejí mnohem širší paletu právních úprav obchodních společností, ručení a pojištění. Podnikatel si tedy může vybrat tu, která jeho byznysu bude co nejlépe vyhovovat. V ČR je ale nabídka právních forem velmi chudá a zavedení ručení by odrazovalo zejména od zakládání nejrozšířenějších obchodních společností – s.r.o.
• Navrhovaná regulace by v žádném případě nevedla ke snížení machinací, „optimalizací“, či dokonce podvodů. Naopak by rozšiřovala prostor pro ne-úplně-fér jednání podnikatelů (jak se například právně „zbavit“ majetku nechám na vaší fantazii). Na to stejně nakonec doplatí věřitel, který by údajně měl z navrhovaného systému benefitovat.
• Znevýhodnění zakládání společností s ručením omezeným by mohlo vést k odlivu kapitálu z ČR do zahraničí, kde jsou pohodlnější podmínky podnikání. Nejen že by se k nám nehrnuli zahraniční investoři, dokonce i čeští podnikatelé by byli vytlačováni mimo naše hranice.

• Čistě liberální ekonomický přístup se sice staví proti praxi omezeného ručení - rizika podnikání snižuje pouze pojištěním proti neschopnosti splácet závazky (pojistit se není problém ani teď). Mám ale obavu, že bez hlubší liberalizace (nejen) obchodního práva v současné době není takovýto koncept, i přes jeho nespornou přitažlivost, v ČR plně realizovatelný.

Můžeme předpokládat, že v důsledku dojde ke snížení ochoty nést podnikatelské riziko a tedy i omezení růstu ekonomiky a inovací. Přímo na politiky by dopadl fakt, že stát může přijít o část (nejméně potenciálního) daňového výnosu. Ani zaměstnanosti rozhodně taková úprava příliš neprospěje. Jde jen o penalizaci lidské činorodosti a chuti mít se vlastní tvrdou prací lépe. To, že se u toho každý z nás snažíme minimalizovat rizika, je naprosto normální.

Ministerstvo spravedlnosti by se mělo pokoušet podnikání zjednodušovat a ne házet byznysu klacky pod nohy. Ať už v zájmu chimérického boje proti korupci, či z jiných důvodů. Je dobré mít na paměti, že pouze „sobeckost“ podnikatelů je hnacím motorem společnosti a zdrojem blahobytu.