Klamající obchodníci, nebo hloupí zákazníci?

V poslední době jsme mohli zaznamenat v médiích dva velké soudní spory, které zaplnily přední stránky našich médií. Prvním z nich byl výrok českého Ústavního soudu ohledně údajně "nepoctivého" uvádění průměrné spotřeby u aut jejich výrobci. Druhý byl gigantický proces s firmou Reebok kvůli jejich postavu tvarujícím botám. V obou případech "poškozená" strana získala rozhodnutím soudu kompenzaci.

Reklama je obchod s iluzí a je tudíž ze své podstaty klamavá. Jejím cílem je nás navnadit a říct, že bez propagovaného produktu nepřežijeme ani den. Každý přece chceme být bezpečnější na cestách do práce, mít hezčí košili, bělejší úsměv, nebo pevnější svaly.

Ať už je reklama jaká chce, každému racionálně smýšlejícímu jedinci je jasné, že sebebezpečnější auto nás při čelní srážce s náklaďákem nezachrání a dvacet let stará zažloutlá košile už jen těžko bude sněhobílá. Má proto cenu soudit se s výrobcem auta třeba v případě, že při autonehodě, kterou si řidič zaviní sám, ho "auto s pěti hvězdičkami v nárazových testech" nedostatečně ochránilo?

Když si paní koupí boty, které „o 28% zlepší posilování svalů nohou a hýždí,“ je to její soukromá volba. Pokud pak do práce jezdí autem a místo schodů používá výtah, nemůže se mizerným výsledkům a rozkypěné figuře divit. Když si někdo koupí výrobek, který z něj jako "mávnutím proutku" udělá kulturistu nebo modelku bez námahy, neexistence výsledků je jen a pouze výsledek hlouposti kupujících.

Stejný případ je i s českým řidičem-právníkem. Jak je známo, právníci jsou zpravidla pěkní vykukové (nic osobního). Tentokrát se tedy na drobnou retardaci při důvěře v manuál k vozidlu asi nelze odvolávat a jde jen o znásilnění práva k získání vlastního prospěchu. Očekávat, že auto bude mít při jízdě po zacpané Praze stejnou spotřebu jako při testech na Německé dálnici, je absolutně šílené. I přes to ale muž vysoudil slevu na autě a přidělal velké problémy prodejců, kteří ostudně "klamali" zákazníky.

Za soudními spory o "ochraně spotřebitele" a tažení proti "klamavé reklamě" je něco temnějšího. Z lidí se staly ovce bez vlastního názoru. Přestali přemýšlet o věcech a informacích. Přijímají to, co jim naservíruje přestávková pauza ve virtuálně krásné Ordinaci v růžové zahradě, bez jakéhokoli zpochybnění. A když potom dojedou na vlastní hloupost, právní systém je z toho dostane a prohlásí za oběti trhu a krvelačných kapitalistů. Svobodné lidské jednání se svými klady a zápory jako by neexistovalo.

Každý jsme se v životě několikrát napálili a měli bychom to brát jako poučení. Problém totiž není v "klamavé" reklamě, která nás chce ze své podstaty ovlivnit a prodat produkt. Problém je v hlupácích, kteří jí uvěří.