Co má společného hospodský ochmelka s šéfy odborářů?

Odborářská stávka jde za hranice jakýchkoli demokratických tradic a principů, i když se jimi odborářští šéfové ohánějí v každé druhé větě. Právě v době takto zjitřených emocí faktické verbální „občanské války“ je nutné, aby vláda zaujala odvážný a zásadový postoj a nechala odbory narazit na železnou pěst pořádku a odpovědnosti.

Odbory v České republice reprezentují méně než 10% zaměstnanců. Na skvěle placených top pozicích sedí současní a bývalí politici KSČ a ČSSD. Nátlakové akce a vzbuzování strachu a nenávisti ve společnosti se staly jejich standardním chováním. Neplnění základních funkcí odborů a jejich angažování v politice ukazuje, že právní postavení odborů by mělo být výrazně omezeno, ne-li úplně zrušeno. Proto je mandát odborů k dělání „policajta“ pro sociální dopady reforem minimálně sporný.

Stávka a blokády, jako nástroj nátlaku na vládu jsou nesmyslné. Stávka by měla být institucí „poslední instance,“ která může být aktivovaná jen ve výjimečných případech. Je chyba zákona, že si stávku mohou vyhlásit odbory bez objektivního důvodu, plynoucího z funkce odborů. Sledování politických zájmů komunistů a socialistů by důvodem pro stávku neměly být v žádném případě.

Forma protestu není nepodobná akci lékařů „Děkujeme, odcházíme“ ze začátku roku. Jako vždy si odboráři nadefinovali „veřejné blaho“ vycházející z jejich vlastních zájmů a budou držet část společnosti jako rukojmí k dosažení svých cílů. Jedna věc je poklidný protest někde v parku, kde si můžou odboráři dělat, co chtějí a nadávat si na koho se jim zlíbí. Dopravní blokády jdou ale hrubě nad rámec protestu a stávky. Zaráží mě, že si odboráři neuvědomují, že si spíš nabíhají proti vidlím veřejného mínění. Nevylučuji ale, že v kolonách na dálnicích budou i tací šoféři, kteří se připojí k opékání buřtů a popíjení zvětralé desítky na odborářském happeningu. Je známou pravdou radikálního odborového hnutí, podle níž je lepších deset kilometrů stávky, než metr práce.

Dá se předpokládat, že ČR avizovanou stávkou přijde o produkci v řádech miliard. Nebylo by špatné v zájmu minimalizace deficitu státního rozpočtu propočítat ušlý daňový výnos státu a o tuto částku poté seškrtat odborářské benefity.

Aktivita odborářů státních podniků by měla rozhoupat politické „elity“ k diskusi, zda by mnohé státní podniky neměly být zprivatizované. Státní dráhy nebo státní pošta jsou vrcholem neefektivnosti, na kterou doplácí každý daňový poplatník a uživatel jejich služeb.

Odbory se rozhodly jít cestou radikalizace nálad ve společnosti. Standardní instrumentárium moderního odborářského speakera stojí na lžích a spekulacích o dopadech reforem - ani ministři sami ještě nemají vydiskutovanou finální podobu mnohých reformních zákonů. Je proto zajímavé, že na Domě odborových svazů už mají všechno  propočítané do posledního haléře. Třeba strašení zvýšením DPH a zároveň požadavek na znovuzavedení progresivního zdanění nedává smysl. Když podnikatelé kvůli zvýšení daní odejdou do jiných zemí s nižší daňovou zátěží, zaměstnanci pak může být sazba DPH u bochníku chleba jedno, jelikož bude bez práce.

Moderní „právo na cokoli“ vede k ztrátě smyslu pro odpovědnost. Všichni si chtějí užívat za cizí peníze bez jakékoli odpovědnosti. Když pak  hospodští ochmelkové zjistí, že sud vína došel a přichází vystřízlivění, začnou ve vyprchávajícím opojení kopat všude kolem sebe se slovy, že mají nezadatelné právo na další sklenku. Je pak už jen a pouze na hospodském, jestli si v šenku udělá se sukovicí v ruce pořádek, nebo se schová pod výčep a nechá si hospodu vyrabovat zdivočelým davem.

Česká vláda buďto zopakuje chybný postoj k lékařskému vydírání ze začátku roku a nechá Českou republiku vyrabovat odborářskými loutkami v rukou komunistů a Bohuslava Sobotky, nebo se zachová „jak vy k nám, tak my k vám“ a tvrdě pošle pány Zavadila & kolektiv do adekvátních mezí. Nezapomínejme, že vláda vznikla na základě výsledku parlamentních voleb, ve kterých koalice dostala většinu mandátů ve sněmovně. Má proto nadpoloviční podporu společnosti pro reformy a na nějaké ovlivněné „aktuální“ průzkumy důvěry a preferencí nemusí brát žádný ohled!