Komunisty ne. Prosim uz nikdy ne!

Jsem sice odkojený minulým režimem, takže na mládí se vzpomíná v lepším světle - ale uvědomuji si jednu věc. Starý režim v 80.letech dodýchával a i bez Kalouska by musel sáhnout k tvrdým omezením a dopadům. Tím neříkám, že nové garnitury nemohly řadu věcí dělat jinak. Za komické považuji ale i zdejší příspěvky, že kdyby u nás vládla opravdová pravice tak ... žádná totiž neexistuje

Žijeme v natolik svobodné společnosti, že máte právo psát vaše články a čtenáři mají právo psát reakce v diskusi nebo na váš mail, je-li adresa veřejná. Rozhodně však nemají právo vás urážet, obtěžovat nevyžádanými maily apod. To, že se tak děje, něco vypovídá o našich mravních kvalitách.

A teď k tomu kapitalismu a komunismu. Potíž vidím v samotném srovnání kapitalismu a socialismu. Můžeme srovnávat různá auta, ale není praktické srovnávat auto a košili. Když tedy chceme srovnat komunismus (kam patří i socialismus), pak je spíše nemarxisticky porovnejme s demokracií. On totiž ten kapitalismus spočívá jen v absenci tvrdých marxistických pravidel, nahrazený svobodou. Zatímco feudální společnost byla společností do značné míry nesvobodnou, tedy alespoň pro převládající část společnosti a zejména v ranějších fázích, pak kapitalismus vznikl tam, kde feudální pravidla sociální predestinace chyběla. Kdo chce, může pracovat jako zaměstnanec, nebo jako majitel výrobních prostředků, řečeno s Marxem. Samozřejmě, že na rozdíl od nevolnictví feudálního, nebo nesvobody až nevolnictví socialistického, není zaručeno, že každý na práci automaticky dosáhne.

A jsme teď u toho, co většina z nás přičítá mravně neutrálnímu kapitalismu: právního řádu na jedné straně a určitou kulturou a kultivovaností společnosti na straně druhé. Pokud totiž žijeme ve svobodné společnosti, záleží na všech členech společnosti, jak kvalitní ta společnost bude. Jsou zde sice pověření zástupci, kteří stanovují "pravidla hry", ale ti jsou demokraticky, tedy svobodně voleni všemi, kteří dosáhnou dospělosti (neb i ti co nevolí, ve skutečnosti volí - lhostejnost či apatii). Lze sice na ty volené svádět případné nezdary, ale potíž je v tom, že naši pověření zástupci ctí a propagují určité hodnoty, přičemž je to právě nejbližší shoda hodnot voliče a voleného zástupce, která určuje volbu každého z nás. A pokud si myslíme, že vždy jen vybíráme nejmenší zlo, pak bychom se měli trápit, že je málo z nás takových, kteří

si myslí, že reprezentují lepší hodnoty a že má smysl jít s těmito hodnotami před občany, kteří projeví dostatek porozumění, aby tyto reprezentanty zvolili.

Problém u Vašeho příspěvku tkví v termínu "kapitalistický blahobyt" použitý v souvislosti s naší kotlinou. Česko standardní kapitalismus ještě v mnoha ohledech nezažilo, neb se ho nenaučilo. A bude hůře, protože řada západních "kapitalistických" zemí (ke kterým vzhlížíme jako ke vzoru) se kapitalismu pomalu ale jistě odnaučuje.

Na komunisty se dá vzpomínat jako na vojnu. Když jsme tam byli, tak nás neskutečně štvala nesvoboda, buzerování a blbnutí a nemohli jsme se dočkat až budeme v civilu. Po 25 letech na ni vzpomínáme s úsměvem. Zapomněli jsme vše špatné a pamatujeme si jen to dobré.

Ano, to je přirozená lidská vlastnost.