Vážený pane Miloši. Dovolte mi, abych Vám poblahopřál k Vašemu svátku. Jsem obyčejný důchodce těsně nad hranicí přežití. Mám Vás hodně rád, protože jsem Vás volil, a vždycky jste byl mým vzorem. Kam se na Vás hrabe pan Klaus nebo pan Havel. To byly jenom figurky moci, zatímco Vy mi stále otevíráte nové možnosti, kam by měl pan prezident až dojít, i s podporou hůlky.
Zrcadlo lásky...Foto z televize
Vaše cesta nebyla a není jednoduchá. Vždycky jsem si vážil toho, co jste pro nás udělal. Dobře jste prognostikoval, v první svobodné volbě jste porazil všechny nepřátele, a stal jste se naší hlavou státu z vůle jedinců, které jste přesvědčil o své moudrosti. I ty sepnuté ruce pod Vaší bradou na známce u pošty jsou geniální... Koho jiného by to mohlo napadnout? Po Vašem vítězství ve volbách jsem tleskal všemi deseti, a troufám si říci, že i ti, kteří dříve pracovali na cirkulárce, mlátili dlaněmi také... Jste náš první zvolený svobodný pan prezident z vůle lidu!
Někteří to možná nepochopili, a byli by spokojenější, kdyby jste byl poražen Karlem 0007. Ale jak by to vypadalo, kdyby nám z Hradu státu někdo krákoral, a ještě u toho usínal? A první dáma by říkala Milé lidi, mam fas tak ráda? Takže je dobře, že jste to vyhrál Vy i se svou ženou a světovou dcerou Kejty...
Vážený pane. Prosím Vás, už konečně schvalte vládu. Nic lepšího momentálně na skladě není, tak proč dělat brykule. Ještě si trochu poduste poslední "dvojku" na cibulce, a potom hurá do lepších zítřků s novou vládou pod Vaším dohledem! Už se na to těším!
Vaše další jednání budu sledovat z obýváku. Tak se už konečně pochlapte, pane Miloši! Ať nejste jako ten bývalý Milouš... Vaše jednota a síla mě utvrzuje v tom, že Miloš je pěkné jméno. Tak ať se z Vás zase nestane ten sebestředný milouš sama sebe...
