"... Máma nevnímala, ječela jako pominutá... Nechutné... Rozrazily se dveře ložnice, a v nich stál docela nahý chlapík s velkým přirozením. Matka vyběhla polonahá, a spustila: Co tu sakra děláš? Vypadni, a nech nás v klidu!
Probouzím se v noci, a cítím, jak mě ten staroch hladí vrásčitou rukou po těle... Hlavně mlčet... Určitě z toho zase něco kápne. Pěkné prachy. Pravidelně jsme se dál scházeli ve svaté trojici... Tehdy jsem pochopila... Přiživila se (její máma, pozn. autora). Dělala mi tajného pasáka, a prodávala mě starému prasákovi!
Na svého prvního platícího zákazníka si ovšem již nepamatuji, asi to nebyl nijak traumatizující zážitek. (Ale) třeba jeden hodně známý pražský herec byl před deseti lety stálým návštěvníkem erotického ostravského klubu. To byste se divili, jak se takový napohled slušný člověk, kterého znáte z pohádek, uměl namazat, a málem znásilnil striptérku, až na něho musela být zavolána ochranka.
(Ale o kousek zpátky.) První zákazník je za mnou. Uspěla jsem bez ztráty bodu. Hurá za dalšími pány... Ten poslední mi dokonce přidal tisícovku navíc za zvlášť dobře poskytnuté služby. Říkal, že jeho manželka by ke mně měla chodit na převýchovu, protože je tak akorát dobrá do lesa. Jako dřevo! On zas jel jako motorová pila, a kosil všechno, co neuteklo... Mě polámal třikrát...
(O manželovi.) Je to ňouma! Kouká jak vyoraná myš z brázdy. Pochopí vůbec, že jeho ženuška si teď bude vydělávat majlant? Někdy se přece jenom ptá, s kým jsem v bordelu spala, jaké to bylo, co jsme všechno dělali, kdo tam chodí... Jsme oba duševně zdraví, nebo on je nemocný? Živote, jsi plný překvapení...
(A po rozvodu.) Zloděj! O co mě nemohly okrást daně, to musím věnovat bývalému... Hrůza! (Manžel vysoudil 200 000 Kč za psychickou újmu, pozn. autora.)
(Další mi dal) tři tisíce za hodinu! Budu toho blba křísit vodou ve vaně... <Slavím narození dcery>, blábolí, a sápe se na mé nahé tělíčko. Další nevěrník. Ženskou má v porodnici, a on si jde užívat...
(V bordelu se dá všechno.) Kamarádit se s politiky na radnicích, dotovat politické strany, zvát potřebné lidi do erotických klubů. Tady se uzavíraly obchody, kupovala se lidem děvčata do postele, pilo se jak o závod... Nesnáším ale ty kravaťáky. Tenhle má nějaké restaurace, pořádně se neusmál, v sexu byl hrubý, a pořád mě chytal za krk.
Hlavně inteligenti si vymýšlejí největší prasárny, které si jen těžko dovedete představit. Soudci, advokáti, podnikatelé... pěkná verbež... Lituji jejich manželky... Na veřejnosti se předvádějí, ale co po mně chtěli... <Jsi děvka, my jsme si tě zaplatili, tak makej...> Prasata!
Ječel, abych na něj mluvila sprostě, že ho to rozhajcuje. Blázne, vzpamatuj se... Běž domů, a řvi si na manželku, dostaneš po své nevymáchané tlamě... Málem utopil moji kamarádku pod vodou... To pak ztratíte iluzi o lidech, před kterými jste měli vždycky velký respekt. Jsou vám najednou odporní a hnusní..."
Tady je konec citace z knížky "Tajný deník" Madam Camilly (42) z Ostravy, která vyšla na jaře loňského roku. Tehdy už měla za sebou skoro deset tisíc platících zákazníků, dospělého syna, a své zkušenosti chtěla využít jako psycholožka v poznávání mužské duše...
Tenkrát před rokem jsem "pocity" autorky knihy pustil v podobném znění na "síť". Madam Camilla mi potom poslala soukromý mail: "Zdravím Vás a děkuji, že jste si všiml mé otevřené zpovědi... Nebude-li klientů, nebude ani nás - nejstarších řemeslnic. A jsem ráda, že jste nás úplně nezatratil. Mějte se dobře. Madam Camilla."
Co dodat závěrem? Já nevím... Tak to dokončete Vy, prosím...
