Někdy se to tak stane, že se člověk bláznivě zamiluje do opačného pohlaví, a při šeptání do ouška najednou uslyší: Ivošku, udělej mi miminko, ách... Což o to, problém to není, pokud ovšem nemáte jalový pytlík... Poslyšte proto pravdivý příběh.
Zleva: Kačka, Patrik, Martin, Marcela, Ivošek, Miriam a JanFoto: -INT-
Tenkrát, když jsem se vrátil z vojny, tak se psal rok 1974. Byl jsem zocelen dvouletou službou u socialistické armády a bojem se západními kapitalisty. Bodejť bych se tedy nepotěšil na hrudích sličných dívek a mladých cizích matek, když jsem byl vyčerpán zelenými mozky. Holky po tom půstu byly krásnější, a tak promiskuita šla stranou, protože HIV teprve nesměle klepal na naši železnou oponu. Frmol v mé posteli byl tehdy rychlejší než všechny šípy i s Foglarem...
Ale až jednoho dne jsem se doopravdy zamiloval. Byla moudrá, byla krásná, byla štíhlá, prostě fajn, a nejmenovala se Klementajn. Bruneta s uhrančivýma očima, rozkošná, chtící, ve dne i v noci. Když jsem se zadíval do jejich studánek, hned mi bylo jasné, že krásnější bejbátko už se žádnou jinou nezplodím. Byli jsme finančně zajištěni, protože ten, kdo tehdy nepracoval, tak buď seděl, nebo psal samizdat. Eventuálně vnucoval bony... No, proto mi problesklo hlavou: Naše dítě bude ta nejlepší rasa! I v mém rozkroku Janička viděla, že ji mám rád, a prsa se jí dmula pýchou. A tak jsme se pod duchnou dohodli, že vytvoříme dalšího človíčka ČSSR...
Janička dřela jako kůň, takže jsem měl někdy problém chytnout dech. Bylo to na židli, ve skříni, na umývadle, na koberci, při vaření, ve spánku, na ždímačce, ale i všude jinde, kde se dalo. Ale její měsíčky se dostavovaly s pravidelnou přesností, a při první kapce modré krve na Violettě jsme měli oba dva své dny smutné. Kurňa, kde je ten zakopaný pes? Že bych měl vítr v kulkách? A tak jsem se rozhodl zajít k doktorovi, aby mi můj výron prozkoumal...
V ordinaci tady v Ostravě seděl pan doktor Uzel. Tenkrát jsme se viděli poprvé, a když vynechám televizi, tak i naposled. Sestřička mě zavedla do malé místnosti s umývadlem a zrcadlem, na stěně visel barevný plakát Golden Kids, Helenka se smála, Marta něco říkala, a Vašek byl nad nimi v roznožce. To ještě nezpíval Ale lůlá... Dostal jsem šampusku se slovy "Pane Přeček, do toho to dáte!", a zabouchly se dveře kamrlíku. Zůstal jsem sám, jen se svým "ódéesákem", protože jsem ještě večer před odběrem doma tvrdě dřel, kdyby se snad náhodou stal zázrak, a počalo se bejbátko...
Při pohledu na Helenku se mi to nakonec podařilo, i když trefit se do šampusky byl problém. Ve dvaceti to přece jenom ještě lítá tak dva metry daleko, na což ani komůrka nebyla projektována... Natož má záchytná levá volná ruka se sklem! Přesto jsem nakonec hrdě své budoucí děti donesl zpátky do ordinace. Doktor Uzel číšku vzal, zavoněl nosem, a zjistil, že jsem v noci ještě navíc chlastal. Což byla pravda. A po týdnu bádání i zjistil, že mám hodně mrtvých spermií, a málo proto, že jsem je přes zákaz vrazil neuváženě do ženy, i když jsem měl mít půst nejméně pět dní...
Ale glejt jsem od něho dostal. Byl jsem padesátiprocentní mrzák na pytlík... Co s tím? Janička chtěla bejbátko nejlepší rasy, já jsem dál dřel jako svatý Petr, a furt nic. No a nakonec jsem ji po noční načapal v posteli s tehdy známým vítkovickým hokejistou... A tak jsme šli od lóže i od chleba...
Sedmdesátá léta byla opravdu bouřlivá. Idoly z nás podepisovaly Charty, Anticharty, ten nemohl zpívat, Havel seděl na trestné lavici s lucernou, David od té doby žije nonstop, a já jsem nepokrytě souložil bez olačky. Co neuteklo na strom, tak to bylo moje. Jsem neplodný, a tak co si budeme povídat, nejlepší je to vždycky chlup na chlup, eventuálně po převratu kůžička na kůžičku. Kolik opačného pohlaví tenkrát okoštovalo moje pohlaví...
Ale jednou i na mě došlo! V pohlavním rozpuku jsem pokochal holku, která zabředla! Je do dneška krásná, a mám ji stále rád, i když už jsme se po čtvrtstoletí manželství rozvedli. Máme spolu dvě nádherná bejbátka (34 a 32 let), a právě z toho vyplývá, že správná česká holka otěhotní i po styku s trenýrkami! Je docela možné, že po světě lítají i jiné mé děti, které o tom neví, a já o nich též. Kukaččích tatínků je stále více...
A doktor Uzel? Vsadím se, že dva metry už také nedá, i s podporou toho, za co teď bere prachy... Kulky už jsme vypálili, a s prázdným míškem si tak můžeme akorát zajít půjčit do (spermo)banky...
