Bylo ostudou pracovat v BSP SČSP?

Dobrý den. Napřed bych měl těm později narozeným vysvětlit zkratky. Jedná se o Brigádu socialistické práce Svazu československo-sovětského přátelství.

Tenkrát mi bylo osmnáct pryč, psal se rok 1971, a začal jsem pracovat jako průvodčí u dopravního podniku. Již od malička se mi líbily tramvaje, které jsem chtěl "v dospělosti" řídit. Ale nebylo to tak snadné. Napřed jsem musel dělat průvodčího jak na starých dvounápravových vozech, tak i na tehdy moderních T1 a T2. A čekat na to, až mi bude 21... Čekání mi zkrátila základní dvouletá služba v ČSLA, ale o tom až jindy, protože právě v tom roce 1971 jsem se dostal do BSP s hrdým názvem SČSP.

Asi to bylo tím, že jsem byl už zamlada vzorným pracovníkem s pravidelnou docházkou i mzdou, ze které jsem odváděl jedno procento Revolučnímu odborovému hnutí, a paušál SČSP. Tehdy jsem pracoval v kolektivu "dělených směn", čili od pondělí do soboty v dopravních špičkách. Pracující pracovali i v sobotu, aby se dohnal plán... Cvikal jsem jízdenky dělníkům z VŽKG i NHKG, anebo se s nimi tlačil v "bednách" z Klimkovic či Kyjovic a zpět...

Náš kolektiv byl soudržný. Jednou měsíčně v sobotu večer jsme si udělali sešlost v nějaké restauraci, kde jsme my chlapi popíjeli pivo s koňakem, mlátili kartami o stůl, a manželky a milenky těch starších si povídaly u vedlejších stolů třeba o pomerančích z Kuby... A když nás poprosil podnik, jestli bychom nešli pomoci třeba při natírání zastávkových sloupků nebo zábradlí mezi kolejemi, všichni jsme jako BSP SČSP šli. Obyčejně jsme to zmákli mezi ranní a odpolední části, a to zadarmo, aby ČSSR vzkvétala.

Podnik se nám za to mnohokrát odvděčil. Ne na výplatách, ale tím, že nám "přisponzoroval" zájezdy do zahraničí. Vlastní autobusy byly grátis... Poprvé jsem byl tehdy v NDR, a s úžasem jsem čuměl z berlínské točící se kopule, a nechápal, jak může být město rozděleno zdí. Měli jsme i exkurzi do tamního dopravního podniku, vyjížďku parníkem, a noclehy v bungalovech u řeky. Na Slovensku jsme zase navšívili Památník Dukelské operace, a Vysoké Tatry. Z Berlína ženské tahaly záclony pod oblečením, a já LP Puhdys a šnaps ve flašce tvaru věže. V Tatrách se mi líbily nejvíce projížďky na sedačkových lanovkách s nohama nad stromy...

Oblíbenými se staly také tzv. "vědomostní soutěže" jednotlivých BSP v podniku. Třeba pod "krycím" názvem Co víš o Gagarinovi? Dvě otázky musely být politické, další byla z kultury a sportu, a potom následovala volná zábava s hudbou z magneťáku a s chlastem do němoty... Náš kolektiv pořádal i podnikové plesy nebo výjezdové diskotéky do Klimkovic, ze kterých nás potom mrtvé nad ránem odvážela tramvaj s nápisem Služební jízda...

Ano, tenkrát v osmnácti jsem prožíval zlaté časy. Pomáhali jsme podniku, a on nám to vracel... Nikdo z nás tehdy netušil, že jsme byli "zapojeni do normalizace". Brigády socprc vydržely až do převratu 89 a EsČéEsPé zaniklo s rozpadem SSSR... I dneska však najdeme dobré velkopodnikatele, kteří nehledí jenom na svou kapsu, ale i na blaho svých zaměstnanců! Nebo ne?