... když tyto snímky , z této kompletní retro párty, ve mně vyvolávají vzájemnou nostalgii & sentiment …
PROLOG :
… nikdo z nás nemládneme a každému z nás nezadržitelně postupně žloutne rodný list …
Při prohlížení těchto snímku jsem se přistihnul, že mi to připadá, že to všechno, co je na nich zvěčněno, se odehrálo včera. Je vůbec možné, že to tak všechno uteklo ? Že v době, kdy jsem se dnes a denně setkával s věcmi a situacemi, které znázorňují , dnes již retro, fotografie, tak jsem si nikdy nepřipouštěl, že i já někdy budu starý, tedy postarší … Když mi bylo tehdy 10, 15, 18, 20 let … tak jsem byl „hrdina“ a říkal jsem si to je ještě doba, „hafo“ roků, než budu starej...tolik roků než se „ propracuji „ do důchodového věku … To bylo v době, kdy kalendářní rok, jako takový, mi připadal neskutečně dlouhý, a proto jsem tedy i sklouznul k myšlence, že vlastně je to všechno neskutečně dlouhá doba, ten zdejší, pozemský život. Ale to bylo v době, kdy jsem ještě neuměl pracovat s tím, co se nazývá RELATIVITA. Teď, po „ tolika“ letech, si nedovolím prohlásit, že s tou zatracenou relativitou času už umím pracovat. Ale rozhodně vím, že jí musím respektovat. Jsem v letech a v situaci, kdy se neodvážím říct „ za kolik to tady ještě mám“ . Teď moderní mluvou se to nazývá, jak dlouhou mám ještě TIMTE LINE, ale to neví nikdo z nás. A je to bez rozdílu, platí to pro všechny stejně, že jedinou spravedlností na tomto světě je stáří, to totiž odměřuje každému z nás podle stejného metru...den po dni, hodinu po hodině, minutu po minutě, sekundu po sekundě. A je úplně jedno, jestli jsme bohatí, či chudí, nezáleží na tom jaké máme postavení ve společnosti, jaké máme majetky, co děláme, jak se chováme, čím se zabýváme...každému bez rozdílu, stejným metrem a se stejnou neúnavností... den po dni, hodinu po hodině, minutu po minutě, sekundu po sekundě... A tak i přes to, že denně řešíme někdy doslova úplné zbytečnosti, banality a pitomosti, že jsme zapšklí, arogantní zlí, nedokážeme se radovat z maličkostí... nakonec stačí si přečíst noviny, zabrouzdat na internet, a nebo shlédnout v televizi zprávy... vždyť je to samá negativní zpráva, samé zlo, násilí, nevraživost, nic pozitivního, čím větší potoky krve z obrazovky, tak tím lepší, čím více afér a aférek, tak tím je větší prostor ke škodolibosti a posměchu. Všechno přesně podle moderního rčení, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, a nebo rčení o tom, že úspěch se v žádném případě neodpouští. Ale i přes tyto skutečnosti si každý z nás, jeden vedle druhého, musíme po ranním probuzení říct : „díky za každé nové ráno „ … každému stejně podle stejného metru a stejnou neúnavností … tik-tak...tik-tak...tik-tak...
A najednou si uvědomím při pohledu na tyto retro snímky, že to byla taková rychlost, ten život, že je to všechno, jako včera...co jsem nastupoval do těchto autobusů, či trolejbusů, když jsem jezdil do školy, že mě míjela ta auta...oktávky, embéčka, škodovky, erka, trambusy, dvanácettrojky, náklaďáky stořicetosmičky, žigulíky...že jsem se vyhýbal lidem ,stojící na chodníku ve frontě u masny s prázdnými háky, a nebo u tuzexu, kde „vopruzovali“ veksláci... že v trafice, tedy ve stánku PNS, jsem si mohl koupit časopis SM, a když jsem měl štěstí, tak byly i cigára nesehnatelné značky... že doma jsme měli sifonou flašku a kávovar, tedy překapávač a telefon, kterému se říkávalo pevná linka … a takto bych mohl ze sebe dostat celou řadu vzpomínek , které mě poutají s každou fotografií.
Nebudu zdržovat, ani nebudu se snažit být nudným, nakonec retro tématika je v poslední době moderní, ale spíše z úplně jiného úhlu pohledu, a sice, že se z toho stává byznys. Je nás zatím málo, kteří se takto dokáží zastavit a ohlédnout v čase a nechat se unášet nostalgií a sentimentem zároveň. A mladá generace, tak ta to nechápe o co vlastně jde, o čem se to tu píše. Ale chápu to, a chápu je, teď už to dokáži pochopit... také jsou teď mladí a neklidní, stejně, tak jako svého času jsem byl i já, ale také jednou zestárnou a i oni se ohlédnou za sebe v čase.
Video zdroj : You Tube
EPILOG :
… jak je možné, že to tak všechno rychle uteklo ?
