... tak tady to všechno začalo ...

... když začínáš nové dílo,mysli na konec díla ... ... když začínáš nový den,mysli na konec života ... ... hodiny odbíjejí i Tvůj čas ... ... mysli na to ...

Hradec Králové

PROLOG :

... vážení a milí čtenáři,dostává se k Vám úryvek,část,torzo... z chystané a rozpracované autobiografické publikace,která vzniká již řadu let a počátky toho,kdy byla vkládána první písmena na prázdné,čisté a bílé archy papírů se datují na počátek Nového Milenia Třetího Tisíciletí. Od té doby již uplynula celá řada let,jelikož proces toho,aby z jednotlivých životních  úseků vzniknul ucelený příběh,nebyl jednoduchý a procházel si celou řadou nepříjemných okamžiků,událostí,které spíše měli tendenci ovlivňovat mě,jako autora,abych nepsal,než abych....ale nechám toho,protože nechci,aby vzniknul dojem toho,že se jedná ze strany autora o populismus,což zjednodušeně,hodně zjednodušeně,znamená,aby bylo vzbuzováno získání si přízně,nebo snad dokonce vzbuzování lítosti. To určitě ne,ale účelem seznámení s životní cestou má dát možnost k zamyšlení se,a také vytvořit prostor k tomu poučit se z chyb těch druhých,protože chyby svoje vlastní neradi vidíme,neradi přiznáváme,neradi o nich mluvíme... ale to je přirozené,je to jedna z lidských vlastností. Ten,kdo umí číst i tzv."mezi řádky" si to svoje v příběhu najde,ať už je to ve smyslu pozitivním,a nebo negativním. Pokud to bude myšlenka kladná,tak může být se sebou samým spokojen. Pokud to bude myšlenka záporná,tak se mu právě otevírá prostor k zamyšlení. Původní název celé knihy byl,tedy zatím ještě je,ale už je to jenom pracovní název,a sice: ... na půli cesty ... Uznáte sami,a je pochopitelné,že takto by se publikace mohla jmenovat v dobách svého prvopočátku psaní,ale čas nezadržitelně plyne...a to by autor musel být nesmrtelným...
... od dob co je svět světem,tak za ten čas vznikla celá řada  
teorií,rčení,názorů,rad,pouček,návodů,výroků,citátů,úvah,poznatků,přísloví,bonmotů...a já nevím čeho všeho ještě... ať to bylo z úst těch slavných,nebo méně slavných,a nebo obyčejných a prostých lidí ... je toho nepřeberné množství za tu dobu... jak žít co nejlépe,aby ...
Ale při tom je to tak prosté,setkáváme se s tím na každém kroku,aniž bychom si to vůbec uvědomovali,že to tak funguje,bereme to jako samozřejmost,ale zároveň to nevnímáme... život nás všech,každého z nás z těch,7 miliard obyvatelů naší planety Země je vlastně JEDNA VELKÁ HRANA,ALE TENKÁ,ÚZKÁ,NA KTERÉ JE TĚŽKÉ UDRŽET ROVNOVÁHU A ZÁROVEŇ JE TO HRANA OSTRÁ,JAKO LAZEBNÍKOVA BŘITVA,ČI LÉKAŘSKÝ SKALPEL...TAK SNADNO A LEHCE SE LZE PORANIT,JE TO  HRANA,KDY NA JEDNÉ STRANĚ PLATÍ...

... NAD NIKÝM SE NEPOVYŠUJ... A NA STRANĚ DRUHÉ PLATÍ...PŘED NIKÝM SE NEPONIŽUJ...

... TAK TADY TO VŠECHNO ZAČALO ...
... (úryvek z připravované autobiografické publikace) ...

... na soutoku dvou řek,Labe a Orlice,na soutoku,který symbolizuje sílu,energii a život,se rozkládá  město Hradec Králové. Jsem dalek od toho čtenáře unavovat a nudit čtením městských charakteristik,dispozic a indícií,které se nachází v každé řadové wikipedii,a nebo v každém turistickém lexikonu. Nakonec informace o počtu obyvatelstva,nebo o průmyslových odvětvích apod. nejsou pro tuto chvíli vůbec podstatné a důležité.

Daleko důležitější je ta skutečnost co znamená Hradec pro mě,čím pro mě byl,čím pro mě je,jak mě ovlivnil,kam nasměroval cesty mého života,které byly hodně klikaté. I přes to,že osud,nebo okolnosti,a nebo snad dokonce to,že jsem byl v nesprávném čase na nesprávném místě,mi bylo naordinováno to,že jsem se stal ve svém životě tzv."VŠUDEZDEJŠÍM". Výraz všudezdejší není urážkou,ani něčím za co by se měl člověk stydět,naopak výraz hodně pomáhá vybruslit z celkem nepříjemných situací,někdy i trapných,přivádějících do rozpaků,které vznikají,když dotyčný obdrží dotaz : " a odkud vlastně jsi ? " . Nedokážete si představit co ušetří času,když odpovíte : "já jsem VŠUDEZDEJŠÍ." . Než vysvětlovat v dnešní uspěchané a chaotické době,že jste se narodili v místě "A",kde jste vyrůstali "X" let,potom studovali v bodě "B" a sice "Y" let,potom jste museli jít za prací do bodu "C",kde jste pracovně trávili "Z" let,ale domů jste dojížděli do bodu "D"...a takto by se dalo pokračovat,že ani písmena ABECEDY by na to nestačila.Kolik jsem na to spotřeboval písmen abecedy já,tak to se dozvíte v další části mé autobiografie a teď pouze prozradím,že jich rozhodně nebylo zrovna málo. Daleko důležitější v tomto případě je ta skutečnost,že si uvědomuji kam PATŘÍM. A tak v mém případě svojí odpověď vylepšuji : " já jsem sice VŠUDEZDEJŠÍ,ale patřím do HRADCE KRÁLOVÉ." 

  Ano,je to tak,tak to přes ty roky neustále cítím,i když o tom nehovořím,ani nahlas nevzpomínám,i když nijak neprotěžuji,ani nepropaguji Hradec,i přes to,že jsem v Hradci se narodil,vyrůstal,učil se mluvit,když jsem dospíval,tak se učil i mlčet,učil se chodit,studoval,chodil do školy,ale i za školu,jako výraz pubertální klukoviny,ale i učil se,co je to pracovat,absolvoval první mejdany,bigbíty,plesy,chodil na pivko,sportoval,ale měl i období,kdy jsem jen tak zevloval a flákal se po městě,ale právě proto možná jsem poznal a měl zmapovaný a prošmejděný každý kout a každou periferii města. Což s odstupem času hodnotím,jako uctihodné,když se zamyslím nad tím,že Hradec Králové je druhé největší město v Čechách hned po Praze(prosím nepoplést,myšleno v Čechách,ne v celé ČR !!!).Byl to můj revír.Byl to můj domov,celých 19 let. A tedy i přes to,že všechno toto mi bylo v 19-letech přerváno,přetrháno a já byl vystřelen do světa,tak cítím,že stále patřím do Hradce,cítím se jako Hradečák. A to jsem pryč od roku 1981(resp.1986),ale stále je to ve mně a vím,že to tak i zůstane navždy(4-EVER). Možná se nabízí otázka,proč jsem se nepokusil zrealizovat COME BACK...nebyla vhodná životní konstalace,nenastal ještě ten pravý čas,pravý okamžik,o čemž jsem se i přesvědčil,jelikož pokus o come back se jeden realizoval,leč neúspěšný....ale o tom až později.
   Ne vše se mi v Hradci podařilo,a ne vždy se mi v Hradci dařilo,určitě jsem neměl na růžích ustláno,je celá řada věcí,které nejsou tzv."dotaženy",hlavně jsou to věci rodinného rázu,které se vlečou více,jak 28 let.Vše možná vypadá,že jsem jako rodák z Hradce Králové prožíval zde bezstarostné dětství a pohodový věk dospívání,ale opak je pravdou. Byla celá řada okamžiků,kdy mi bylo "ouvej",ale měl jsem a stále ve svém srdci nosím místo,kam jsem chodil čerpat energii,kde jsem přemýšlel,rozjímal,radil se sám se sebou,co a jak dál...určitě ne vždy byla má rozhodnutí správná,ale to tak v životě bývá,když není nikoho s kým se poradit,podebatovat,že se rozhodnete jít tím ne zrovna správným směrem.

Tím místem je soutok dvou řek,Labe a Orlice. řeky se zde slévají v jednu,a sice v Labe. Zajímavostí je,že obě dvě řeky jsou prakticky stejně velké a mohutné,a proto asi je v tomto místě tolik energie. Měl jsem štěstí,že jsem byl i na místech,kde obě dvě řeky pramení,vyvěrající voda z malého pramínku,tedy na začátku jejich vodní poutě. Zároveň jsem měl i to štěstí,že jsem měl možnost navštívit místo konce vodní poutě,to už pouze jedné z nich,a sice deltu Labe v německém Hamburgu,kde ústí do moře. Takže jsem byl na začátku a na konci a uvědomil jsem si tu nespoutanou sílu a energii přírody,proti které jsme pouhé lidské NIC... a to včetně i toho trapného a komického komunistického rčení : "poručíme větru,dešti" . Soutok Labe a Orlice je stále i po těch letech pro mě srdeční záležitostí,zaryla se mi na duši tak silně,že i přes to,že jsem tam celé roky nebyl,tak stále cítím tu sílu,tu energii a i to,že tam prostě patřím. Je to celkem nepopsatelný pocit,které to místo na soutoku vyzařuje....zvláštní ticho...zvláštní klid...až záhadno...až tajuplno...až mystický a magický pocit...až trošinku děsivé. Podobný,až stejný, pocit jsem ve svém životě zažil,v Anglii poblíž města Salisbury,kde se nachází Stonehenge,což je známá,3 tisíce let stará,kamenná stavba,za kterou se vlastně angličané stydí,protože do dnes nevybádali k čemu opravdu sloužila. Obdobný pocit mystična jsem pocítil i ve francouzské Normandii,na pláži,kde se vyloďovala spojenecká vojska,na pláži která je poseta doslova křížem vedle kříže,těch kteří neměli štěstí...smrt tam dýchá a je všudepřítomná i po těch více,jak 70-ti letech. Toto,prosím, píši ve vší úctě a vážnosti,stejně tak se ve vší úctě a vážnosti ještě zmíním o obdobném pocitu,který působí na místě vyhlazené,vypálené,vyvražděné,vyrabované,vyplundrované vesnice Lidice poblíž města Kladna...opět po těch letech,kdy zasáhl fašistický hyenismus, všudepřítomná smrt...

Zmiňuji se o tomto záměrně,že ne přes to,že jsem materialista,ale právě proto,že tím materialistou jsem,si uvědomuji,že určitě mezi nebem a zemí něco funguje,nechci aby to vyznělo,že to celé bagatelizuji. Uvědomuji si,že energie,jaká-koliv,v jaké-koliv formě,se "pouze" přeměňuje...ta se sama neobjeví,aby potom sama zase někam zmizela...energie se přeměňuje z jedné formy energie,do formy energie jiné.

  A právě pro toto,vše cítím ,i přes tu řadu let své absence v Hradci Králové,že stále a neodmyslitelně patřím tam,kde to VŠE ZAČALO. A tam,kde jsem čerpal,tak bych chtěl i jednou nabízet a rozdávat těm,kteří přijdou po mně. A tak mým přáním by bylo,aby to tam i jednoho dne,až nadejde ten správný čas,VŠE SKONČILO....

-------------------------------
Pozn.autora tzv."pod čarou" :

... mezi nepříjemné okamžiky a události při zpracovávání této publikace neodmyslitelně i patří ta skutečnost,že původní rozpracovaný originál,který již obsahoval více,jak 90 stran a celé řady nespočítaných foto-dokumentů a dalších artefaktů,mi byl zcizen-ukraden... stal jsem se obětí trestného činu... drancování ...(Náměstí Svobody č.p. 21,348 15 Planá u Mar.Lázní dnem 15.09.2014)