Rebel Ota Petřina, a jeho majsterštyk, Super-Robot, jsou nesmazatelné hudební stopy.......

…z doby, kdy jsme ještě byli mladí a neklidní... z doby, kdy jsme stávali ve frontách na svá vysněná vinylová elpíčka...

Příspěvek do hudební rubriky, pravděpodobně nepotěší všechny ty, vyloženě ortodoxní, čtenáře textů a článků, ale zase si přijde na své jiný důležitý lidský smysl, a sice sluch... nakonec, tak by to mělo být v hudebních rubrikách zvykem … více slyšet a méně číst. V tomto případě, kdy bych se chtěl, alespoň dotknout, na tehdejší dobu, velice odvážného studiového hudebního projektu … snad to nezmrším a bude to platit dvojnásob … zejména pro nás, ve vší úctě, kterým tak nezadržitelně žloutne rodný list. Moje generace neměla tu možnost si něco „stáhnout“ , a nebo něco „vypálit“ . Nám, tehdy, nezbývalo nic jiného, než si vystát frontu na vinyl před krámem, který měl v názvu Supraphon, abychom si potom vzájemně „elpíčko“ půjčovali a hráli je do nekonečna, tedy dokud vůbe na desce byla nějaká drážka, protože na všechny se nedostalo... U tohoto studiového projektu SUPER-ROBOT, který se tehdy nechal nazvat nadčasovým, tak to platilo obzvlášť.

Stalo se totiž to, že v 80. letech minulého století a tisíceletí, se tu najednou objevila věcička, která se vyznačovala úplně jiným stylem, než do nás „soudruh“ hustil, tedy co tehdy povolil. A tak vedle všelijakých... disco... komerčních... angažovaných... pofidérních... hudebních „ sraček“ (omlouvám se za ten výraz, ale je to běžně, v oblasti muziky, používaný slengový výraz), kdy popularita, hlavně u protagonistek to platilo zejména, závisela ne na hlasovém rozsahu, ale na velikosti poprsí... tak se tu objeví hudební záležitost, kdy potom co se ve studiu slezou čtyři famózní muzikanti, a k tomu se přidá i jeden z nejlepších našich textařů, tak je z toho úplně něco nového a fantastického. Nadčasová muzika o velkých formátech a plná velkých hudebních ploch... Ota Petřina, muzikant a skladatel, který byl označen tehdejším režimem za nepohodlného rebela, pro jeho dlouhý vlas, a tak předal kapelnickou taktovku ve skupině Václava Neckáře – Bacily, jeho bratrovi Janu Neckářovi, a sám odešel do ústranní a zaměřil se více na studiovou práci, aby nebyl bolševikovi na očích …náš snad nejlepší rytmický tandem, tehdejší doby určitě,

Vladimír Padrůněk – ETC na basovovou kytaru s jeho nenapodobitelnými basovými linkami a Anatoli " Tolja" Kohout-Katapult seděl za bicími, kdy byl sice zastáncem jednoduchosti, ale neotřesitelné preciznosti... no,aby to bylo komplet, tak ke klávesám se postavil bratr Václava Neckáře, Jan Neckář, který k Petřinovi neodmyslitelně patří. Stejně tak, k Petřinovi patří, a i jim to společně muzikantsky slušelo a pasovalo, jeden z našich těch nej... nej... nej textařů, a sice Zdeněk Rytíř .

  A dílo jest dokonáno. Až teď, s odstupem času, jelikož tehdy v té době, kdy mi bylo ještě „ náct“ a potom „cet“, jsem si to zcela plně neuvědomoval, protože to jsem měl roky, kdy člověk řeší daleko „důležitější“ věci ve svém životě, jelikož se domnívá, že přes ně vlak nejede … tak si říkám, že vůbec toto bolševik povolil vylisovat na vinyl, aby se to potom objevilo na pultech a my se málem kvůli tomu porvali ve frontě. Na závěr, toho mého teoretického tlachání, než se zaposloucháte, tak snad v rychlosti... z řad kritiků se objevil názor, že je škoda, že se tento hudební projekt nedočkal koncertní, tedy živé verze.

Já za sebe tvrdím, že to vůbec není na škodu, že se to nepodařilo, jelikož co si budeme namlouvat, někdy „živák“ bývá spíše kontraproduktivní záležitostí. Také, bohužel, už není možné tuto myšlenku uskutečnit, jelikož jedinným žijícím členem tohoto studiového seskupení zůstal  Jan Neckář sám, jako voják v hudebním poli. A druhá věc, která byla, tak nějak, SUPER-ROBOTovi vytýkána, byl zpěv, jelikož to nazpíval sám Ota Petřina, který nebyl vyloženě ortodoxním zpěvákem, ale určitě k tomu nějaký důvod on sám měl. Ale za mě, já si myslím, můj názor, že právě naopak s tímto zpěvem, se jedná o jedinečnou, originální a nenapodobitelnou hudební věcičku.

... přeji příjemný poslech, a také celou řadu nostalgických vzpomínek na tehdejší dobu, kdy jsme byli ještě mladí a neklidní ...

 

 

 

 

 

Video zdroj : You Tube

 

 

 

 

Autor: Ivo Panuš | sobota 17.12.2016 11:10 | karma článku: 22,43 | přečteno: 991x