Poděkování blogerům a všem, kteří vstupují do diskuzí.

Ještě patřím mezi tu generaci, která je označována, jako " stará škola ", ale pravdou je, že už ta generace pomalinku, ale jistě, ze společnosti mizí, a když to napíši trochu morbidně, tak ta " stará škola " postupně vymírá.

PROLOG :

... opravdový přítel je ten, kdo vchází do dveří, když z nich celý svět právě vychází ...
   

Celý život jsem byl veden ke slušnosti a korektnímu vystupování, a to je i důvod mého příspěvku, který by mohl být označen, jako příspěvek zcela netradiční na tomto fóru. Tak jako je slušnost pozdravit, či odpovědět na pozdrav, opětovat jej. Stejně tak je slušnost poděkovat za něco, a nebo o něco slušně požádat. A tak je i slušnost odpovědět na příspěvek v diskuzi, minimálně alespoň formou poděkování. Musím se vám všem přiznat, že v tomto případě nemám úplně čistého svědomí a hodně mě to trápí, ale příčinou všeho je můj zdravotní stav a sociální, spíše tedy asociální, začlenění v tomto státě. Chci tedy touto formou poděkovat všem blogerům, kteří moje články čtou, a nebo je jenom tzv. " prolítnou ", a zároveň chci poděkovat všem, kteří k nim i připojili své diskuzní příspěvky.... ale já zatím nereagoval a mlčím. Tak jako dnes jeden z blogerů ve svém článku uvedl nádhernou myšlenku, s kterou se naprosto ztotožňuji, a sice že čtenost a karma je naším jedinným honorářem, tak já bych si  to dovolil doplnit, že čtenost a karma je pro mě jedinou formou kontaktu  a komunikace s okolím.

I kdyby byla u mého článku nulová karma a pouze jeden, jedinný čtenář, tak to pro mě znamená hodně moc, je to pro mě komunikace, zpětná vazba. Je to, jako bych s někým hovořil, či debatoval, i když je to bez diskuze. Dokáži pochopit, že je to pro vás určitě těžko pochopitelné, ale nedokáži to lépe vysvětlit...nevím jak to napsat tzv. " polopatě ". Já totiž jinou možnost komunikace ve svém životě momentálně nemám, ale ani vzhledem ke svému zdraví zatím komunikaci, jako takovou, moc nezvládám. Příčinou je to, že jsem z důvodu nepochopení mojí nemoci okolím, zůstal ve všem sám a přišel jsem i o to, o čem soudruzi hlásali, že je základem socialistické společnosti, tedy o rodinu. Naše společnost, tedy stát, jeho sociální politika mě totálně zazdila a nechala v tom samotného, i přes tu skutečnost, že jsem státu věnoval ty nejproduktivnější roky svého života, kdy za těch téměř 40 let odpracovaných, částečně pro ČSSR, ČSFR a naposledy pro ČR, jsem si akorát " odrauboval " své zdraví, což bylo primární. Jako sekundární následovala ztráta rodiny, přátel, kamarádů, známých, spolupracovníků, apod. Náš stát mě nechává v pozici asociála i přes veřejné prohlášení v médiích ministra spravedlnosti pana Pelikána, a sice v tom smyslu, že on osobně dohlédne na to, aby každému občanu našeho státu, který se dostane do svízelné životní situace, bylo zajištěno důstojného života a žití u nás v ČR. Asi to nemyslel vážně, protože toto prohlásil na  ČT1, a sice v zábavném pořadu pana Šípa,VŠECHNOPÁRTY. Takže do humorného pořadu patří humor, a tedy to i lze považovat z úst pana Pelikána, jako vtip.   Chtěl bych vám všem ještě jednou poděkovat, protože vy všichni jste pro mě rodina, protože to ze svého pohledu beru jako komunikaci v mé ubíjející každodenní samotě. Děkuji i všem za případné diskuzní příspěvky, a to i když budou záporné. Zase, je to pro mě zpětná vazba, jako bych byl v dialogu. Určitě všem časem odpovím, minimálně poděkováním, a nebo pozdravem. Pouze mějte se mnou trpělivost, protože stejně, tak jako mám dny, že se bojím vyjít na ulici, a nebo vstoupit do obchodu, když si potřebuji koupit rohlík, či nastoupit do autobusu, když potřebuji se dopravit k lékaři, kde jsou cizí a neznámí lidé, tak mám i dny, že se doslova bojím otevřít a podívat se do diskuze. Pro někoho to možná bude znít komicky a vyvolá to i úsměv, ale nemohu si pomoct.... Někdy je to lepší, a tak už jsem na některé diskuze reagoval, alespoň ve smyslu poděkování a přání hezkého dne, ale ve většině případech k tomu ještě nedošlo. Nemohu za to, nemohu to nijak ovlivnit, tyto stavy mi samovolně a nekontrolovatelně určuje a řídí moje vědomí.

Poznámka : O zveřejnění obrazu z mé vlastní tvorby, který je kontroverzního, až extravagantního rázu, a vyjadřuje moje vnitřní emoce, jsem informoval administraci dne 10.01.2016

Video zdroj : You Tube

   Na závěr bych vám chtěl poděkovat za pochopení a tolerantnost, a také při této příležitosti, kdy článek adresuji všem zúčastněným tohoto fóra,  ještě dodatečně popřát, i když už se leden nezadržitelně blíží ke svému konci, v tom roce 2016... VŠEM HLAVNĚ PEVNÉ ZDRAVÍ ...

EPILOG : 

... děkuji ...

 

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Ivo Panuš | středa 20.1.2016 0:13 | karma článku: 20,65 | přečteno: 377x