... důkaz toho, že legendy se dokázaly zrodit i na polích amatérských, aniž by k tomu bylo třeba marketingového cirkusu.
PROLOG :
... vracím se, a vracím se rád, v čase, do období osmdesátých let minulého století v minulém tisíciletí ...
V tomto příspěvku, který by se nechal označit, ne předponou " mini ", ale spíše by mu pasovala předpona " mikro ", tak nebude třeba mnoha slov. Tento článek bude přesně v duchu rčení : "... zbytečně nemluv a neslibuj, ale nech, ať tvé skutky mluví za tebe ... " . Určitě je už v dnešní době současná generace, která neví o čem článek pojednává, jelikož historie muziky z českých luhů a hájů se v hodinách dějepisu, ani v hodinách hudební výchovy nic, moc neprobírá. Je to smutné, jelikož tenkrát to byly základní stavební kameny k tomu, aby se ta dnešní, naše, mládež mohla spokojeně válet a cpát jídlem celé dny u PC a hrát, někdy až stupidní , PC hry a podobné nekulturnosti. Z muziky znají pouze styl hudby...TUC, TUC, MÉĎA BÉĎA, TUC, TUC ... to je co se týká rytmiky. O duchaplnosti textů se radši zmiňovat nebudu, jelikož bych svým jadrným projevem porušil kodex blogera. Snad jenom pro odlehčení... každý z nás je v podstatě schopný se zapojit do hudebního byznysu, jelikož podmínkou je, aby dotyčný uměl pouze číst, což u nás je v zákonech, že je negramotnost zakázána a základní vzdělání je povinné. Potom už to jde samo, přímo rychlostí blesku. K vybranému a naprogramovanému rytmickému základu, který objevíme na PC si zároveň vybereme článeček v novinách. Je úplně jedno na jaké téma, jestli se v článku řeší imigrantská krize, nebo že naši hokejisti prohráli, a nebo .... cokoliv... na textu vůbec nesejde. A když toto skloubíme, tak je tzv. " vymalováno " a hurá do prestižní soutěže Český slavík... nestačím se divit, co se tam objevuje za objevy... spíše bych si to dovolil nazvat zjevy... z hlediska hudebního, uměleckého a kulturního zcela určitě.
Každý mi namítá, že tehdy byla jiná doba, čemu se divím. Ano tehdy byla jiná doba, to proto, aby mohla být dnes taky jiná doba. Tehdy, kdy ještě slovo, stvrzené podáním ruky, bylo daleko víc, než v dnešní době smlouva- elaborát, který vytváří celý kolektiv právníků a advokátů, kdy stejně v té smlouvě se vždy najde nějaká klička....nazýváme to přeci legislativními dírami, nebo ? Tehdy byla telefonní budka našim mobilem a sociální síť byla pro nás opravdu venku. A to, že jsme se scházeli, tehdy, v té jiné době, kdy pivo v kelímku stálo 1,70 Kčs, vstup na tancovačku přišel na 12,- Kčs, tak to byla prakticky jedinná forma naší zábavy, ale zároveň i prakticky jedinná forma možnosti projevu rebélie a nesouhlasu. Toto dnešní mládež nechápe, ani nikdy pochopit nemůže, a jelikož dnešní mládež je vychovávána, ne rodiči, ale PC přístroji, tak se u ní pomalinku, ale jistě vytrácí osobnostní konstanty : svědomí, odpovědnost, soudnost, uznání, respekt, cit, citlivost, pokora.... apod. Ta " bedna " , ten PC přístroj může mít kapacitu paměti třeba neomezenou, nekonečnou, ale stále je to jenom bezcitná, chladná bedna, která nemá duši, bez citu a lásky, která je pouhou číhající šelmou, aby uchvátila poslední zbytky lidskosti z našich myslí, a v přeneseném významu slova, i z našich srdíček. A našim mladým, když se v životě něco nelíbí, někdo jim tzv. " šlápne na kuří oko ", tak se stačí dostavit na patřičný odbor městského úřadu, nahlásit, či oznámit demonstraci, či stávku, obeslat své příznivce cestou " mejlíků ".... TAK, A JE TO ! .... s přátelským pozdravem, PAT a MAT !
Chci prezentovat dva snímky, které nás vrátí do let minulých, jako malou vzpomínku na časy, kdy jsme museli v tehdejší době, režimu, velice citlivě a obezřetně kličkovat, abychom tzv. " nenarazili ". Ano, byla to jiná doba, ano byla to i těžká doba, ale vždycky jsme měli k sobě, tak nějak blízko, a hlavně to byla doba, kdy slovo bylo ještě slovem... Lhal bych, kdybych tvrdil, že všichni, úplně všichni, táhnuli za jeden provaz, a nebo kopali za jeden manšaft...také se nějaká ta šelma občas objevila.... ale jak se říká : " ... to byly vyjímky, potvrzující pravidla ... "
Na svojí dobu, kdy skladba Je těžké stát se andělem vznikla, se stala, absolutně nepřekonatelnou, a za přispění textu, který byl v té době, jednak nad časový, až futuristický, o čemž svědčí, i ta skutečnost, že písnička-skladba, snese moderní design a provedení celého klipu, ale zároveň v té tehdejší těžké době, kdy nebylo SVOBODY , to byl text i odvážný...vzhledem ke své dvojsmyslnosti v refrénu...UŽ VÍM, JAK SE BRÁNIT, KDYŽ MÁ KŘÍDLA JSOU SPÁRY ROZRYTÁ....KDYŽ MÁ KŘÍDLA JSOU KRVÍ ZALITÁ....asi nikdo nebudete věřit tomu, že písníčka, se svojí tak chytlavou melodií, neúnavně už prakticky 40 let zní od západních hranic ČR, tehdy ČSSR a chvíli i ČSFR, až po Moravu, na vesnických tancovačkách, fesťácích, odpoledních čajích, či koncertech, a tehdy ještě, ti mladí kluci...ze z Plzně...už také dnes mají ten nějaký křížek na svém kontě, a přesně jak to zní ve druhé skladbě s názvem Společnost J.K.Tyla... jezdíme od štace,ke štaci.... jasný důkaz toho, že na světě je pouze jedinná spravedlnost, a sice stáří, ve smyslu stárnutí....to nikdo z nás nezastaví, ani nezabrzdí...všem je měřeno stejně... jako by to všechno bylo včera......
Je těžké stát se andělem
Je těžké stát se andělem
a ještě těžší ďáblem být,
však je to úděl člověka
být v mysli obojím.
Tak smiř se se svým údělem,
že musíš se se sebou bít
o to, abys tím lepším byl
a nestal se tím zlým.
R.:
Ó,ó,ou jak můžu se bránit,
když má křídla
jsou spáry rozrytá.
Ó,ó,ou jak můžu se bránit,
Když má křídla
Jsou krví zalitá, ó,ó,ó.
Vždy naslouchej všem pohádkám,
kde dobro nad zlem zvítězí
a snaž se vždy být hrdinou
jednoho z příběhů.
Pak poznáš, že se stáváš tím,
kterému na tom záleží,
zda spravedlnost zvítězí,
či zda zvítězí stín.
R.: Ó,ó,ou už vím jak se bránit…
Životopis kapely v rychlosti a kostce :
Název Odyssea začali v roce 1979 používat skupina muzikantů, hrající v té době v sestavě: Václav Běhavý - zpěv+kytara, Jan Nový-Cimbura - zpěv+baskytara, Milan Balcar - bicí a Miroslav Franěk - kytara+zpěv. Občas se přidá ke zpěvu Alena Nová, která za pár měsíců odchází. Další změnou v sestavě je příchod/návrat Jiřího „Bavra“ Lokajíčka za bicí. V roce 1980 odchází Franěk, kterého střídá Radko Andrejs. Tím se dotvořila tzv. klasická sestava Odyssey. V osmdesátých letech obliba kapely jako zábavové i koncertní kapely roste i díky repertoáru složeném z vlastních písniček, z nichž je několik natočeno pro rozhlas. V roce 1984 odchází Cimbura, místo kterého přichází hned dva muzikanti z Naturalu - basák Miloš Novotný a klávesista Petr Štěpánek. Písničky kapely se také objevují na singlech a kompilacích. Roku 1987 odchází bubeník Lokajíček a také Štěpánek s Novotným. Na místo bubeníka nejprve nakrátko přichází Karel hrabák (ex-Coda), kterého pak střídá Václav Soukup (ex-Experiment) a baskytary se ujímá Radek Křemenák (ex-Bumerang, ex-Blue Effect). Po dvou letech Soukupa střídá Jaroslav Špeta. V roce 1990 vychází skupině první album Po cestě klikatý. V devadesátých letech skupina hraje na tancovačkách, dokonce opět v klasickém složení (Běhavý, Nový, Andrejs, Lokajíček). V roce 2002 tato sestava rozchází. V so
učasnosti hraje skupina pod názvem Odyssea forever v sestavě: Josef Lisec - klávesy, Karel Šel - bicí, Jan Nový-Cimbura - baskytara+zpěv, Radko Andrejs - kytara. Občas hrají také jako Odyssea classic, kdy se do sestavy vrací Běhavý...
video zdroj : You Tube
EPILOG :
...příjemný poslech, a koho to oslovilo, tak i hezké vzpomínání ...
