..., že už to mohl mít odseděné a být doma. Až tristní je ta skutečnost, co nám všechno předvádějí orgány činné v trestním řízení, jak jsou tak honosně nazývány. Je to ještě benevolence tohoto státu, a nebo už to je anarchie?
Chtěl bych předeslat, že v tomto příspěvku nebudu provádět žádný extra hluboký ponor na dané téma, jelikož se to všechno, kromě jiného, tzv. „ točí“ hlavně kolem zdravotního stavu odsouzeného vězně a lobbisty Janouška. Nerad bych, aby to sklouzlo ke zpochybňování, a nebo snad dokonce k rouhání zda je, a nebo není, dotyčný opravdu, tak nevyléčitelně, tedy smrtelně, nemocný, že nemůže pokračovat ve výkonu trestu, do kterého se nevrátil. Z humánního hlediska je to velice citlivé a nepříjemné, když kdokoli pochybuje … ten pocit znám, když mi bylo řečeno : „ jak můžeš mít trojku invalidní důchod, když nejseš na vozejku „ . Z tohoto důvodu si dovoluji, a to prosím, ve vší úctě, snad mi to admin promine, umístnit do svého příspěvku odkaz na článek, který se mi „dostal dnes do rukou“.
https://www.novinky.cz/krimi/473245-soud-janouskovi-zbytek-trestu-neodpustil.html
To co mě zcela nadzdvihlo, byl už titulek, a sice ta drzost, že odsouzený vězeň, lobbista Janoušek, má vůbec tu drzost si žádat o odpuštění zbytku trestu. Určitě nejsem sám a většině letí hlavou myšlenky, které jsou nezveřejnitelné. To byl asi ten další důvod proč jsem zde umístnil zmiňovaný odkaz na článek, jelikož obsahuje hodně šťavnatou diskuzi a ohlasy veřejnosti, s čímž se plně ztotožňuji a považuji je zcela za racionální. Alespoň tak tomu bylo do doby, než jsem začal psát, ale pochybuji, že by se najednou názor „národa“ obrátil a zasáhly by emoce, tedy lítost. Zprvu to nevypadá tak hrozně, myslím tím pouze čtení toho článku, nikoli celou frašku, jelikož soud žádost o odpuštění zamítnul, ale když se nad tím zamyslím, tak to je už jenom hašení požáru, který vzniknul okolo té „Janouškovsko-lobbistické“ komedie. Pokud by tohle už pustili, že by mu odpustili, tak to by byl asi vrchol všeho. K zamyšlení je co si odsouzený, tedy „vy-vole-ný odsouzený“ u nás všechno může dovolit, jak mu je umožněno neustále si vylepšovat pozici a postrkovat mantinely kam mu je dovoleno zajít. Na začátku celé té jeho, dnes to opravdu klidně nazvu, frašky, kde se podepsaly právě všechny ty honosně nazývané orgány činné v trestním řízení, mu hrozil pokus o vraždu … budiž bylo to na začátku … ale on, ten pan lobbista, místo vděku za to, že to bylo překvalifikováno, i přes alkohol, opilost a snad i úmysl a dostal úplně odlišnou sazbu, tak na místo, aby sklapnul kramfleky u bot, tak okamžitě začal špekulovat. Ano začaly se projevovat, a nebo mohou být, zdravotní problémy, což je ta pasáž, kterou názorově vynechám z důvodů popisovaných v úvodu svého příspěvku. Co ovšem nevynechám, tu drzost se nevrátit zpět do vězení. U nás se odsouzený a vězeň v jedné osobě, rozhodne, zavelí si sám … a už se nevrátí, ale naopak zjistí, že se vůbec nic neděje, žádná pátračka, žádná eskorta, nic, nic, nic … něco přeci, dotyčný zjistil, že se pokusil si vylepšit pozici, překročit určené mantinely a ono mu to prošlo, přesně podle rčení, že každý kůň utíká, jak mu povolíte uzdu. A tak nastala doba jeho klidného špekulování a seberealizace. Začal si pomalinku zařizovat vše potřebné, a to na svobodě. Odsouzený vězeň na svobodě, který v opilosti je schopen ohrožovat okolí, nevím, nemá řidičský průkaz, nebo mu jej ponechali, nevím, nemá cestovní pas, kdyby se rozhodnul, že podnikne výlet mimo sektor, kde postačuje na vycestování občanský průkaz, nebo mu také jeho cestovní pas ponechali, nevím, podniká, nebo nepodniká, může, nebo nemůže z důvodu své nemoci způsobit nějakou škodu, na někom, nebo na majetku … ??? Toto jsou, jenom fragmenty některých opatření, která se běžně provádějí, když je nemocný, tak vážně limitován svojí nemocí, že by hrozilo nebezpečí k tomu, aby zmiňované situace nastaly. V každém případě je celý „ příběh“ atypický, jelikož v běžné praxi lze toto vše realizovat při pohledu skrz mříže. Tím myslím, že ve většině případech dotyčný si odpykává trest a po určité době, až jestli se osvědčí, tak si může zažádat. Co se týká zhoršení zdravotního stavu, jednak v nápravném zařízení je lékařská služba a nikdo by mu jistě nebránil, aby v rámci odpykávání trestu si zažádal o propuštění z důvodu jeho nevyléčitelné nemoci. I když je tedy všeobecně známo, že tady je velmi přísná obezřetnost a selekce, promiňte mi ten výraz, ale jak jinak nazvat, že v těchto případech se vyhovuje, když zdravotní stav je ve stádiu, který by se nechal nazvat stavem kritickým. V případě odsouzeného vězně a lobbisty Janouška je to, ale přesně opačně, jelikož si dotyčný zavelel a rozhodl se, že to všechno bude realizovat v pohodlí svého obýváčku, kdy nebude muset při tom čučet skrze mříže. To, že mu to projde, to má vyzkoušené, kam si posune totiž svoje mantinely, tak tam se dostane, jelikož mu to je tímto státem umožněno. Ale to je pouze jenom pro vy-vole-né. Je to ostuda a šledndrián v jednom provedení. Znovu se potvrzuje, že v našem státě není zločinců a těch, kteří se snaží je dohnat ke spravedlnosti, u nás jsou zločinci, kdy někteří z nich jsou pouze převlečeni do uniforem, a nebo soudních talárů … u nás máme i dobré soudce, a třeba i vynikající, ale někteří, vy-vole-ní, mají , jako soudce, známé. Jinak by se toto všechno, ta blamáž, nemohlo celé odehrávat podle tohoto absurdního scénáře, a ještě ke všemu takovou dobu. Co začíná na tom celé být pouze paradoxní, je ta skutečnost, že pravděpodobně celou tu svojí dobu špekulování, kterou teď korunoval žádostí o odpuštění, tak jí zcela prošpekuluje. Logicky, pokud by seděl, tak mu trest ubývá, každým dnem, takto mu stagnuje. Měl by větší šanci na úspěch a nehrozilo by, že bude žádat a žádat a třeba nic nevyžádá a bude to trvat již déle, než kdyby byl už tzv. „ na půlku doma". Ale je dost možné, že odsouzený vězeň, lobbista Janoušek se drží i dalšího rčení, a sice : „nikdo tomu druhému do jeho hlavy nevidí“.
