A na co si to hraje naše milostivá vrchnost, co to má znamenat to, MY SI JE VYBEREME SAMI? Selekce, tak to už tady také jednou bylo … několik let zpátky v čase a směrem západním od našich hranic … modré oči & blond vlasy.
Neuvěřitelná “iniciativa“ europoslankyně KDU-ČSL M. Šojdrové za přijmutí syrských dětí zahájila předvolební divadelní sezónu na naší politické scéně. Z politiků se stávají herci, kdy kulisami jim jsou veškerá média, včetně televizního záznamu na ČT 24 z jednání parlamentního zasedání. Nechci být za anti-empatického zhýralce a negramota, o to víc v případě, že se jedná o děti a sirotky, tedy údajně o děti, údajně o sirotky. Ale jak naslouchám, tak kdoví, jak to všechno zase vůbec je? Debata se štěpí na to, že “děti“ mají být, až 17-ti leté, což podle mě jsou téměř dospělí, o to víc v krajinách odkud pocházejí, kde funguje opravdu multikultura a opravdu na "vysoké" úrovni, kdy od narození jsou vedeni k ….. no, prostě tam u nich je všechno jinak, než tady u nás, na starém kontinentě. A v bledě modrém to bude pravděpodobně i s tím zařazením, že se jedná o “sirotky“, jelikož na určitý styl tohoto života jsou zvyklí, a to od pradávna, kdy společně žili kočovným způsobem, jelikož mají geneticky zakódováno, že se o samostatného jedince, druha, ujmou a nenechají na pospas osudu. Odborníci na tuto tématiku se už teď shodují na tom, že někoho odvléct do cizí země, či krajiny, s úplně odlišným sociálním prostředím, tak to pro ně rozhodně pomocí nebude. Jednoznačný hlas zní, ano, pomáhat, ale u nich, v jejich světě. A tak se nám na toto velice citlivé a choulostivé téma, které je značně emoční, zejména pro političky-ženy-matky, rozhořelo doslova předvolební peklo a hysterie. Doslova mě nadzvedlo zveřejněné prohlášení, již v úvodu zmiňované, politické “špičky“, taky asi žena-matka. MY si vybereme, MY budeme rozhodovat o tom, v jakém věku to děti budou a MY budeme vybírat z jakého koutu jejich země přicházejí. Co to má znamenat? Na co si to tady vlastně hrajete, politici? To má být projev solidarity, humanity a empatického cítění? O to víc je to trapné, když tuto SELEKCI vyhlásí představitelka politické strany, jejíž název obsahuje pojem KŘESŤANSTVÍ. To mi to spojení selekce & křesťanství více, než trapné, připadá ZRŮDNÉ. Tak sakra, chtějí si vzít sirotky za účelem pomoci, že jim jde o život, a nebo budou "špekulovat" a zkoumat jejich vzhled, inteligenci, vitalitu, v jakém stavu mají chrup, stavbu a držení těla, barvu pleti apod. Několik účastníků, nás se dotýkající, poslední selekce je ještě na živu. Tehdy, před cca sedmdesáti lety , se zkoumal nordický tvar lebky, barva očí a odstín vlasů. Nebo se budeme držet ještě dávnějších zvyklostí, kdy v době SPARTY byly malé děti, z kterých by nebyli zdatní bojovníci, házeny do studny? Nehledě na to, že pokud si dnes usurpujeme výběr z dětí, ze sirotků, které chceme zachraňovat, tak zítra třeba již si budeme vybírat zemi, kam po živelné katastrofě pošleme, či nepošleme, záchranáře. Nejdříve budeme monitorovat, jak nám jsou to sympatičtí lidé, jak vypadají, co jsou to vůbec zač, přesně podle hesla MY SI SAMI VYBEREME. Pochopitelně, že předvolební hysterická divadelní sezóna začala i v parlamentu, a tak televizní divák mohl obdivovat herecké výkony našich politiků, i přes tu skutečnost, že sněmovna byla téměř vylidněná. I tak bylo z čeho vybírat, a tak se divák dočkal i praní špinavého prádla, které s tématikou nemělo vůbec nic společného. Vůbec vyvstává otázka, kdo celé jednání řídí, zda jej vůbec někdo řídí, když ten pán, co sedí nejvýše, tak dovolí politikům diskutovat, špičkovat a vzájemně se napadat celých pět dlouhých hodin na úplně odlišné téma, než jim všem svítí celou dobu na tabuli. A to, ani oficiálním pořadem jednání nebylo těch již zmiňovaných padesát syrských sirotků, ale i přes to jsem se dozvěděl, jak probíhal odsun a záchrana židovských dětí z Prahy do Anglie za II. světové války, kdy celý příběh se slzami v očích popisovala politička Němcová M., aby záhy na to sdělila, že nám šéfuje Slovák, tím myslela A. Babiše. Jiní političtí herci zase udivovali svým všeobecným rozhledem a seznámili diváka s politickou situací ve Venezuele. Pan Klaus ml., nám všem oživil paměť a vzpomenul, jak pionýr Kalousek, ještě dítě, s rudým šátkem na krku byl fotografován na nějaké totalitní trachtaci. Dlouho na sebe nenechala čekat, ani mladá politická krev, která je z pochopitelných důvodu úplně mimo mísu, a tak se mládežníci vytasili s otázkou šetření našich lesů.... si tam vzájemně vyčítali, že v rámci šetření lesů, se někdo provinil, že nějaký dokument, či leták, poslal klasickou poštou a ne E-mailem. Také se to jednání neobešlo bez hry čísel a letopočtů, jelikož byl opětovně proveden podrobný rozbor těch pro nás, tak osudových osmiček. Padnul i návrh, že máme zrušit říjnové oslavy vzniku naší republiky, když nechceme přijmout syrské děti, tak nemáme co slavit, jelikož nejsme národem demokratickým a humánním, ale národem kolaborantů a zrádců. Jistou dobu během celého jednání jsme se ocitli na Ukrajině, v Afganistánu, Uzbekistánu, ale i na hranicích USA s Mexikem, u hraniční zdi, kterou již údajně dávno nechal vystavět bývalý prezident Clinton, apod. To byla část jednání, kdy se jednotliví politici snažili blýsknout, kdo toho více procestoval. A když už všichni začali být z toho řečnického maratónu unavení, tak padaly jednodušší otázky, a sice z ranku docházky … a kde bylo celé ODS dopoledne? Vrcholem všeho bylo vystoupení “mistra“ Kalouska, který tomu nasadil korunu, jelikož se dostal, až do středověku. Se zdviženou a mávající rukou hlásal : … Mistra Jana Husa Vám neupálili křesťané, toho jste si upálili Vy všichni tady … do teď jsem to nepochopil, jak to tam všechno pasovalo. A takto doslova zamávalo s naší politickou scénou padesát syrských dětí – sirotků. Na místo vážnosti celého problému, který se nebojím nazvat kontroverzním, tak naše politické špičky z toho dokáží udělat mediální estrádu, které nečinně přihlížel řídící jednání, který místo toho, aby to celé ukočíroval, tak se maximálně zmohl na … prosím oslovujte se prostřednictvím pana předsedy ... Jedině, kdo se nenechal vtáhnout do celé té estrády, tak byli komunisté. Celou dobu se drželi stranou, jak se říká při zdi, a potutelně se usmívali, což je pro ně typické, zejména po tom co se dostali zpátky k veslům a kormidlům. Ale pozor, jsou to komunisté, a když se dva perou, tak třetí se směje, a tak LIDÉ BDĚME. A co se týká těch dětí, zda je přijmout či nepřijmout, tak to je opravdu velice složitá a citlivá záležitost, kdy jednak člověk musí být v současné době opravdu obezřetný, i přes tu skutečnost, že je brnkáno na city, co by se nechalo nazvat psychologickým a emociálním nátlakem. V současné době, kdy jsou prakticky všechny kontinenty v pohybu by se mělo toto zastavit, ale pomáhat, to ano, to nikdo neříká, že ne. Pomáhat tam u nich, v jejich zemích a krajinách, finančně, hmotně, formou humanitárních misí, apod., ale v žádném případě nepřistupovat na jejich požadavky, že se u nás uvelebí, tedy pardon, integrují se. Pokud jsme do teď se zastávali a drželi názoru, že tu nikoho nechceme, tak se toho držme i nadále. Nepodlehněme nátlaku OSN a EU, nepodlehněme emocím a slzavému údolí.
MŮJ DŮM, MŮJ HRAD.
