Mlátička z devětaosmdesátého šéfem komise, tak to je totál(it)ní úlet naší vrchnosti.

Hanba by měla naší milostivou vrchnost fackovat za to, jak „pevně“ drží kormidlo naší demokracie, a jak se ponižují a doprošují se „alespoň“ omluvy od někoho, kdo se tehdy zaprodal socialistickému režimu a teď ničeho nelituje.

Je to otřesné, je to skandální a všichni dělají, že se to nikoho netýká, že se nic neděje.... mlčení … hrobové ticho... sklopené hlavy mezi rameny. Jsme nepoučitelní a žádná indície, že se děje další politické svinstvo na naší politické scéně, nám není dost dobrá. Řádově je to týden, co se na Slovensku řeší dvojnásobná vražda na objednávku, nájemní poprava dvou mladých lidí. Zahýbalo to, minimálně, celou Evropou, že brutální likvidace mladého novináře a jeho přítelkyně je už hodně přes čáru, a tak na Slovensku se vyrazilo do ulic. Vyrazilo se do ulic, protože slovenská demokracie byla totálně pošlapána a ještě k tomu je i potřísněna krví …. a ani gesto s rozházenými EUR bankovkami na stole, při vyhlašování odměny za dopadení pachatele, nedokázalo změnit úhel pohledu na celou situaci, tedy úhel pohledu na to, kdo mohl vlastně být objednavatelem tohoto zrůdného činu. Jedna věc je, že ke slovenským politickým špičkám sahají chapadla italské chobotnice (mafie), ale komu vlastně záleželo na tom, aby mladý slovenský novinář už nikdy nepromluvil? Z které strany je třeba se na to dívat? A přibližně ve stejné době, o několik stovek kilometrů směrem na západ, slaví naši komunisti své vítězství, jelikož se jim podařilo protlačit svého soudruha, díky benevolenci a liknavosti ostatních politiků z jiných politických partají, do vysoké politické funkce. Je to naprosto skandální věc, že „mistr“ Ondráček se stal nově zvoleným šéfem komise pro kontrolu GIBS. Je to výsměch a degradace demokracie zároveň, že někdo, s takovou komunisticko-socialistickou minulostí se teď bude hrabat, jako šéf komise, v tak choulostivých věcech, které se týkají GIBS. Copak jsme fakt nepoučitelní, že je nám „šumák“ co komunistům u nás, pomalinku a jistě, začíná všechno procházet, že pomalinku a nenápadně začínají vystrkovat drápky. Ono je hezké, že nás skoro 30 let lakují tím, že po revoluci přehodnotili svojí ideologii, ale to jsou pouhé tlachy, jejikož co tento svět je světem, tak ideologie komunistů je stále stejná … je nám snad málo předkládaných příkladů v televizi, ať už z doby dávnější, poválečné, z padesátých let, a nebo z normalizačního období? Je snad málo příkladů z té doby, řádově nedávné, kdy právě mlátička byl příslušníkem pohotovostních jednotek SNB a hájil socialismus a pendrekem to bral … hlava-nehlava? Copak jsme tak všichni krátkozrací, že se spokojíme s tím, že se dokážeme semknout a sejít na Staromáku pouze, když přijedou naše hokejky z Nagana, a nebo zlatá Ester a stříbrná Martina. Jinak máme celou dobu hlavu sklopenou a hluboko zaraženou mezi rameny a něco si brbláme sami pro sebe, pod vousy. Vrcholem všeho je ta skutečnost, že pro média, na kameru, to všem politikům vadí, to jsou jeden hlas, to se z toho všichni pomalu kácí, zvedá se jim žaludek, a dokonce někteří přemýšlí o rezignaci na ministerské posty. Ale i přes to byl „komunistický synek“ zvolen šéfem komise … asi podle rčení, nehas co Tě nepálí.

Byla to ukázka toho, že ani v tomto, tak krajním a vyhroceném případě, se naše milostivá vrchnost, alespoň na chvíli nedokáže semknout a přenést se přes všechny žabo-myší války a dopustí, aby se na takový významný post dostal lump a grázl, někdo s takovou politickou minulostí, kdy má ještě tu drzost se vyjádřit na kameru, že ničeho nelituje. Je zcela evidentní, jak mu dělá dobře, když se ho doslova doprošujeme, aby se omluvil. Copak nikomu ještě nedošlo, že je to „bezpáteřák“, který v sobě nemá kousek svědomí a pouze si to užívá. Užívá si to jeho slovíčkaření, výmluvy na tehdejší režim, na tehdejší situaci, že plnil pouze rozkazy svých nadřízených … a bla, bla, bla, ale na jedno chlapeček zapomněl, a sice na to, že k těm „esenbákům“ se dal dobrovolně a nikdo jej k tomu nenutil. Úplně nechutně na mě působila, a bylo mi i stydno, ta debata, která se odvíjela v parlamentu, kdy část toho odvysílala ze záznamu ČT 24. Debata probíhala přesně ve stylu, že dva se perou, ale třetí se směje. Tím, že naše milostivá vrchnost svým přístupem a liknavostí umožnila zvolení, do funkce šéfa komise GIBS, komunistické mlátičky z devětaosmdesátého roku, tak to měl být pro KSČM dodatečný dárek k nechvalnému 70. výročí komunistického puče u nás, a nebo dárek k 100. výročí vzniku naší republiky, či dárek předem k 30. výročí sametové revoluce, které bude za rok, kdy té době náš nově zvolený šéf komise pro kontrolu GIBS, Ondráček, stál v bílé přilbě, se štítem a pendrekem v ruce proti bezbranným demonstrantům.