Ministr zdravotnictví překvapil, nekosí to hlava-nehlava a personální bouře se nekoná...

Rok se s rokem sešel, a je tu další tragédie z prostředí psychiatrie, tentokrát související s léčebnou v Bohnicích. Roztočí to kolotoč veřejných personálních poprav a zkratkovitých výroků do médií z úst ministra zdravotnictví ?

PROLOG :

Do hlavy nikdo, nikomu nevidíme, to není „ klišé „ , to je pouhá realita .

https://www.novinky.cz/domaci/409965-inspekce-z-ministerstva-proveri-v-bohnicich-pripad-utocnice-ze-smichova.html

Je to již více jeden rok, kdy došlo k tragédii v Horní Bříze (Plzeňsko) po propuštění pacienta z Psychiatrické nemocnice v Dobřanech. Tehdy to byl šrumec a mazec doslova, tehdy to vyvolalo takovou personální bouři, bezprostředně po tragickém incidentu, kdy ještě prakticky, ani vyšetřování nezačalo. Ministr zdravotnictví , to tehdy, opravdu začal kosit ...hlava-nehlava, a ještě ke všemu v přímém přenosu našich médií. Nakonec přiložený odkaz na související článek ten „hon na čarodějnice „ popisuje zcela do všech detailů. Článek, jednak související, ale i tento, je naprosto objektivní a vyvážený, jelikož jeho autor prostředí psychiatrických nemocnic a léčeben naprosto důvěrně zná, stejně tak autor ví o čem je řeč z pohledu pacient-lékař-veřejnost-okolí-společnost. Tím autorem, toho souvisejícího článku, jsem totiž já.

ivopanus.blog.idnes.cz/c/493383/ministr-zdravotnictvi-svatopluk-nemecek-prohloubil-tabu-tykajici-se-psychickych-nemoci.html

To, že se čas, od času odehraje, bohužel, taková tragédie, to je krutá realita, jelikož opravdu, jak je uvedeno v prologu, do hlavy nikdo, nikomu, nevidíme. Možná, že si i toto s odstupem toho roku, v hlavě srovnal samotný ministr zdravotnictví, který vloni vyřknul do médií, že personální čístka v dobřanské nemocnici je proto, že se již takový případ nikdy nebude opakovat, že on osobně to zabezpečí. No nějak se nezadařilo, jelikož , a opět bohužel, se tyto tragické události nechají pouze minimalizovat. Pan ministr zdravotnictví tedy možná „ zmoudřel „ už tím způsobem, že mu došlo, že to co tehdy prohlásil bylo na stejné úrovni, kdyby ministr vnitra vyhlásil, že zlikviduje zloděje a postará se o to, že se přestane krást... POUZE MINIMALIZOVAT … jdou tyto jevy. V oblasti psychických, tedy správně napsáno, v oblasti duševních onemocnění je ta situace ohledně minimalizace, předcházení a prevence tragédií značně stížena právě nevypočítatelnou zákeřností zmiňované choroby. Pacient může být dlouhodobě hospitalizovám, pozorován, zaléčen, kdy dlouhodobě se bavíme o řádech měsíců, a jeho chování ani na chvíli nemusí vykazovat známky „ vybočení „ z normálu. Po celou dobu hospitalizace tzv. spolupracuje a je ve stavu, že je stabilizovaný, tedy připraven se zařadit zpátky do normálního chodu života. To co je spouštěčem, co je iniciátorem, že např. téměř po roční léčbě a hospitalizaci, tak jeho první kroky míří do obchodního zařízení, kde si v regálu „ vypůjčuje „ nůž a jde bodat, bodat a bodat ...lze jenom těžko odhadovat a delší debata by mohla sklouznout ke spekulativnosti. V žádném případě nelze hovořit o pochybení ze strany lékařů-psychiatrů a psychologů. Nevím, neznám přesné pozadí tohoto posledního případu z Bohnic, nechci vytvářet spekulace, či někoho obhajovat, ale chci věřit, že v Bohnicích jeli podle nastavených mantinelů. Rozhodně chyba padá na hlavu systému, potažmo ministerstva zdravotnictví, kdy není absolutně ošetřena léčba, prevence po propuštění, kdy by se mělo dohlížet na ambulantní návštěvy psychiatrických odborníků. Duševně nemocní se nám tady nekontrolovatelně pohybují po okolí, není o nich přehled, není přehled, kdo z nich léky užívá, a kdo ne. Je to absolutně nekontrolovatelná situace, prakticky chaotická. Je nemyslitelné, abychom pro minimalizaci těchto tragédií, začali u nás budovat takové „eldéenky“ (LDN) pro dlouhodobě duševně nemocné. Ale co lze zrealizovat je zavedení povinné a registrované psychiatrické ambulance, něco na bázi probační a mediační služby, s možností exemplárního postihu při nespolupracování. Něco v tom smyslu, jako když odsouzený je ve výkonu podmínečného trestu odnětí svobody, a také má tuto výš uvedenou povinnost. Ale opět musíme být nohami u země, jelikož se jedná pouze o MINIMALIZACI. Nakonec z poslední tragické události, kdy cesta z léčebny vede přímo na místo tragické události, je zřejmé o jak složité situace se jedná. A proto možná už i takto trochu začal s odstupem času uvažovat samotný ministr zdravotnictví, a to je důvod, že už kolem kauzy Bohnice se tolik neřve a nehuláká. Že nepadá jedna hlava za druhou... tedy zatím. Rozhodně jej nechci obhajovat, ani jsem na něj svůj názor nezměnil, na jeho amatérismus a neprofesionalitu - viz. můj související článek.  Žijeme totiž v době, kdy není vůbec problém někoho profesně znemožnit, a nebo zlikvidovat... to je holá skutečnost. Nakonec vyhodit někoho z práce, z jeho postavení, tak to dokáže každý blbec, ale dokázat vytvořit podmínky, namotivovat a podat pomocnou ruku při vyžadovaném efektivnějším a kreativnějším stylu práce, tak to dokáže opravdu jenom někdo.

EPILOG :

Otázky ohledně psychických a duševních onemocnění versus naše společnost jsou opravdu TABU, které je třeba prolomit a nestydět se bavit  na toto téma zcela otevřeně.