Boj s větrnými mlýny je ustálené slovní spojení, které vešlo do slovníků i jako rčení . Je to boj s pomyslným nepřítelem, s přeludem vlastní fantazie, či souboj nerovných sil, tedy jistě předem prohraný ... tedy vlastně absurdní.
To, že se po návratu „Džegra“ z NHL rozběhla naplno Jágrmánie, tak to je bez debat, i když ta původní mediální eufórie pomalinku upadá. Trochu to ještě prodloužila vzpomínka na výročí, 20 let od úspěchu v Naganu, ale jinak lze konstatovat, že se všechno nějak vrací do normálu. Snad ještě naplno Jágrmánie funguje v souvislosti s návštěvností zimních stadiónů v městech, které hrají soutěž W.S.M.-ligu. Jednoznačně lze konstatovat, že kam má přijet hrát Kladno, tak tam je vyprodáno, nakonec není se čemu divit, každý chce přeci vidět Džegra na živo v akci. J.J. se rozhodl po svém návratu nechat se zařadit na soupisku svého mateřského oddílu, v představě o tom, že vytáhne Kladno, tam kam určitě patří, zpátky do extra-ligy. Určitě je i racionální jeho úvaha, kterou neustále prezentuje, tedy zatím, že to bude velice těžké, a že je tam, tedy v Kladně, hromada práce. Jenom však doufejme, že J.J. nezapomněl na jednu důležitou skutečnost, a sice, že lední hokej patří do skupiny sportů těch kolektivních. Jednoduše napsáno, jenom stěží to tam sám, samotinký a osamocený Džegr vytrhne. To už je asi trochu velké sousto, které by se nechalo nazvat absurditou. Přeci, ani v dobách jeho největší slávy, se nikdo neodvážil tvrdit, že by za úspěchem manšaftu stál pouze jeden muž, vždy to byl, a bude i nadále, výsledek celého kolektivu. Možná by bylo zcela efektivnější udělat něco konkrétnějšího, než novinářům vykládat o tom, že jim to nebruslí, že jsou vždy a všude o krok pomalejší než soupeř, že jim nejde hlava, a tím, ani nohy, a nebo vrcholem všeho, omlouvat se fanouškům za to, jak blbě hrají, a to i na domácí půdě. Pro fanoušky by asi byla nejlepší omluva, kdyby se začalo konečně něco dít a Kladno se zmátořilo. Zcela určitě to nepůjde uskutečnit najednou, celá ta situace bude mít ještě jistou dobu setrvačnost, než nastane posun jiným směrem, než tzv. „z hrušky dolů“. Ale pokud by to mělo konečně nastat, tak by tomu muselo předcházet v týmu něco zásadního, kdy se to hovorově nazývá, že by muselo nastat nějaké týmové zemětřesení. Samo se to určitě neudělá, a že se schová do kabiny, tedy do šatny, tak to už tuplem ne. Zatím se vzniklá Jágrmánie projevuje zcela kontraproduktivně, což vyhovuje všem soupeřům W.S.M.-soutěže. S Jágrmánií začalo totiž pro všechny velice motivační období. Kdo by nechtěl porazit Jágra ? Kdo by se na něj nechtěl vytáhnout ? A samotný Jágr se zatím trápí, jelikož to není zcela podle jeho představ. Nefunguje to, jak byl celou svojí hokejovou kariéru zvyklý. Otázkou zůstává, ale jak dlouho se již takto trápí ? Nezačalo to již před začátkem letošního ročníku NHL, kdy otevřeně řečeno, nebyl o něj zájem, co si budeme nalhávat ? Určitě by to nikomu na jeho sebevědomí nepřidalo. Pak se k tomu přidalo zranění a urychlené opuštění NHL bylo na spadnutí … a na rovinu, jeho odchod a odlet, by se nechal nazvat … vypařit se po anglicku … Opět, normální smrtelník tuto skutečnost nemohl zaregistrovat okamžitě, a sice z důvodu fungování té jisté setrvačnosti. Nechalo se o tom debatovat, tedy spekulovat, že to jednou přijde, protože jedinou spravedlností na tomto světě je stáří a stárnutí, to je totiž měřeno všem stejným metrem. A tak se ze zámoří k nám vrátil hokejista, pan hokejista, ale s utrápeným výrazem ve tváři, kdy se nebojím použít výraz, že byl frustrován, což už napovídalo lecos. Pravděpodobně se nepodařilo přesně odhadnout čas, kdy se mělo odejít z mejdanu a zavřít za sebou dveře. Říká se tomu promarnit svojí šanci, což již nikdy nelze vrátit zpět. A tak, i přes jeho první hokejové vystoupení za Kladno, kdy utkání se hrálo na stadiónu v Liberci, a to v přímém televizním přenosu, kdy to velice silně připomínalo spíše „srandamač“, se zatím Džegr hodně trápí. Nejezdí mu to, nesbírá body, Kladno prohrává i doma, kdy narvaný kladenský stadión píská. Pískot patřil celému mužstvu, ale naše média z toho zase vyrobila, že pískot patřil všem, kromě Jágra. Tak nevím, je v mužstvu, jako hráč, a nebo má nějaká zvláštní privilegia ? Pokud ano, tak jsme zase u jádra celého problému, jelikož protěžování jednotlivce určitě dobře nepůsobí na pohodu v kolektivu. Proč má mít pro sebe, extra a samostatně svojí kabinu, tedy šatnu ? A takto by se nechalo pokračovat dál ve výčtu dalších extravagantních podmínek J.J. . Otázka vyvstává, jak dlouho to Džegr takto vydrží, zda jej to za čas neomrzí, takto hrát, v tom kladenském demotivačním prostředí ? Zatím žije z minulosti, myšleno tím ze své kariéry, ze svého dobrého jména, ale to také není nevyčerpatelná studnice. Zatím to vypadá, že ani on sám vlastně ještě přesně neví, co by v jeho životní situaci bylo nejlepší provést. To, že se rozhodl, tak jak se rozhodl, tak to spíše připomíná rozhodnutí v křeči, z nouze, narychlo, bez racionálního zvážení a promyšlení. Je sice hezké, že se snaží zachránit Rytíře z Kladna, ale způsob, který zvolil, opravdu připomíná ten boj s větrnými mlýny … jedna velká absurdita … a tudy cesta určitě nepovede.
