Jiří Kajínek

... a vzájemná úvaha o smyslu života  nad dopisem z Mírova ... pro někoho cesta daleká, pro jiného marné čekání ...

PROLOG :

... na úvod tohoto příspěvku bych chtěl podotknout, že je zcela pravdivý, kdy jsem čerpal ze svých životních zkušeností a zveřejnil svojí soukromou korespondenci. V příběhu se neobjeví žádné nové skutečnosti k případu, ani perličky, či tzv. " špeky " , ani žádné úvahy a hlavně spekulace o tom, či o tam tom, a co kdyby, a tenkrát ...apod.... od toho tady je bulvár, a nebo televize, a jejich zbarvené koláče sledovanosti.  Je to celé vyloženě moje osobní věc, jak se v moderní době používá, moje privátní záležitost. To, že jsem se i toto rozhodl ventilovat, tak činím z důvodu, že můj blog, moje rubriky tohoto blogu, myšleno globálně, jsou mojí misí, která má za úkol pomalu a postupně bourat jedno obrovské a  celospolečenské tabu, které v nás zakořenilo, protože nebylo, ani prakticky není, a když už, tak značně zkreslených, informací. Je to problematika psychických onemocnění a jejich následků a důsledků. Jednak následků primárních, které se přímo týkají samotného pacienta a zároveň i následků sekundárních, které se týkají jeho rodiny, přátel, kamarádů, známých, spolupracovníků. O všechny postupně přichází. O všechny, dříve, či později  přijde, a to v přímé úměře délky ( času ) jeho onemocnění, až jednoho dne zjistí, že tady zůstal SÁM ...

... je zcela zbytečné jej představovat, jelikož většina lidí ví o koho se jedná, jeho případ, jeho " popularita ", ale i jeho zatracení, jeho útěk ze žaláře na Mírově, film o něm, atd., atd., atd....a k těm, ke kterým za tu dobu, co si odpykává trest, a že už je to pěkná řádka let, ještě tato informace nepronikla, tak má možnost si veškeré informace najít a zjistit cestou médií. Mohl bych jeho prezentaci učinit i já, ale záměrně tak nečiním, aby to nebudilo dojem, že chci vyvolávat nějáké účelové a zavádějící situace, že chci dělat nějakou reklamu, nebo se chlubit, že si píši s člověkem, který je považován za  " celebritu ", a hlavně také, že chci tím vyvolávat nějaké úvahy, či spekulace, ohledně celého případu. Samozřejmě, že určitý názor mám, který si ze zásady nechávám pro sebe a jsem dalek toho, cokoliv v těchto souvislostech komentovat...pravda sice může být potírána, ale nikdy nemůže být umlčena. Kdo umí číst tzv. " mezi řádky " , tak ...... Stejně je to z celkového pohledu  věcí relativní, a je absurdní to, že relativita v tomto případě nějak nechce fungovat, což jsem si dovolil na svém na obrazu vyjádřit škrtnutou nejslavnější rovnicí světa, rovnicí Alberta Einsteina, o teorii relativity      E= m.c2 . Rovnici, která celá řada z nás nosí, jako emblém na svých tričkách, která si koupila ve stáncích s upomínkovými předměty, jako suvenýr, nebo vzpomínku z dovolené se svojí rodinou, nebo přítelkyní, či přítelem. Rovnici, o které mnoho nevíme z hlediska erudovaného oboru, kterého se týká, a když už, tak maximálně, že      " velké é se rovná malé em krát malé cé na druhou " ... ale do styku s ní přicházíme, s tou relativiou, dnes a denně, aniž bychom si to uvědomovali... nebo vám snad nikdy nepřipadla cesta tam delší, než když jste se vraceli zpátky tou samou cestou, a komentovali jste to tím, že to nějak rychle uběhlo... kdo ví ten ví, kdo zná ten zná, kdo má názor kladný, a nebo záporný, každého věc... věc relativní ...

   Mě se to celé týká v jedinné souvislosti, a sice v souvislosti s mojí diagnózou, a proto i prezentuji přímo originální dopis, psaný z Mírova...otázky ohledně jeho rukopisu jsou velmi častými dohady...jestli tak píše normálně, a nebo je to záměr, kvůli vězeňské cenzuře, apod...to jsem nezjišťoval, ale pro zajímavost, trvalo mi týden, než jsem ten dopis, doslova slovo, po slově rozluštil...to, že se jedná o originální artefakt, lze porovnat v jeho knize "...můj život bez mříží..."
   V době své hospitalizace, v období, kdy jsem byl tzv. " nejvíce rozsekán ", a kdy můj smysl, vůbec jenom žít, a tady být , byl na úrovni toho, že jsem si připadal, jako FABRIKA  NA  EXTREMENTY (a to jsem to ještě napsal slušně), kdy v horní části mého těla byl IN, tedy VSTUP, a ve spodní části těla byl OUT, tedy VÝSTUP, který mi dával na výběr, zda využít jako OUT přední, a nebo zadní stranu.

Vím, zní to nechutně, neesteticky, až snad i úchylně, ale i toto je projev nemoci, na kterou nemáte pro okolí žádný důkaz, žádný RTG snímek, ani natočené EKG, či výsledky krve z laborky, ale vše záleží na vzájemné důvěře, pochopení, trpělivosti s vámi, když se vám to  " V HLAVĚ CELÝ ROZJEDE ". Pochopitelně snahou  lékařů a psychologů je vás dostat zpět do normálních životních kolejí, alespoň v rámci vašich možností, a tak i při jedné z takových terapií jsem se dotázal, ať mi někdo vysvětlí, jaký smysl života má třeba na doživotí odsouzený vězeň, jaký smysl života má třeba KAJÍNEK? Odpověď jsem dostal : tak se ho zeptejte, tak mu napište...BINGO... a jak mi řekli, tak jsem i udělal...sednul jsem a napsal svůj životní příběh, i to jak se cítím v souvislosti se smyslem života a mít smysl vůbec žít (prosím, zde pozor , smysl života a smysl, neboli chtít žít, tak to jsou naprosto dvě odlišné hodnoty, které jsou často zaměňovány, a nebo dokonce naopak i  spojovány), napsal jsem i to o té fabrice na extrementy a na závěr jsem si dovolil se jej zeptat na jeho smysl života v souvislosti s jeho životní situací. Nijak jsem o tom, ani nepřemýšlel, bylo to v období, když mi byla položena otázka, moje odpověď zněla : " mně je to jedno ". Takže jsem, ani nemyslel na odpověď, jednoduše jsem na obálku plesknul známku a pustil to z hlavy. Odpovědi se mi dostalo,nechá se říci, po čase, kdy v celém dopisu vyplynulo to, že jeho smyslem života, smyslem života Jiřího Kajínka, je opustit brány vězení, ne jako omilostněný, amnestovaný, nebo se zbytkem trestu odpuštěným, apod. verze, ale jeho snahou je vyjít za brány vězení jako NEVINNÝ ČLOVĚK....

EPILOG :
... já, na svobodě, ale bez smyslu života ...

... on, se smyslem života, ale za mřížemi do konce života ...