Jeho nezapomenutelnou a nesmrtelnou hlášku zná, ale i používá, hodně z nás....

...včera si však na hokejistu a trenéra Ivana Hlinku mnoho z nás nevzpomnělo,což je velice smutné, protože právě on by si to určitě zasloužil. Rozhodně si s tím v hokejovém nebi hlavu neláme, protože jako bych ho slyšel …

… HLAVNĚ  SE  Z  TOHO  NEPOSRAT …

(autor citátu : Ivan Hlinka)

… ano, včera to bylo již 13 let, kdy odešel do hokejového nebe PAN HOKEJISTA a PAN TRENÉR, který tragicky zahynul při autonehodě u Karlových Varů. Nebojím se tvrdit, že to byla legenda a ikona našeho hokeje, a sice v těch dobách, kdy ještě náš hokej byl opravdu hokejem. Byl to charismatický člověk, což v takovém kolektivním sportu, kterým je lední hokej, je velice cennou devízou... dokázal svým příkladem strhnout ostatní a dokázal i svým humorem a legráckami, které by bylo možné nazvat klukovinami, vždy vylepšit, a nebo úplně odlehčit a uvolnit napjatou atmosféru, která by se nechala tzv. „ krájet „ . A k tomu i sloužila jeho nesmrtelná a nezapomenutelná hláška, i přes tu skutečnost, že je trochu jadrnějšího charakteru. A toto praktikoval jednak, jako ještě hráč, v litvínovském klubu, a nebo v naší reprezentaci, ale i později, kdy už byl na trenérském postu … A to někdy hodně jadrné vyjadřování k němu patřilo, jako patří k velbloudovi hrby, a dělalo jej to, tak trochu rošťákem. Ivan Hlinka byl neuvěřitelným srdcařem, nakonec to v té době nebyl jedinným, to byla právě ta éra … Hlinků, Martinců, Holečků, Holíků … a mohl bych pokračovat ještě dlouho … to byla ta správňácká éra našeho hokeje, kdy to bylo možné skloubit i s tehdejší formou odboje, a sice alespoň na kluzišti pokořit a ponížit hráče, kteří měli na svých rudých tričkách bílé nápisy CCCP. Jenom škoda, že naše mládež o tomto neví prakticky nic, takže to ani nemůže pochopit, jak to prožívali hráči, včetně s Ivanem Hlinkou, na ledě, ale i jak jsme to prožívali my fanoušci, na stadionech, doma u televizí. Velká smůla je i to, že současní funkcionáři si neuvědomují, že pokud se máme zase vrátit na špici světového hokeje, tak takové Ivany Hlinky potřebujeme, že potřebujeme ty prcky, ktreří začínají na zamrzlých rybnících, a nebo přes léto honí tenisák hokejkami někde za panelákem, místo zevlování někde u počítačové bedny, že musí ráno brzy vstávat, jelikož přípravka trénuje v hodně brzkých ranních hodinách, že je nutné a motivační, aby tam s nimi chodili a tzv. " klepali kosu "  i jejich rodiče … a asi takto se vychovávají, nebo by se měli vychovávat, ti praví srdcaři. Určitě je to všechno špatně, když se to pouze nechá sklouznout na to, jak je nafutrovaná penězi V.I.P. kreditní karta, některého z fotříků malého začínajícího hokejisty, a nebo se řeší výše sponzorského daru, na místo toho, že rodiče po dobu tréninků v přípravce mrznou společně na stadionu. … Měl jsem to štěstí, že jsem viděl Ivana Hlinku, dokonce několikrát, jako trenéra při veřejném tréninku naší reprezentace. Byl to pro mě neuvěřitelný zážitek, jelikož to byl koncert pana hokejisty, který své zkušenosti předával už jako pan trenér... no a pochopitelně, že pro jadrné vyjadřování nikdy nešel daleko, zejména, když se nedělalo to, co po repre-klucích chtěl. Už jako trenér vždy všechno a všem ukazoval názorně a nikdy se nesnížil k tomu, aby to sklouzlo na …. tak si tady nějak trénujte … , ale všichni hráči museli být neustále ve střehu, protože nevěděli co je následující chvíli čeká … trenér Hlinka vždycky dokázal překvapit … a to i tehdy, když to na tréninku klukům moc nešlo, a tak Ivan Hlinka všem oznámil, že jestli se nevzpamatují, tak se nechá dopsat na hráčskou soupisku … a bylo vymalováno ... a on to myslel vážně, on by toho byl schopný, a to všichni věděli, že je konec legrace. Ivan Hlinka byl natolik charismatický člověk, že si mohl dovolit, v některých případech, i styl tzv. „ metodu cukru a biče „ , kdy měl takový respekt, že toho nikdo a nikdy nezneužil, a ani nepoužil, aby se to obrátilo celé proti němu samotnému. ... dále tuto myšlenku není třeba rozebírat, nakonec návrat z Nagana hovoří za vše … a byl to takový profík v práci s lidmi v kolektivu, že si dokázal nastavit a udržet mantinely i mimo kluziště.

Takový byl Ivan Hlinka, tedy je v mých očích a  vzpomínkách, z mého pohledu na něj, a věčná škoda, že odešel tak brzy a od rozdělané práce, protože pravděpodobně by to s naším hokejem vypadalo úplně nějak jinak, v tom dobrém slova smyslu.... R.I.P.