Snímek Hranaři sice spatřil světlo-světa již v roce 2011, ale je stále aktuálním návodem k tomu, jak se lze pohybovat na hranách naší společnosti. Je to manuál pro každého, bez ohledu na jeho sociální a společenské postavení.
PROLOG :
… hranař je ten, kdo se umí pohybovat, kličkovat, kombinovat, intrikovat, proplouvat a při tom i mystifikovat v té nepředstavitelné české společenské džungli, kdy zákony a jejich novely, vyhlášky a nařízení jsou kolikrát pouhými cáry papírů.
Určitě v tomto příspěvku nikdo nenajde opožděnou recenzi na film z takřka mafiánského prostředí. Snímek sice, před cca 5-ti lety, vyvolal celou řadu kontroverzních názorů, kdy na jednom břehu stáli jeho příznivci, kteří si pochvalovali, že je to otevřená výpověď o korupci u nás. Nechalo se tomu uvěřit, a i se do toho nechat vtáhnout, ihned na začátku, kdy celý snímek začíná autentickou zprávou o násilné smrti významného podnikatele u nás… Druhý břeh, tedy odpůrci filmu, těm zase vadilo, že ukázka „ sledovaček“ ze strany „amíků“ a „sovět-union“, pardon, dnes už zase rusů, byla hodně tzv. „přitažená za vlasy“. Kdo ví ? I když to co se děje kolem nás ve světě, tak někdy jsou to „opravdové náhody“ a „opravdové něšťastné události“, které se kolikrát stanou, že normálnímu smrtelníkovi zůstává rozum stát…….
Já jsem si, ale z celého filmu vzal úplně něco jiného. Jednak mě zaujalo jeho herecké obsazení, což o to, ale hlavně, že to v celém příběhu pěkně „odsejpalo“. Nic nebylo ponecháno náhodě a tam, kde končil zdravý rozum, tak nastupovaly argumenty ostrých loktů, což pozvolna přecházelo v agresi a násilí, až k fyzické likvidaci. Určitě se nepasuji ve svém životě, který se nechá přirovnat k postavení živořícího červíka v obrovské sociální a společenské džungli, do role korumpujícího, a nebo zkorumpovatelného mafiána. Nebyl jsem totiž před „sametem“ na té správné straně barikády, a tak jsem ani neměl co převlékat, ani obracet. Ani bych o to nestál, protože by se mi hodně špatně spalo… ta „bouchačka“ pod polštářem by mě tlačila a můj žaludek na takový styl života také není přizpůsoben. Ale toto všechno pomíjím, a těm co se honí za „mamonem“, tak ať se klidně honí dál, já jim to přeji. Pokud se jim stala hloupost zábavou, tak prosím a budiž. Ve své zaslepenosti totiž nikdy nemohou přijít na to, že to tady stejně všechno jednou budou muset nechat, protože tak obrovské krematorium ještě nikdo nevymyslel, které by pojmulo všechny ty baráky, sídla, paláce, majetky, auta, jachty…a já nevím co ještě všechno. Takový hrob ještě nikdo a nikdy nevykopal, aby se tam nechaly nasypat, jak věci movité, tak i nemovité. Jsou tak hloupí, že si nikdy neuvědomí, že to tady máme všichni, tedy i VONI, pouze na určitý čas všechno propůjčené. A kvůli jejich rozmarům a tomu, že milovat sice umí, ale pouze „prachy“, tak co už muselo, a ještě bude muset „ZAŘVAT LIDÍ“ (omlouvám se za to morbidní přirovnání ve spojitosti se smrtí člověka).
To co jsem do teď vzpomínal, tak to není můj projev závisti, a nebo něčeho podobného. Je to prostor k tomu, abych navázal, že i nás, obyčejné lidi, prosťáčky a poddanné v této společenské džungli to přímo vybízí k tomu, abychom i my, každý v rámci svých možností, které mu to umožňují, a i jeho sociálního a společenského postavení, se začali chovat jako HRANAŘI, abychom vůbec byli schopni dýchat, a když ne už důstojně žít, tak alespoň to tady nějakým způsobem přežít a doslova si to tady odžít. Nikdo nemusí být tzv. „zdrápnutý“ na nějakém lukrativním postu, aby se z něho stal HRANAŘ, a aby začal kličkovat v české společenské džungli na těch vrchních pozicích.
Stačí být v nepravý čas, na nepravém místě, dát najevo, že jste dobrák, že to myslíte poctivě, ke všemu se legitimně hlásit. Jednoduše stačí být tak naivní, že to heslo, na plápolající prezidentské standartě nad Hradem, o PRAVDĚ a VÍTĚZSTVÍ, je opravdu upřimné. K tomu, když se to všechno začne snoubit i s velice nepříznívým zdravotním stavem, kdy se nezadržitrelně blíží doba, že pronesete poslední větu, kterou pronesl Ježíš Kristus na kříži : „…dílo jest dokonáno…“, tak vám naše vrchnost, v naší, české společenské džungli, vytvoří takové životní podmínky, přímo peklo na zemi, přesně podle slov Ministra spravedlnosti Pelikána : „… osobně dohlédnu na to, že aby těm, kteří se dostali do svízelné životní situace bylo umožněno důstojného a klidného dožití…“
Pane ministře, tak jsem tady, můžete začít u mě, jsem vám plně k dispozici. Pouze vás chci, ale upozornit, že i přes to, že se ke všemu tzv. „stavím čelem“, přesně podle naší ústavy, našich zákonů a jejich novel, ale i podle vyhlášek a nařízení, tak pouze na sobě pociťuji, že ze mě tzv. „lítají cucky“. I přes svojí poctivost, upřímnost a dobrosrdečnost, tak začínám pomalu, ale jistě na sobě cítit, že se dostávám zpátky do pozice ASOCIÁLA v naší společnosti, z které jsem se více, jak rok vyhrabával, za obrovské pomoci celé řady lékařů a psychologů, bez nichž bych to nezvládnul. To vám není doslova blbý a trapný, že znevažujete práci těch lékařů a psychologů ? Proč jste mě tedy vůbec zachraňovali a nenechali zdechnout, když stejně teď pomalinku a ekonomicky chřadnu a postupně chcípám. Já si totiž uvědomuji na kolik peněz vyšla moje záchrana a vyléčení, která šla z kapes všech daňových polatníků. To vám, ani toto není doslova blbý a trapný, právě vůči těm daňovým poplatníkům ? Všude se hlásá, jak a kolik se musí šetřit, a tady se najednou hazarduje se „statisícemi“. Ne k tomu se já nikdy nepropůjčím, a proto při sledování filmu HRANAŘI si pokládám stále dokola jednu otázku. Není tento film návodem k tomu, jak konečně začít žít a vůbec přežít v té naší, nepřehledné české společenské džungli ? Není to lepší ? Co lepší ? Není to jistější,se začít pohybovat na hraně zákonů ? Vždyť i já jsem se stal obětí několika trestných činů, kdy za ten, více jak, rok se mi pouze dostává „výsměšných vzkazů“, od těch, kteří by měli rychle, razantně a adekvátně zasáhnot, že si budu muset počkat, že to všechno potrvá. Na co mám čekat ? Tady jsem byl já, tady byl pachatel a mezi námi byla hrana, kterou pachatel překročil. Na co se tedy rok čeká ? Že třeba vzhledem k svému neutěšenému zdravotnímu stavu mezi tím chcípnu, a vše bude odloženo ? Není lepší=jistější vzít spravedlnost do svých rukou ? Oko, za oko ? Zub, za zub ?
Připouštím, že toto vše může působit dojmem zaujatosti a snad i trochu ublížennosti. Ne, ne, nejsem v tom sám, takových obdobných příběhů je celá řada, akorát snad se o tom tolik, a nebo vůbec,nemluví. Podobně uvažujících je celá řada, kteří při sledování filmu Hranaři si říkají : „… být po zbytek životu za blbce a uvržen do chudoby, v které pomalinku chcípáte, a nebo, v rámci svých možností, začít kličkovat na té zmiňované a prezentované hraně z filmu…“
Dnes dopoledne proběhla v médiích nenápadná zprávička o tom, že čtvrtina našich živnostníků si bude muset vypůjčit peníze na to, aby mohli zaplatit daně za rok 2015. Budou si muset vzít úvěry na to, aby naší vrchnosti odevzdali tzv. „desátky“ za uplynulý rok, a tím pro ně začíná kolotoč o dluhové pasti, což i samotná naše milostivá vrchnost odsuzuje. Tak, kde to tedy jsme ? V české společenské džungli. Kolik z té avizované čtvrtiny živnostníků shlédne zmiňovaný film HRANAŘI, aby začali přemýšlet, tak jako já ? Kolik z nás, kteří jsme pouhými otroky na území džungle, ve státě otrokářského řádu, se vykašle a zapomene na ta slova o PRAVDĚ a VÍTĚZSTVÍ, na plápolající standartě nad Hradem ? Kolik z nás dojde k přesvědčení, že k přežití, což patří mezi pudy sebezáchovy, je racionálnější začít podvádět, šidit, mlžit, lhát, mystifikovat, intrikovat…apod. ? Snad se to té naší milostivé vrchnosti nevymkne z rukou, tím myslím to ždímání svých otroků, že to nepřejde v loupení, rabování a plundrování. Každý v rámci svých možností s ohledem na své sociální postavení ve společnosti a přesně podle legitimního návodu, který je obsahem celovečerního snímku HRANAŘI. Nakonec ten zmiňovaný návod je, tak dokonale propracovaný, že je z něj zřejmá ta skutečnost, že pokud se to tzv. „nepřepískne“, tak se nikomu nemůže nic stát. I hlavní protagonista filmu, který byl odstraněn, protože začal zlobit, by tohoto aktu byl ušetřen, kdyby držel tzv.“ lajnu“… nemusí přeci pršet, stačí když alespoň kape.
EPILOG :
… ten, KDO JE BEZ HŘÍCHU, tak ten, ať hodí kamenem, jako první…
