Dopis generálnímu vikáři Plzeňské diecéze, Mons. Josefu Žákovi, jako vyznání a poděkování.

Pomoc přišla, a pomocná ruka mi byla podána, tam kde bych to v životě nepředpokládal, ani neočekával. Jsem totiž poznamenán tím, čeho se na mně dopustili všichni soudruzi kantoři našeho socialistického školství.

PROLOG :Vážená paní redaktorko, paní Mgr.Aleno Ouředníková,v přílohách tohoto E-mailu Vám zasílám podklady, článek, ke zveřejnění v Zpravodaji plzeňské diecéze. Jedná se pravděpodobně o ne zcela běžný způsob zveřejňování článku, ale osobně si myslím, že jeho obsah vystihuje zcela jasně život a události na Římskokatolické farnosti ve Staňkově. Pojal jsem to zcela netradičně, jelikož jsem se rozhodl zveřejnit dopis, který jsem osobně předal Mons. Josefu Žákovi 14.ledna 2016 v Holýšově, kde po mši svaté ve zdejším kostelu, proběhlo s panem Žákem osobní setkání. Obsah dopisu, tedy i obsah článku, pro Zpravodaj plzeňskské diecéze, je vyznáním a zároveň i poděkováním Římskokatolické farnosti ve Staňkově, kde je farářem pan Wojciech Pelowski. Do příloh i vkládám fotografie, které korespondují s některými událostmi, o kterých se v článku pojednává. To zda je použijete, uveřejníte, jako součást mého článku, nechávám vyloženě na Vašem rozhodnutí a možnostech redakce. Pokud z nich nevyužijete žádné, tak se nic nestane a zlobit se na Vás určitě nebudu.S přáním pevného zdraví a hodně štěstí, se s Vámi loučí,Ivo PanušStaňkov, okr. Domažlice

Vážený pane Žáku,
rozhodl jsem se, že Vám napíši tento dopis, který Vám i předám dne 14.01.2016 v Holýšově v rámci našeho předpokládaného setkání. V jeho úvodu bych chtěl ještě dodatečně Vám popřát do Nového Roku 2016 hlavně pevného zdraví, a také i štěstí a všeobecné pohody a klidu. Zároveň bych se chtěl omluvit, kdybych použil v obsahu neodborné výrazy, které se týkají problematiky církve, ale nejsem v této oblasti žádným erudovaným odborníkem, a také to berte tak, že Vám budu psát, jako člověk-člověku.
   To, že Vám píši, tak činím z důvodu, že nejsem až tak obratným řečníkem, a kdybych Vám chtěl všechno povědět, tak bych možná určitě na něco zapomněl, a také z hlediska časového by to pravděpodobně nebylo, ani reálné. Jsem obyčejný člověk, který ve svém životě převážně zažíval, to co by se nechalo označit zápornými znaménky "minus". Jak se někdy používá, na to že mi bude 53 let, tak už toho mám dost za sebou. V posledním období, v řádech několika let se vše tzv. " točí " okolo mého zdraví, kdy z důvodů nepochopení mojí nemoci, psychické nemoci, jsem se ocitnul v situaci, že jsem o vše přišel, jednak o rodinu, přátele, známé, kamarády...apod., ale i také jsem přišel o domov, střechu nad hlavou a veškeré své věci. Po téměř 9 měsíční hospitalizaci v psychiatrické nemocnici v Dobřanech, kdy jsem si v závěru hospitalizace již byl schopen sehnat i bydlení, a jelikož mi bylo tzv. " jedno " kam půjdu, kde začnu nový život, kde se znovu začnu začleňovat do společnosti.... tak mě to nasměrovalo tam, kde jsem sehnal bydlení, a sice do Staňkova. Tady ve Staňkově jsem tedy, po uzdravení a propuštění z hospitalizace, začal svůj nový životní příběh....začal jsem žít svojí druhou šanci, kterou jsem od života dostal, stal se ze mně řádný občan Staňkova, s trvalým bydlištěm ve Staňkově.... a to bylo v květnu 2015.
   Po krátkém čase v novém a neznámém prostředí jsem se ve Staňkově i setkal s místním panem farářem Wojciechem Pelowskim. Musím přiznat, že jsem nečekal, že mě pan farář tak ochotně přijme, že mě vyslechne, a to že mi pomůže, tak to jsem už vůbec nepředpokládal. Aby jste mě pochopil, vzhledem k tomu, že jsem vyrůstal a žil větší část svého života v minulém režimu, v totalitní společnosti, která spíše církev odsuzovala a otázky křesťanství to bylo tabu. Ten kdo se zajímal o Ježíše Krista, tak byl hned podezřelý. Vždyť já málem neodmaturoval, jenom proto, že jsem se zeptal své profesorky dějepisu, ať mi vysvětlí, jak to tehdy bylo, jak to bylo s těmi roky, tzv. před naším letopočtem ,a jak se říká, že už to bylo tzv." po Kristu "....hned jsem obdržel cejch podezřelého živla a rebela, který by chtěl rozvracet tehdejší ČSSR. Tak to tehdy bylo a já v tom musel žít, a proto ta moje obava, spíše poznamenanost, z toho, zda mě pan farář vůbec vyslechne. A navíc tady byl ostych a stud z mé strany, jelikož do doby než jsem onemocněl, tak jsem vždy vše zvládal sám, bez cizí pomoci....a teď....prostě jsem si připadal trapně, jako žebrák, protože i současná společnost, hlavně její sociální politika nemá úplně čisté svědomí.

Mě pustili z nemocnice, ale nikoho nezajímalo jestli mám peníze, kde budu bydlet, jestli mám co jíst....Bydlení jsem si musel zajistit ještě z nemocnice a finanční prostředky na živobytí, tak to jsem si musel teprve vyřizovat, až z místa bydliště.
   Když jsem poprvé zazvoznil na Staňkovské farnosti a přišel mi oteřít pan farář Wojciech Pelowski, ten okamžik nezapomenu už nikdy, co budu živ. Otevřel mi člověk, který mě vyslechl, zajímal se o můj životní příběh, okamžitě telefonicky vyrozumněl i paní Petrašovskou,která se angažuje v místní charitativní organizaci při farnosti ve Staňkově. POMOHLI MI. Vybavili mě základními potravinami, ošacením,a dokonce mi i poskytli malou finanční hotovost, jelikož já neměl, ani na to abych si mohl začít vyřizovat sociální dávky, kdy jsem musel jet na úřady např. do Horšovského Týna, a nebo do Domažlic. Na konci tohoto setkání se mě pan farář společně s paní Petrašovskou zeptali zda jsem věřící. Vysvětlil jsem jim to, jak to u mě s vírou je, ve stejném duchu, jako jsem to popisoval i Vám výše tohoto dopisu. Pan farář mi řekl, že když se na to budu cítit, tak mohu přijít v neděli na mši svatou do kostela sv. Jakuba ve Staňkově. Pan farář mi řekl, že modlit se má právo každý. A tak od té doby navštěvuji pravidelně, neděli,co neděli, kostel sv. Jakuba,mši svatou a kázání pana faráře Pelowského.....sedávám vpravo, v poslédní lavci, pěkně v koutku, já jsem samotářem, protože lidi moc nevyhledávám, lidi mi hodně v životě ublížili. I Vás, pane Žáku, jsem měl tu čest slyšet při mši svaté, a to hnedle dvakrát, bylo to nějak v letních dnech.
   Postupem času jsem více a více přicházel do styku s panem farářem, až se z toho stal pravidelný každodenní rituál, kdy jsem se mu snažil pomáhat s tím co jsem byl schopen v rámci svých možností. Postupem času jsem si totiž uvědomil, to co jsem do té doby nikdy neměl možnost si uvědomit. A sice, že práce, služba faráře je tak náročnou, jednak časově, ale i z hlediska, že pan farář neúnavně přijímá lidi, farníky, kteří se mu svěřují se svými problémy, on je pokorně poslouchá a snaží se jim poradit a pomáhá. Nikdy jsem neměl zdání, že pan farář má tolik věcí na starosti, že se stará o mše, svatby, křty, pohřby, přípravu nových farníků, tedy výuku náboženství, má na starosti i tzv. "papírování ", a to jsem určitě nevyčerpal ještě všechny jeho povinnosti, jelikož je ani všechny neznám. Dále do jeho kompetence spadá, dá se říct, veškeré dění ve Staňkově, co se nechá nazvat společenské a kulturní. Abych byl konkrétní, a co jsem měl možnost už tady ve Staňkově zažít, co vše pan Pelowski připravoval a organizoval...Noc knihoven, kdy v prostorech fary byl hostem i herec pan Švehlík, Noc kostelů, kdy se konal i koncert a vyhlídka na věži, výstavy obrazů pro všechny obyvatele Staňkova, na podzim to byla propagace a  organizace dobročinné akce MISIE 2015 pro Filipíny, kdy měl obrovskou starost s tím, aby bylo co nejvíce památkových a vzpomínkových předmětů. Kdy už prakticky od prvního adventu probíhaly různé kulturní akce, koncerty, které vyvrcholily v době Vánoc perfektně připraveným vánočním programem.

Realizace živého Betlému na farní zahradě, který byl otevřený denně od rána až do tmy a to, až do 3.ledna 2016, kdy opět návštěvníci, zejména děti, dostávali drobné dárečky, pohoštění a pro dospělé byla v kamenném Betlému výstava historických fotografií, dokumentů a kronik, vše co se týká Staňkovského kostelu sv. Jakuba a celé farnosti. S maximální pečlivostí a důsledností dbá na to, aby do historické kroniky zdejší farnosti bylo veškeré dění ve farnosti zaneseno. V prostoru fary je zřízena, a i funguje, farní knihovna, kdy se pan farář snaží zapojovat co nejvíce i děti. Musím zdůraznit, že dětem se hodně věnuje, i při svaté nedělní mši, kdy jim dává drobné úkoly, aby to rozvíjelo jejich zájem o náboženství. Obrovskou starost si pan Pelowski na sebe vzal s tím,že neúnavně shání dary,prostředky na opravu kostela, kdy zrealizoval akci formou dopisů, kdy oslovil v podstatě všechny občany Staňkova a přilehlého okolí. Za jeho přispění úspěšně proběhla 1.etapa opravy střechy kostelu, kdy už teď připravuje další etapu, která bude v létě, ale i také znovu a znovu oslovuje případné dárce a přispěvatele. Je to jenom několik dní zpátky co proběhla Tříkrálová sbírka, kterou nejenom, že společně s charitou, pod vedením paní Petrašovské, připravovali a připravili perfektně a profesionálně do posledního detailu a tzv. "do posledního puntíku". Ale pan farář Pelowski osobně byl příkladem, kdy přímo on sám  s dětmi prováděl sbírku celý týden, den co den,od rána, až do odpoledních hodin, kdy ihned po návratu, bez chvilky odpočinku, šel sloužit mši svatou.
   Musím přiznat, že za celý svůj život jsem nepotkal, ani nepoznal lepšího člověka, tak obětavého, pracovitého, příjemného, poctivého, s tak obrovským a otevřeným srdcem. Člověka, který se své profesi, práci, nebo službě, nevím jak to správně napsat, neznám terminologii, ale věnuje se jí se vší láskou, věnuje jí celý svůj čas, celých 24 hodin denně. S panem farářem jsem dnes a denně v kontaktu, a tak i vidím, že kolikrát není úplně zdravotně fit, každý z nás má i občas rýmu, je nachlazen apod.....jak se říká tzv. " něco ma mě leze ".... , ale ještě se nestalo, že by někoho odmítnul, a nebo nevyslyšel. A to vše dělá i na úkor své rodiny-rodičů, kterou má až v severní části Polska, s kterou se vidí opravdu zcela sporadicky, protože vše zasvětil své práci, či poslání, tady ve Staňkově a přilehlých obcích, které spadají do Staňkovské farnosti.
   A v neposlední řadě musím i vyzdvihnout to, že pan farář Pelowski je tady velice oblíbený, obyvatelé Staňkova ho mají rádi, rádi a s důvěrou se na něj obracejí, chodí za ním na faru, v létě do prostoru farní zahrady, kdy všichni společně tady debatují a hovoří. Pan farář nezná slova : nemám čas, teď nemohu, nevím, apod. záporné odpovědi a negativní postoje. Pan farář je vždy vstřícný, ochotný a obětavě a s pokorou naslouchá těm druhým.
   Pane Žáku, na závěr svého dopisu bych chtěl už jenom jedno, a sice, že já osobně si pana faráře Pelowského velice vážím, stejně tak jako si jej váží i ostatní obyvatelé města Staňkov a okolí, za to všechno co pro nás ve Staňkově dělá.
   Doufám, že teď nenapíši něco neobratného v souvislosti s mojí neodbornosti v otázkách církve. Pan farář Wojciech Pelowski je tím pravým, a na pravém místě, služebníkem Božím.

S hezkým pozdravem se s Vámi loučí,
Ivo Panuš ze Staňkova.

Římskokatolická farnost ve Staňkově

EPILOG :

... v životě zbytečně nemluv a neslibuj, ale nech, ať tvé skutky mluví za tebe ...