Stejně už jsme skoro všichni připosraní strachy, a kdo tvrdí, že ne, lže. Už pomalu nikam radši necestujeme a venku se rozhlížíme kolem sebe, a kdo tvrdí, že ne, lže. München, a k nám na „ čáru „ , je to „ baj voko“ 200 kilometrů.
Kdy už konečně si někdo všimne, tam nahoře, co to kormidluje naše milostivá vrchnost, že se akční rádius pomalu, ale jistě zmenšuje směrem k našim domovům. Na místo alibistických opatření, mezi které patří to poslední, že poslední útok byl v obchodním centru, tak tedy zvýšíme opatrnost v našich obchoďácích, ale jenom, aby se něřeklo, takže pouze na jeden den, tak by bylo možná vhodné začít už vážně zvažovat tu možnost, že bychom přestali dělat z naší země průchoďák a ten vstupní otvor k nám, tedy hranici, pěkně pevně a důkladně zalígrovali. Možná by nebylo od věci si vzít příklad z období před okupací a následně II. světovou válkou, kdy bránit naši vlast bylo ještě národní hrdostí a také i nadšením. Nakonec hesla ve stylu NEPROJDOU, tak to vyjadřují výstižně. To, že prošli a za jakých okolností, tak je věc jiná, ale odhodlání bránit republiku se tehdy nedá nikomu upřít. A Ústava ČR, její znění, platí pro všechny stejným metrem. Je jedno jestli je to ten nejobyčenější, nechci používat výraz, ten poslední občan ČR, a nebo kdokoliv z naší milostivé vrchnosti, jak se teď moderně a vzletně používá.... z řad politických špiček. Obrana ,svrchovanost, nedotknutelnost naší vlasti. Zatím žijeme z toho, co se kde plkne, a sice ve smyslu veřejných průzkumů po položení otázky : Cítíte se u nás bezpečně ? Naše vrchnost spoléhá na to, že v žebříčku nějakého statistického a prognostické úřadu, nejsme na těch špatných pozicích....tedy vedeme si dobře. Nechávají se ukolébat tím, že se chováme celkem loajálně k útokům a moc nevystrkujeme růžky. A tak v klidu necháváme naše svrchované území na pospas, se dveřmi, tedy hranicemi rozcapenými dokořán. Pravdou zůstává, a také i zůstane navždy, že zbavit se těchto násilných útoků je zcela nemožné, ale minimalizovat je, tak to reálné zcela nepochybně je. Takže, kdyby místo projednávání, doslova, ptákovin, se začalo usilovně jednat o tom, jakým způsobem si zabezpečíme náš vstup k nám tedy hranice tohoto státu. Milostivá vrchnosti, přestaňte žít z toho, že díky naší vzorné loajalitě si nás nikdo z těch útočníků nevšimne, ale raději začněte konat … TEN, KDO JE PŘIPRAVEN, NENÍ PŘEKVAPEN … a je to odbobné jako ve sportu... otázka vymezené hrací plochy, a nebo otázka nastavených mantinelů … kůň běží podle toho jak mu je povolená uzda, když se uzda pořádně přitáhne, tak i zastaví. A o to tu jde, aby se zastavili. Pokud by toto mělo nastat, lze hovořit o tom, že se pro minimalizaci udělalo maximum a naše politické špičky se mohou opět vrátit k projednávání nesmyslů, a nebo k žabo-myším válkám. Zatím je k tomu, ale nic neopravňuje, jelikož pro bezpečnost našeho státu, našich domovů, tak ještě nehnuli, ani prstem. Zatím zvládají vydávat kondolenční prohlášení vyjadřující solidaritu a plnou podopru, ale to je, tak asi všechno, tím se vyčerpali. Kde je divadelní společnost Martina Stropnického, proč armáda mlčí ? Jsme zainteresováni pomalu na všech akcích a misích, které v současnosti ve světě probíhají, ale doma máme otevřeno dokořán.... RAČTE VSTOUPIT … Můžeme se přetrhnout v iniciativě pro členské státy NATO, ale je naivitou si myslet, že by bylo pomozeno nám. Ani náhodou, to budeme muset sami, a že na to, tam nahoře, to UDH (údolí dutých hlav) ještě nepřišlo, tak to je neschopnost snoubená s ostudou. Ano, pomůžou nám, případně, spojenci... pošlou nám kondolenční projev s vyjádřením solidarity a plné podpory. A debaty, zda zrušit, či nezrušit Schengen ? Alibismus a populistika zároveň. Že by to byl velký a nepředstavitelný problém ? Milostivá vrchnosti, toto si můžete zkoušet v ZOO na papoušky, byli jsme a zvládalo se to před Schengenem, a tak budeme a bude se to zvládat i po něm. Pokud tedy jsou zachovány priority z lidského, humánního a etického hlediska, a sice, že stále platí pro lidský život, že je to nejcennější na tomto světě.
