... život se skládá z úspěšných vítězů a méně úspěšných poražených, což platí i pro sport, a tedy i v případě hry, která se někdy nazývá, že je to hra chyb a nevyužitých šancí ... lední hokej …
PROLOG :
... mise našich reprezentantů na letošním mistrovství světa se může nazvat, jako úspěšná prohra, včetně čtvrtfinále s USA, ve kterém jsme tzv. „prohráli-neprohráli“ ...
Letošní, jubilejně-kulaté, mistrovství světa v ledním hokeji je již opravdu historií, kdy lze na něj pouze pohlížet, jako na další příspěvek do dlouhodobých statistik tohoto, tak oblíbeného, sportu. Letos na celém turnaji bylo něco zvláštního, snad o to víc zafungovalo to, že lední hokej je hrou chyb a nevyužitých šancí. Celému průběhu, který se nechá nazvat, jako průběh hladký, co se týká i organizace, není toho mnoho, co by se nechalo vytknout. Alespoň se toho moc k našim fanouškovským uším tzv. „tichou poštou“ nedostalo. Ani při sledování jednotlivých televizních přenosů nedocházelo k nějakým dojmům z křečovitého chování pořadatelské země. Asi to i už v Rusku pochopili, co je to pořadatelská odpovědnost při konání mistrovství světa, a tak to v rámci svých možností i "vychytali". Snad jenom k pousmání, že ty jejich hostesky a roztleskávačky mohly šetřit rtěnkou, jelikož kolikrát měly pusinky doslova a do písmene „zviksované“,až,až...,ale patří to k ruskému tradicionálu a jejich koloritu, nakonec i Marfuša ve slavném Mrazíku, byla napatlaná, jak zákon káže...zvyk je železnou košilí. Ještě co se týká samotných televizních přenosů, včetně utkání vysílaných ze záznamů, je nutné ocenit dost dobrý přístup ČT sport. To tedy klobouk dolů, kdy zvláštní pochvalu zaslouží celá komentátorská parta ZÁRUBA & spol. Nelze, ani nic vytknout našim klukům, hokejkám, kteří čtvrtfinálem neprošli stylem, že tedy vlastně prohráli-neprohráli. Jednoduše jsme je nepřehráli a vítěz může být pouze jeden. A to s týmem, který doslova UTRPĚL POSTUP DO ČTVRTFINÁLE ze své skupiny, tedy s USA. Ten, kdo lední hokej trochu sleduje, a také i sledoval celý průběh šampionátu, mi musí dát za pravdu. Určitě to byl krutý způsob zakončení, tak dobře rozjetého, turnaje pro naše kluky, a sice stylem nájezdů. Samostatné nájezdy to už je vyloženě loterie, hop, a nebo trop, kdy veškeré statistiky a herní taktiky jdou stranou. Je to hra nervů, která se snoubí se štěstěnou. Když to hodně zbagatelizuji, je to jako na ruletě sázet na zelenou nulu. Celá ta dosavadní práce našich kluků byla, jako mávnutí proutkem pryč. Ještě před zahájením turnaje se museli potýkat s cejchem, který jim byl nalepen, a sice se o nich pochybovalo, zda vůbec postoupí do čtvrtfinále. Skupinu vyhráli, určitě ne jednoduchým a bezchybným způsobem, ale vyhráli, aby potom museli vypít do dna kalich hořkosti z nepostoupení do dalších bojů....do bojů už o ty vysněné placky. Což se jim také stále předhazuje, že už 4 roky tzv. „ ani ťuk „ . Ale už od pradávna se traduje, že po plodném období nastává období hubené. Vyhrávat nelze do nekonečna a všechno jednou končí, aby začalo zase něco nového. A tak i u nás se musí znovu nastartovat ta úplná zlatá éra našeho hokeje a to chce určitě svůj čas. Ti mladí kokejisté, ti nezkušení z mezinárodních utkání se musí musí nejdříve pořádně zocelit. Letos to vůbec nebyl špatný manšaft, naopak byli podceňováni a mile překvapili, i když placku nedovezli. Určitě to byla, ale snad i bude, dobrá parta, protože i z jejich hry bylo cítit, že jsou tak nějak v pohodě, že je to baví, že se snaží hrát pro nás fanoušky. A ta trpkost a možná i pocit sportovní křivdy, kterou trefně, i když trochu jadrně, okomentoval Roman Červenka : „ … to, že jsme vyhráli skupinu je všem k hovnu... lepší by bylo pro všechny skupinou proplout, až do boje o medaile...“, tak ta trpkost časem přebolí. Velice mile i překvapil trenér pan Vůjtek, včetně jeho asistentů, kdy se musí i jim poděkovat za tu hokejovou misi, která nebyla korunována medailí. I pro pana Vůjtka to byla hořkost, kdy na konec jeho trenérské kariéry to dopadlo tak, jak to dopadlo....je mi ho, až líto, jelikož je to skromný a pokorný člověk, kterému by k odchodu určitě slušela medaile z mistrovství světa. Pravdou o zvláštnosti celého turnaje, je i ta skutečnost, že po našem ukončení účasti na turnaji, jakoby turnaj skončil a přestal se hrát ten opravdový hokej, který dělá hokej, hokejem. Nechci být nějakým přehnaným vlastencem, ale tvrdím, že náš hokej je ta pastva pro oči hokejových fanoušků, kdy je na kluzišti vidět chytrost, lehkost , hokejové myšlení a hlavně radost ze hry. Naší to hrají hokejovým srdcem. A toto se po čtvrtfinále úplně vytratilo. Když pominu zámořský styl hokeje, tak Rusko hraje vyloženě silovým stylem, způsobem tzv. „ zabiju koně a jdu pěšky“, no a seveřani, tak ti to zase celé zavřou a zabetonují, kdy se většinou celý zápas brání výsledek. A zbytek světa, tedy hokejové Evropy, tak to už dávno nejsou státy s anti-hokejovým přídomkem z dob minulých, ale už se ty rozdíly značně srovnaly...nakonec jsme je to přeci za ty roky už trochu naučili. Co se týká těch anti-hokejových zemí, tak si neodpustím poznámku k sestupu Maďarska, jelikož opět je mi jich líto a hlavně maďarských fanoušků, jelikož si za svojí snahu zasloužili zůstat ve světové hokejové elitě. Možná to bude teď zavánět spekulací, ale zápas Běloruska a Francie, kdy Bělorusku šlo o hodně, vlastně o život, jelikož právě i s Maďarskem prohrálo, a kdy Francii nešlo o nic, celý turnaj jí nešlo o nic, jelikož příští mistrovství světa je Francie jednou z pořadatelských zemí......??? A tak po semifinále následovala utkání o medaile, kdy to prakticky s vyvrcholením šampionátu nemělo nic moc společného. To, že Rusko v boji o bronz doslova rozstřílelo USA, tak to se nechalo očekávat, jelikož Rusko dostalo za úkol kvůli bronzu položit na ledě i svůj život. Neměli na výběr. A vlastní finále ? Boj o titul mistra světa, tak to by mělo vypadat malinko jinak. Tady to vypadalo, že si i chvílemi hokejisté dávají přednost, že ještě nejsou úplně seznámeni s tím, kdo vlastně to VÍTĚZSTVÍ MÁ UTRPĚT . Celkem zvláštní letošní mistrovství světa, kdy na jeho úplném konci se naprosto vytratila ta hokejová jiskra. To hokejové nadšení, kdy finálový zápas doslova uspával. Snad jedinou větší poruchou celého šampionátu byli rozhodčí, teď to myslím po dobu celého turnaje, kdy kolikrát předváděli výkony, že laik žasnul a odborník se divil.... S tímto problémem by si pravděpodobně měl poradit do budoucnosti René Fasel, prezident Mezinárodní hokejové federace(IIHF) , kdy jako bývalý hokejový hráč, ale hlavně i bývalý hokejový rozhodčí, by měl mít k této problematice velmi blízko. Pokud tedy jeho prezidentská funkce není pouze něco na způsob, kdy dotyčný obdrží čestný titul. Soudě podle jeho opětovného letošního zvolení, kdy to bylo zdůvodněno, že neměl proti-kandidáta, tak to už bude pravěpodobně jeho doživotní úděl.....
EPILOG :
... i tak kluci, velký dík, i za to 5. místo ...
