Íčka a forwardy

„Šmankote! Hrozí jim nebezpečíčko!“ Minulý týden jsem se s dcerou dívala na Toma a Jerryho. Účinkující kočičí dáma ve zdrobňování skutečně perlila, ale po zmíněné větě už se mi pomalu začínaly ježit vlasy na hlavě.

Přestala jsem vnímat televizi a sama od sebe mi začala v hlavě naskakovat všechna možná i nemožná zdrobnělá slova, dnes tolik oblíbená. Zvláštní patvary slov – počeštěné cizojazyčné výrazy byly hned v závěsu.

Když mi moje dcera poprvé řekla „mamčičko“, mohla jsem se rozplynout blahem. Přestože ve spisovném českém jazyce tenhle tvar slova své místo zřejmě úplně nemá. Stejně jako občasné pojmenování „taťour“. Zkrátka do řeči dětí a jejich pojmenování světa zdrobněliny a jakési novotvary slov patří, mají tu své místo. V řeči dospělých je to příjemné zpestření, ale pokud rozvité souvětí obsahuje zdrobnělá všechna slova je to … ehmmm … divné. Jednou jsem vyzvedávala známou v kanceláři na oběd: „Ahojinky zlatíčko! Chvilinečku strpeníčko, písnu kolegyňce mailíka, vypnu kompík a zajdeme na obídek.“ Rozhlížím se kolem na koho to mluví  ..... Ve zlomku vteřiny mi dochází, že na mě. No jestli se ještě zeptá, co dělinká naše děťátečko, vezmu nožičky na ramínka a rozběhinkám se pryčinky. Nakonec jsem vydržela řízeček s brambůrky, kafíčko, vínečko, záchůdek i novou kabeličku, mimísky, manžílky a kdovíco ještě. Domů jsem odcházela s pocitem návštěvy republikového soustředění 1. tříd mateřských škol. Cestou jsem si vybavila kamarádku z mé bývalé práce, která mě se svými požadavky čas od času oslovovala „miláčku“. I to mě přivádělo k šílenství. Partner mi doma říkal „Krůpo“.

Do pracovní řeči dospělých se ale kromě kolegyněk, miláčků a mailíků dostávají už zmíněné rozmanité tvary slov původem cizích. Nutí mě to k zamyšlení, zda jsou tato slova vůbec součástí českého jazyka – najdu je v pravidlech českého pravopisu? Obecně dostatečně vžitá slova jsem celkem ochotna přijmout, stejně tak jako výrazy pro něž čeština nemá přesný termín. Web a chat mi dejme tomu nevadí, ale opravdu netuším proč bych si například měla něco „bukovat“. Pokoj v hotelu jsem si odjakživa objednávala nebo zamlouvala, v některých případech i rezervovala. Ale copak jsem nějakej buk, abych si něco bukovala? Zrovna tak nevím proč bych měla používat slova jako „homeworking“ nebo „entertainment“. Ta jsou vhodná tak akorát pro zlomení jazyka. Když řeknu „práce z domova“ nebo „zábava, zábavní průmysl“ jsem si jistá, že mi porozumí na kterémkoliv místě v republice a navíc i všechny věkové kategorie. No a co takové slovo „browsit“? Moje prababička před sekáním trávy brousila kosu, když mi nejde ukrojit kotleta, nabrousím si nůž. Ale jestli se mě někdo zeptá, zdali browsim na internetu, budu tak akorát nabrowšená. V okamžitý hysterický záchvat ovšem propadám při použití slova „vykomunikovat“. Svatý jazykovědče, co to je? Spousta lidí v práci i doma něco zjistí, zajistí, vyřídí, zařídí, prověří, vyřeší …., ale vykomunikuje??? Už svým zněním na mě tohle slovo působí jako komentář k jisté činnosti na toaletě. Sedím, sedím a najednou - vykomunikováno!

Co tedy říci na závěr.  Možná, že jsem k moderní české řeči až moc tvrdá a méně přizpůsobivá, ale já si klidně budu užívat sluníčka, zakousnu se do jablíčka, přivoním k růžičce, ale asi nikdy neforwardnu mailík ani se nepřipojím na ajsko či fejsko a kolegyně z kanceláře rozhodně nebudu titulovat stejně jako milence. Čeština je opravdu krásný a bohatý jazyk a já osobně věřím, že odpovědní odborníci budou při vydávání nových pravidel českého pravopisu moderně vstřícní, ale současně staromódně soudní.