Upřímně řečeno mně to už začíná i bavit, ale to jen proto, že mám rád výzvy a překážky. Skoro denně vozíme přes hranice na Ukrajinu humanitární pomoc a skoro denně nás něčím překvapí buď slovenští anebo ukrajinští celníci.
Podmínky pro dovoz pomoci se takřka každý druhý den mění a účel je podle mne zcela jasný: ve válce je třeba zmást nepřítele, aby netušil, která pravidla platí a jeho nejistota mu dozajista přivodí porážku. Bohužel to netušíme ani my humanitárci. Ale o nás tady nejde.
A tak když mi přátelé z Ukrajiny v noci posílají link na nové sdělení ukrajinské vlády o zjednodušení dovozu humanitární pomoci nemůžu hrůzou usnout, protože je mi jasné, že to co platilo ještě včera už platit nebude a čeká mně o něco více hodin čekání na hranici mezi poflakujícími se celníky běháním od jednoho zavřeného temného okénka ke druhému. "Zaraz" říkají Ukrajinci a neznamená to, že mám něco zarazit, ale že to bude hned. Nebo taky za pět hodin.
Včera jsme chtěli převézt náklad praček pro uprchlická zařízení, ale slovenští celníci na Ubli nám sdělili, že je nová vyhláška a že náklad nad 1000 euro musí jet přes Vyšné Německé. Tak jedeme tam, řadíme se mezi kamiony a hodiny nám na sluníčku příjemně utíkají. Pak se ale ukáže, že oněch šest celních zjednodušených ukrajinských celních prohlášení máme na starém formuláři číslo 174 - a dnes již přece, jak všichni dobře ví, platí formulář číslo 329. Kafka by měl radost že může psát pokračování Zámku a paní celnice dokonce vybíhá z kanceláře, aby mi na nástěnce nový formulář ukázala. A tak musím ve špedici najít hodnou paní, která mi všech šest prohlášení během půl hodiny přepíše a můžu si nechat od úřednice vše orazítkovat. Šťasten vybíhám z budovy a hledám dva celní zřízence vyhřívající se na užhorodském sluníčku. Jeden z nich má v kapse tepláků razítko a druhý kouzelnou černou fixu. Oba dva se mi zvěční na malý lísteček a já úslužně poděkuji a můžeme jet s humanitárkou za uprchlíky.
To bylo ovšem přátelé včera. Dneska jsem se poučen lépe připravil, stáhnul si z netu formulář číslo 235 a vzorně jej vyplnil. S hrdostí splněných povinností jsme přijeli na celnici a tam nám ukrajinská uniforma sdělila, že v noci vyšla vyhláška o novém formuláři s číslem 329, který je sice úplně stejný jako 235, ale má v pravém rohu jiné číslo a jedině tento je teď platný. Připadám si jako student, který se špatně připravil na maturitu a nezbývá mi než dělat smutné oči a vykládat o pomoci ve válce, která je odsud opravdu hodně vzdálená. Tak hodně, že její hrůzy nedokáží zastavit hýkání úředního šimla. Nevím, zda naštěstí anebo bohužel :)
PS: V příloze kouzelný lísteček s podpisem černou fixou a všechny tři formuláře. Další verze s rostoucími pořadovými čísly budu postupně doplňovat pro dokumentaci dějin ukrajinské celní správy :)
