Záhada smrti Ludvíka XVII., mučedníka revoluce

Ve Francii se objevily nové pochybnosti kolem pravosti pozůstatků dauphina Ludvíka XVII., malého následníka francouzského trůnu, kterého zabili revolucionáři v roce 1795. Konkrétně se jedná o jeho srdce, které se uchovává v hrobce francouzských králů v Saint-Denis jako relikvie.

Dětství následníka trůnu

Nevím, jestli znáte jeho příběh. Jmenoval se Louis-Charles a byl to mladší syn Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty. Jejich nejstarší syn Louis Joseph však zemřel na tuberkulózu roku 1789, takže během revoluce se náš princ stal následníkem trůnu se jménem Ludvík XVII. Poté, co revolucionáři zatkli a soudili jeho matku, byl Ludvík XVII. také zadržen a předán prostému občanovi Antoinu Simonovi na převýchovu. Byla to náročná operace, revolucionáři zneužívali dauphina v procesu s jeho matkou jako svědka její zvrhlosti. U soudu vykládali kdesi cosi o její nemravné výchově, o tom, jak zneužívala syna a další nechutnosti. Soud s Marií Antoinettou byl v tomto směru horší, než soud s králem Ludvíkem XVI. Po popravě krále Ludvíka XVI. se z jeho nejstaršího syna stal de facto Ludvík XVII., a to se mu stalo nebezpečným. Poté, co byla za pomoci jeho vynuceného svědectví odsouzena a popravena i Marie Antoinetta, se u něj začaly projevovat psychické poruchy. Údajně přestal mluvit.

Princova smrt

Po nějaké době se prostý občan Simon výchovy Ludvíka XVII. vzdal, a protože byl státu nebezpečný a rodiče už neměl, zůstal bez větší péče ve vězení, kde se o něj nikdo moc nestaral. Malý princ (nebo už král) tam živořil ve špíně a zanedbání, a teprve po svržení jakobínů v červenci 1794 se revolucionáři začali starat o jeho osud. Věznění podlomilo jeho zdraví, což později uspíšilo jeho smrt. Nemoc se u něj objevila v květnu 1795 a pár týdnů na to za nevyjasněných okolností zemřel.

Nejasnosti kolem smrti

Objevují se neustálé dohady, zda byl zavražděn, nebo zemřel následkem zanedbání. Nakonec se objevily i domněnky o tom, zda vůbec zemřel. Podle jedné verze měl Ludvík XVI. kojnou, jejíž syn byl vychováván jako následník trůnu, aby v případě nouze mohl vzít na sebe jeho roli. To se, dle některých royalistů skutečně stalo. Ve vězení údajně nezemřel skutečný Ludvík XVII., ale jeho náhradník.

V 19. století se objevila řada podvodníků, kteří o sobě tvrdili, že oni jsou tím skutečným Ludvíkem XVII. Nejznámější je Wilhelm Naundorff, jehož potomci si nárokují trůn dodnes. Dalšími pretendenty byl jistý Richemond, nebo Eleazar Williams, který žil v Americe. Otázka zpochybňovala legitimitu vlády Bourbonů v době restaurace, takže Ludvík Filip tehdy vymohl od Williamse podpis na abdikační listinu.

Jistota a nové pochyby

Tohle je asi také důvod, proč je ve Francii stále tolik sporů kolem pravosti srdce Ludvíka XVII. Kdyby se prokázalo, že patří jemu, byl by to důkaz, že ve vězení zemřel skutečný následník trůnu. Historik Phlippe Delorme podrobil srdce testům DNA v roce 2000 a prokázal, že má shodné prvky s matkou.

Právě teď byla ale tahle teze zpochybněná rojalisty ze Spolku pro studium otázky Ludvíka XVII. (Cercle d'études historiques pour la question Louis XVII, (CEHQ). Předseda Laure de la Chapelle tvrdí, že srdce patří dauphinově staršímu bratrovi Louisi Josephovi. I on může mít mitochondriální DNA po matce. Podrobnosti objasňuje článek v časopise Le Point.

Delorme namítá, že k zaměně nemohlo dojít. Srdce staršího zesnulého bratra bylo pohřbeno do hrobky francouzských králů, odkud je ukradli revolucionáři v roce 1793. Tenkrát byly zhanobeny pozůstatky všech pohřbených králů. Srdce Louise Josepha se už neobjevilo. Srdce malého vězně, tedy Ludvíka XVII., bylo uchováváno, až jej po revoluci v roce 1817, předal jeden z pařížských radních králi Ludvíku XVIII. Pravost tohoto srdce byla po celou dobu potvrzovaná a ověřovaná. Není pochyb o tom, že pochází od malého vězně z Templu.

Relikvie a revoluce

Pro mě je na tom nejzajímavější ta péče o revoluční relikvie, a to z obou stran. Víte, že revolucionáři sice hanobili pozůstatky králů, ale v Pantheonu uložili pozůstatky osvícenských filozofů. Jako první byl uložen Voltaire, po delších sporech následoval Rousseau (jenž byl rodilý Ženevan), a další revolucionáři. Po dobytí Paříže spojeneckými vojsky roku 1814 ruští vojáci tyhle relikvie sebrali a vyházeli do Seiny. Relikvie po Voltairovi a Rousseauovi jsou taky ztracené.

 ZDROJE

http://www.lepoint.fr/culture/les-mysteres-de-l-histoire-louis-xvii-l-evade-du-temple-21-08-2012-1497780_3.php

Jean-Baptiste Rendu L'énigme Louis XVII, Larousse, 2011.

Philippe Delorme Louis XVII, la vérité, Pygmalion, 2000.

R. Chantelauze Louis XVII, son enfance, sa prison et sa mort, d'après les documents des Archives nationales, 1884. Ke stáhnutí r : www.archive.org/stream/louisxviisonenf00louigoog#page/n6/mode/2up

Lionel Parois Essai de bibliographie sur Louis XVII, Au passé simple,1992.