Já bych to slovo "pomohli" důsledně uváděl v uvozovkách.

"Pomohli" asi tak, jako někomu "pomohlo" počasí nebo dnes, když COVID "pomáhá" životnímu prostředí. Nic záměrného a ušlechtilého v tom nebylo. Snažili si jen zachránit si krk, nasbírat pár plusových bodů před útěkem do amerického zajetí.

Kdyby Němci byli ještě ve formě, Pražské povstání by ochotně potlačili, stejně jako (ještě pod jiným názvem) to ve Varšavě.

Naprostý souhlas "pomohli". . . . .hlavně na Vysočině.

Ivane Marku, příteli nezkreslené historie: pokud to má kopyta, nemusí se nutně jednat o čerta.

Zločiny připisované Vlasovcům působícím na našem území vyplývají prostě z faktu, že je lidé za Vlasovce považovali. V řadách Wehrmachtu, Waffen SS nebo bezpečnostních složkách přitom působily stovky tisíc Rusů, Ukrajinců, Bělorusů a příslušníků dalších národů SSSR.

. Vlasova armáda se v té době teprve formovala v Münsingenu ve Würtenbersku . Nemohla se nacházet jinde. V letech 1941–1945 se do německého zajetí dostalo 5 754 000 sovětských vojáků, z nichž 3 700 000 zahynulo.

V roce 1990, poprvé legálně v Československu vyšla kniha historika a účastníka bojů vlasovců v Praze v roce 1945 Stanislava Auského, která otevřeně hovořila o pomoci vlasovců Pražskému povstání. Až po roce 1989 bylo možné svobodně o tomto tématu diskutovat. Přestože byli vlasovci považováni za zrádce a takto se na ně dívaly i spojenecké armády, které je místo udělení azylu vracely sovětským orgánům. Praze významně pomohli a přes 300 z nich nalezlo v bojích na straně pražských povstalců svoji smrt.

Zamlčování jejich pomoci při osvobození Prahy od nacistů stejně tak jako snižování role Sovětské armády při bojích s Němci, kteří nestačili město opustit, není přímo přepisováním historie, ale nepochybně jejím zkreslováním.

Dne 7. května 1945 v Remeši podepisuje nacistické Německo bezpodmínečnou kapitulaci, která začne platit od 8. května 1945 ve 23:01 hod. Důvodem, byla skutečnost, že se nepodaří vyrozumět všechny jednotky ke složení zbraní.

Dne 08. 05. 1949 ve 12:00 hodin byly v Praze zastaveny boje a začalo jednání o kapitulaci, které bylo na přání německé strany přerušeno na jednu hodinu p a v 16. 00 hodin německé jednotky, které zastupoval generál Toussian se svým zástupcem generálem Briesenem podepsaly v Praze s ČNR kapitulaci s tím, že německé jednotky do 18:00 hodin opustí Prahu. Bylo dohodnuto, že německá armáda po opuštění Prahy složí na jejím okraji těžké zbraně a další zbraně a munici složí po dosažení americké demarkační čáry. ( zbraně se pak objeví v rukách Lidových milicích). Za ČNR kapitulaci podepisuje dr. Albert Pražák, Josef Smrkovský, dr. Jaroslav Kotrlý, kpt. Jaromír Nechanský, generál Karel Kutlvašr, podplukovník generálního štábu František Burger a podplukovník generálního štábu Jaroslav Kaňka. ( Všichni za podepsání kapitulace po roce 1948 byli komunisty potrestáni ) Smlouva obsahovala, že ČNR propustí ze zajetí 20 600 důstojníků a vojáků německé armády a 50 000 německých civilistů a postará s Červeným křížem o to, aby na německých civilistech nebylo pácháno násilí. Do půlnoci dne 08. května 1945 německá armáda Prahu opustila.. Dne 09.05. 1945 v 04: 00 hodin tanková brigáda plukovníka Fomičeva přijíždí do Vokovic. V čele jede tank č. 23 s velitelem Gončarenkem. Kolem 06: 00 hodin jsou síly Bělova sboru a velitele 4 tankové gardové armády generála D. D. Leljušenka v Praze. Dne 09. 05. 1945 v 07:18 hodin vysílá rozhlas provolání ČNR: Vítáme slavnou Rudou armádu v svobodné Praze. Vychází noviny České slovo a lidé se o něj perou a na čelní straně je palcový titulek : „Rusové ve svobodné Praze. „ Článek začíná slovy: Slavná Rudá armáda vstoupila do s:vobodné Prahy. Za 24 hodin se už začíná tvořit legenda, že hlavní město bylo osvobozeno Rudou armádou.

Dne 2. března 1945 dostal velitel 1. divize generál Buňačenko rozkaz k přesunu do bojového prostoru ke skupině německých armád Visla. Tehdy došlo k prvním sporům mezi Buňačenkem a německým velením, neboť generál Buňačenko, jehož vztah k Německé říši nebyl tak loajální jako vztah Vlasovův, zprvu odmítal vést své vojáky do předem ztraceného boje s Rudou armádou. Dne 5. března se sám Vlasov s německým velením dohodl o nasazení „své“ armády na řece Odře, nedaleko Frankfurtu nad Odrou. Útok 1. divize ROA na sovětské pozice byl naplánován na 13. dubna 1945, kdy se také uskutečnil. Příslušníci divize zaútočili na postavení nepřítele na soutoku Odry a Nisy u Erlenhofu, ale nebyli schopni dobýt předpokládaný prostor a donutit tak sovětské vojáky stáhnout se na druhý břeh řeky Odry. Sami po několika hodinách bojů ustoupili a vrátili se do původních pozic. To bylo jediné přímé střetnutí vojsk Ruské osvobozenecké armády (jako samostatné formace) a Rudé armády na východní frontě. Druhá divize ROA se měla účastnit bojového vystoupení proti Rudé armádě v prostoru Odry, avšak nikdy tam nedorazila. Další cesta jednotek 1. divize ROA směřovala – po několikadenním odpočinku – z Lounska na jih, případně na jihozápad, a to ve dvou pochodových proudech. První postupoval na Rakovník, druhý do Lán, kde došlo 3. 5. 1945 k setkání generála Buňačenka a členů jeho štábu s kapitánem protektorátního vládního vojska Rendlem, velitelem stráže lánského zámku. Ten žádal Buňačenka a jeho spolupracovníky o podporu očekávaného českého povstání. Výsledky jednání pak předal prostřednictvím českého vojenského velitelství v Kladně pražskému velitelství „Bartoš“ v čele s generálem Kutlvašrem.

Obrovská skupina armád Střed polního maršála Friedricha Schörnera v Praze nebyla. Hlavní velitelství bylo v lázní Velichovky. Velitelství 8. května navštívili Američané, aby Friedrichu Schörnerovi sdělili, že 7. května byla v Remeši podepsán bezpodmínečná kapitulace s platností od 8. května ve 23:00 hod. Armáda Střed zaujímala pozici u Dráždan a u Opavy. V Praze v době povstání byla pouze místní německá posádka. Proti pražským povstalcům vyrazil dvěma bojovými skupinami bojový svazek SS„Wallenstein“ z benešovského cvičiště zbraní SS, bojová skupina „Milowitz“ z milovického vojenského prostoru, bojová skupina generála Reimanna z Českého Brodu a z fronty u Drážďan i bojová skupina 4. pluku SS „Der Führer“. Části 2. tankové divize na nádraží v Hořovicích, které dostaly rozkaz postupovat na Prahu po plzeňské silnici, byly napadeny vlasovci a namísto dalšího boje raději odjely na západ. Dne 8. května na základě podepsané bezpodmínečné kapitulaci podepsané dne 7. května se začla armád Střed polního maršála Friedricha Schörnera stahovat 8.května , ale Praze se vyhýbala.