V článku se píše:

„Po blogu „O české vině za holokaust“ žádala řada čtenářů, abych své kritické poznámky k mezinárodní knize o dějinách českých Židů zveřejnil ve vědeckém periodiku. Vyslechl jsem je, a proto v posledním čísle Českého časopisu historického vyšel v listopadu obsáhlý recenzní článek „Nad knihou o Židech a českém nacionalismu“ (ČČH 2020/3).

Zdroj: https://ivocerman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=762318“

Autor má zřejmě pod tou řadou čtenářů na mysli mne. Já jsem jej ovšem nežádal, nýbrž jsem kritizoval ventilování odborného sporu v blogu na idnesu. A stejná kritika platí i pro tento autorův článek. Jak původní tak i tento dnešní článek je tendenční, nevěcný a nerespektující historická fakta a jeho nosnou myšlenkou jsou osobní invektivy.

Velmi dobrý a užitečný článek, nenechte se tou sebrankou odradit.

To by mne teda zajímalo, jestli vůbec konkrétně víte, koho a proč označujete slovem „sebranka“.

kurňa, chlapi, jděte spolu na pivo

V říjnu 1941 prezident Beneš sepsal podrobný článek popisující československé plány pro poválečné uspořádání v Evropě. Beneš prohlásil: „V budoucnuby ochrana menšin měla tvořit především obrana lidských demokratických práv a nikoli práv národnostních. Menšiny v jednotlivých státech již nikdy nesmí získat status mezinárodně uznávaných politických a právních jednotek, jež by se mohly opět stát zdrojem nepokojů. Na druhou stranu je nutné umožnit vystěhovalectví z jednoho státu do druhého tak, aby se národnostní menšiny mohly sjednotit s vlastním národem v sousedních státech, nechtějí-li žít ve státě cizím.“ Beneš došel k závěru, že Židé pokud chtějí po válce zůstat v Československu, musí přijmout československé podmínky a asimilovat se nebo integrovat do hlavních slovanských národů. Pokud se budou hlásit ke svému židovství, jako národnostní skupina se musí vystěhovat do Palestiny. Tím se podle Beneše zbaví svého komplexu méněcennosti. Rovněž prohlašoval, že Židé nejsou národ a jedině emigrace z nich učiní národ. Židé, kteří zůstanou, musí projít velmi důkladným procesem asimilace. Během rozhovoru s Chaimem Weizmanem řekl, že židovský majetek se bude muset stát majetkem státu. Odebrat majetek Čechoslovákům a vrátit jej Židům je nemožné. Když byl otázán, jak mohou Židé mluvící německy za Mnichov, odpověděl: „Menšina jako menšina.„ Po válce bude Československo jenom Slovanskou zemí.

Po válce se nevrátilo 260 000 Židů... Vrátilo se 50 000 až 60 000 Židů. Ti museli po utrpení v koncentrační táborech a na pochodech smrti, složitě prokazovat svoji loajálnost k našemu státu, ale původní majetek už jim nebyl vrácen. Beneš trval na tom, že náš stát bude po válce bez menšin. To se líbilo komunistům, kteří prohlašovali, že je nutné se zbavit židovských pijavic. K odsunu do Německa bylo připraveno 2 000 Židů. To vzbudilo obrovský odpor židovských organizací a států západní Evropy a USA. V září 1946 vydala americká armáda v Německu rozkaz vracet do Československa všechny vlaky, ve kterých budou Židé. Naše vláda na základě tohoto tlaku vyhošťovací příkaz odvolala.