Tak nevím, jak moc je důležité to, co píšete. Nerad bych se opakoval, ale moje vnímání bylo zcela jiné, otázka lidských práv se nepitvala, alespoň ne v těch prvních letech. U všeho jsem také nebyl, neaspiroval jsem na to, jednak můj radikalismus nebyl zrovna po chuti a jednak jsem z hlediska konspirace ani být nemohl. V r. 80 už jsem měl jen zprostředkované informace. Lidská práva mají jen jeden rozměr, pojetí by nemělo být různé. Protože mám-li svobodu pohybu, tak je toto právo naplněno. Nemám-li, či je nějakým byrokratickým výnosem omezeno, jsem na tomto právu krácen.Těch výkladů může být hodně, ale vždy by měly skončit u základního postulátu: naplněno/nenaplněno.

Já myslím, že to důležité je, jednak může každý halit svůj nárok či mocenské chutě do slov lidských práv, někdo jiný vám zase může něco upřít s tím, že to lidské právo není. Pak jde o to, co dělat, když jsou lidská práva v konfliktu. Je důležitější právo na práci, nebo právo na život? Je stát vinen za to, že nezajistil právo na domácí porod? V extrémní podobě bych připoměl Himmlera, který v poznanském projevu mluvil o právu zabít národ, který nás chce zabít.

"....Chartisté nezajímali..." : Však to Václav Havel na starý kolena doháněl seč mohl

Koncepce Charty byla svým způsobem minimalistická, programově poukazovali na nedodržování toho, k čemu se stát zavázal. Nechtěli být politickou opozicí ani propagovat jiné koncepty státu. Na něčem širším by se široké spektrum od vyloučených komunistů po křesťany zřejmě ani neshodlo. Ve dvou posledních článcích se díváte dnešní optikou, což vede na tehdejší dobu k nepříliš reálné náročnosti.

Konkrétními případy porušování lidských práv se věnoval Výbor na ochranu nespravedlivě stíhaných (VONS) a to vyžadovalo značnou dávku statečnosti, protože zde byl prakticky jistý kriminál. Z tohoto důvodu jeden známý chartista práci ve VONS odmítl, aby ho nepostrádala rodina.

Máte do značné míry pravdu. 

Charta byla pomalu na úrovni Brontosauru, ale ti naivisté v Brontosauru měli mnohem čistší úmysly. 

V Chartě to byla mnohem horší snůška. Na můj vkus tam bylo až příliš mnoho bývalých fanatických komunistů. 

ale proboha tady o lidská práva nikdy nešlo, a to nikdy a nikomu. Vždy šlo o postavení, moc a majetek.

Jenže abychom se navzájem nepozrali a neokradli, potřebujeme nějakou ideu spravedlivého státu a něco, čím si zdůvodníme, že má takový stát dodržovat nějaká základní pravidla. Něco transcendentního, jak se říká. A v poválečné době plní tuhle roli idea lidských práv, není to nejlepší způsob, jak vyjádřit spravedlnost a navíc se dásnadno zenužít i k vyjádření něčeho, co je úplně špatně, tudíž je třeba se zajímat o lidská práva.

Ale oni se o svá práva zajímali. Havel v noci bouchal na dveře hostince a rozčiloval se, že nemají otevřeno non stop tak jako na Západě. Viz jeho kniha O lidskou identitu.

Chudinko, i duši máte černou! Nebo rudou?

Otázka pak zní, proč tedy komunističní papaláši rozpoutali takovou kampaň proti Chartě 77 jako samozvancích a ztroskontacích, proč její aktivisty zavírali až zčernali, když se vlastně mělo jít o totožný ideový základ (kolektivistické pojímání lidských práv) a proč je Západ začal velmi akitvně podporovat, když výsledkem vlastně mohly být toliko nějaké kosmetické úpravy režimu. Navíc třetí koš prosadil do Helsinského protokolu samotný západ.

Tady něco hapruje. Od něčeho podstatného se abstrahuje, a skutečně v tuto chvíli nevím od čeho.

Důvodů, proč komunisti spustili kampaň proti chartě se najde dosti, ale mně jde o to, jestli Charta měla jiné, vlastní poejtí lidských práív, které by zúročilo zkušenosti se životem v totalitním státě a nabídlo nějaké účinné nástroje obrany. Mně připadá, že hlavní myšlenkovou opozicí vůči komunistiům byla katolická církev. 

Západ nebyl jednotný, agendu lidských práv postavila do čela politiky vůči komunistických státům až Carterova demokratická vláda v USA a čtete-li reakce komunistických právníků, tak reagovali hlavně na něj... Jednotný Západ a jednotné buržoazní pojetí lidských práv si paradoxně vymysleli hlavně komunističtí právníci. šlo o jakýsi zrcadlově obrácený obraz toho, co dělali sami, je to vcelku zajímavé. 

Já myslím, že na to důležité naopak upozorňuju, odhlíželo se hlavně dřív.

Jak to vidím já, tak za dalších dvacet let se dozvíme, že vlastně o nic nešlo

Režim, jako režim, hlavně,že je o čem bádat

Ale určitě šlo o něco, ale jde zkráceně o to, jaké byly pozitivní cíle protikomunistických opozicí, nebyla jen Charta a nešlo jen o to, jestli je někdo proti komunistům. Je dost rozdíl, jestli někdo svůj opziční postoj zdůvodňuje tím, že vláda není důsledná v uskutečňování socialismu, a jestli někdo naopak socialismus odmítá, pak se nastoluje otázka, co chce místo něj. Nemyslíte, že v přehlížení těchto oátzek jsou počátky našich současných problémů?