Mezinárodní olympijský výbor s konečnou platností odmítl žádost o minutu ticha za zavražděné izraelské sportovce z roku 1972. Předseda MOV Rogge prý odmítl i možnost připomenout je na recepci 6. srpna. Předseda palestinského OV Jibril Rajoub mu poslal děkovný dopis, ve kterém vyjádřil vděčnost za jeho odmítavé stanovisko. Dopis zveřejnily 25.7. palestinské noviny Al-Hayat al-Jadida, oficiální časopis Palestinské autonomie. V dopise praví Palestinský OV, že sport je prý prostředkem k šíření lásky a ne rasismu, čímž nepřímo obvinil pozůstalé po zavražděných sportovcích z podněcování rasismu. V dopisu není atentát z Mnichova označen za teror, autor o něm mluví jen jako o „mnichovské operaci“. Tytéž noviny v minulosti označily Mnichov za hrdinský čin a za „hvězdu, která zazářila na olympijském stadionu v Mnichově“ (Al-Hayat al-Jadida 20.8.2010). http://palwatch.org/main.aspx?fi=157&doc_id=7189
Izraelská delegace na OH v Mnichově 1972. ynetnews.com
Zatím se neví, co na dopis palestinského OV říkal předseda MOV Jacques Rogge, ale jeho předchozí aktivity jasně naznačují, že v arabsko-izraelském konfliktu straní palestinským teroristům. Už v minulosti Rogge jednostranně kritizoval Izrael kvůli bezpečnostním opatřením, která omezovala volnost pohybu pro palestinské sportovce. O tom, že opatření byla vynucená velmi reálnými teroristickými útoky, se nezmínil.
Izrael připomněl oběti vlastním obřadem
Tak se stalo, že ani po 40 letech si Olympijské hry nepřipomněly zavražděné Izraelské sportovce. Jen izraelská delegace držela v neděli 22.7.2012 vlastní vzpomínkový obřad v atriu "malého domu v Londýně", jehož adresu ale žádné noviny neuvádějí. Na místě, které leží asi šest km od olympijského stadionu, byla odhalená vzpomínková deska za zavražděné sportovce, kam izraelská delegace položila věnce.
Pár hodin před zahajovacím ceremoniálem 27.7. zorganizoval izraelský vyslanec Daniel Taub vzpomínkové setkání na izraelském vyslanectví, při kterém účastníci drželi minutu ticha na protest proti rozhodnutí MOV. V projevu prý řekl, že atentát v Mnichově byl útokem na mír a že se tato tragedie netýká jen Izraele. Ale zdá se, že v tomhle se mýlil.
http://www.timesofisrael.com/israelis-mark-munich-massacre-at-small-london-ceremony-ahead-of-games/
Přijde druhý Mnichov?
Vtipné také je, že MOV dlouho podceňoval bezpečnostní riziko, které hrozí izraelským sportovcům na letošních hrách. Podobně se chovali pořadatelé v Mnichově, kteří podcenili bezpečnostní opatření ve prospěch veselé atmosféry „rozverných her“. Zdálo se, že letos se bude tato chyba opakovat. Izraelští plavci, kteří přijeli už minulý čtvrtek, měli trénovat až do pondělka na otevřeném a nedostatečně chráněném místě. Po útoku v Burgasu je při tom pravděpodobné, že k podobnému "incidentu" může dojít i na OH v Londýně. Izraelská delegace čítá letos 38 sportovců. Ti ale tvrdí, že teď už je bezpečnost na OH v pořádku a opakování Mnichova nehrozí.
Letošní výročí
Letošní pokus přimět MOV k veřejnému poctě obětem mnichovského masakru zorganizovaly vdovy po dvou zavražděných sportovcích. První je Ankie Spitzer, vdova po trenérovi šermu Andrejovi Spitzerovi, který zemřel při přestřelce na vojenském letišti v Fürstenfeldbrücku. Teroristé z OOP tehdy zabili zajaté sportovce granátem. Druhou organizátorkou petice je Ilana Romano, jejíž manžel Josi byl zavražděn teroristy při potyčce ve druhém pokoji s izraelskými sportovci.Vzpěrači Romanovi se tehdy podařilo uděřit jednoho z teroristů do tváře a vzít mu samopal, ale další ho zastřelil dřív, než ho mohl použít. Díky potyčce se ale podařilo jednomu z rukojmích uprchnout. Ankie Spitzer prosí Olympijský výbor o uctění památky obětí už od roku 1976.
http://ivocerman.blog.idnes.cz/c/280356/1972-2012-Petice-za-obeti-z-Mnichova.html
