OSN: vznikl úřad pro nastolení mezinárodní demokracie

Zapomeňte teď na senátní volby a přečtěte si tuto zprávu, protože se týká České republiky. V OSN vznikl letos úřad pro nastolení „demokratického mezinárodního řádu“ a byl svěřen protičesky zaměřenému právníkovi, který se angažuje ve prospěch sudetoněmeckých vyhnanců. Nový úřad má prosazovat „protistátní“ transnárodní pojetí demokracie, kterou zřejmě nemají garantovat státy, ale mezinárodní organizace v čele s OSN.

Úřad pro „nastolení demokratického a spravedlivého mezinárodního řádu“

Celý název nového úřadu je natolik dlouhý a nesrozumitelný, že tomu budu muset věnovat delší vysvětlení. Ale nejdřív si řekněme něco o tom, jak vznikl a kdo ho prosazoval. Podnět k vzniku nové instituce dala Kuba, která obviňovala západní země, že svými „ekonomickými a vojenskými vzory“ dominují světu.  Vznik úřadu schválila Rada OSN pro lidská práva v roce 2011, v rámci rezoluce 18/16. ČR hlasovala proti vzniku tohoto úřadu.

V čele postu stojí „nezávislý expert“. Celý název nového úřadu zní „Nezávislý expert OSN na prosazení demokratického a spravedlivého mezinárodního řádu“. Na post zmíněného experta byl v březnu 2012 zvolen Alfred de Zayas, který se veřejnosti představil teď v září.

Mandát nového úřadu vyplývá už ze starší rezoluce VS OSN 56/151 z roku 2002, která schválila právo člověka na „spravedlivý řád“ a odvolávala se při tom různá dřívější kontroverzní ustanovení, jako je právo na rozvoj, nebo tvrzení, že demokracie má „také sociální a ekonomickou dimenzi“. Objevuje se tu také poněkud esotericky znějící rozhodnutí, že „spravedlivý a demokratický mezinárodní řád zajistí plnou realizaci všech lidských práv pro všechny“. Je-li tento požadavek formulován jako oznamovací věta, zní to trochu jako kouzelnické zaříkadlo.  Jako hlavní principy tohoto spravedlivého řádu rezoluce uvádí „solidaritu“, která má „zajistit výhody  pro ty, kteří nejvíce trpí“, a „respekt ke kulturní diverzitě“, která zřejmě má zabránit tomu, aby západní demokratické státy kritizovaly politiku nedemokratických zemí třetího světa.

Alfred de Zayas a vyhnání Němců

Nastolení nadnárodní demokracie bylo svěřeno do rukou Alfredovi de Zayas. Je to americký právník kubánského původu, který kdysi krátce studoval na univerzitě v Göttingen. Díky kontaktu v Německu se nějak chopil tématu vyhnaných Němců a od 90. let začal k této otázce publikovat řadu článků a knih. Hlavním rysem těchto publikací je, že v nich líčí Němce jednostranně jako oběti války a vinu přesouvá na spojence, které obviňuje z válečných zločinů a genocidy Němců. Z genocidy Němců obviňuje také Československo a Polsko, protože z těchto zemí bylo vyhnáno německy mluvící obyvatelstvo.

De Zayas spolupracuje s kontroverzním Centrem proti vyhánění.  Zastává názor, že politika usmiřování s Českem a Polskem je špatná a německé vlády, které vůči těmto státům zaujaly smířlivý postoj, se tím dopustily porušení mezinárodního práva. Měly totiž důsledně požadovat odškodnění pro vyhnance, kteří mají dostat zpět svůj majetek. Téma vyhnání Němců přesahuje rámec našeho článku, takže chci jen podotknout, že jsem sám studoval v Tübingen a vyhnání Němců rovněž nepovažuji za událost, na kterou bychom mohli být hrdí. Nicméně mi připadá, že de Zayas je jedním z těch, kteří se tématu chytají poněkud účelově.

Do funkce nezávislého experta byl de Zayas zvolen s podporou zemí, jako je Saudská Arábie, Rusko, Kuba a Čína, tedy zemí, které samy porušují lidská práva i osobní svobodu.  V nové funkci oznámil, že chce, aby se změnila rada bezpečnosti OSN. Demokracie prý totiž znamená zastoupení co největšího počtu národů, ne jen těch bohatých. V radě bezpečnosti prý nemají být jen ty nejmocnější.

Jenže ani v OSN nemůže být spravedlnost vždy totožná s tím, co chce většina. Proto potřebuje pojistky pro případ, kdy vůle většiny („demokratické rozhodnutí) je v rozporu s principy spravedlnosti. Právě posty podobných expertů by měly sloužit jako protiváha mocenskému vlivu většiny, ne mu nadbíhat. Kdyby se Rada bezpečnosti stala jen menší obdobou valného shromáždění, ztratila by smysl.

Holokaust a Židé

Zayas se podílel taky na kampani proti historikovi Danielu Goldhagenovi a jeho knize Hitlerovi ochotní katani, která se zabývá otázkou německé viny na Hitlerově genocidní politice. Podle Zayase podněcuje Goldhagenova kniha nenávist proti Němcům, a proto chtěl autora a distributory jeho knihy i právně stíhat. Goldhagenovy teze byly skutečně přijaty se značnými námitkami ze strany odborníků na holokaust, ale protiargumenty, které vznesl de Zayas nebo Finkelstein byly kazuistické. V neposlední řadě zmiňme, že Goldhagenova kniha měla největší úspěch právě v Německu.

Nicméně Zayasova tvrzení se zamlouvají popíračům holokaustu. On sám holokaust nepopírá, ale jeho jednostranný výklad vychází vstříc jejich názorům a ti se na de Zayase dlouhodobě dovolávají.

Zářijové vystoupení ve VS OSN

Už před svým zvolením do funkce experta na transnárodní demokracii při tom de Zayas pracoval pro OSN na některých důležitých úkolech. Nejzajímavější je asi příprava podkladů pro „právo na mír“ (ano, i toto právo máme).

V září 2012 vystoupil de Zayas poprvé veřejně na valném shromáždění OSN. Jeho projev si vysloužil kritiku nevládní organizace UN Watch, kterou vede právník Hillel Neuer. Ten upozornil na zaujatost de Zayasových prací proti Izraeli a na jeho blízkost popíračům holokaustu. Na stránkách UN Watch zahájil petiční kampaň za de Zayasovo odvolání z postu „nezávislého experta“.

Alfred de Zayas o cílech nového úřadu OSN: http://www.youtube.com/watch?v=eEa6RvDwekQ

Alfred de Zayas o křivdách vůči Němcům za 2. sv. války (2011): http://www.youtube.com/watch?v=rIUvfLVK8yY&feature=related

 „Nadnárodní demokracie“ versus demokratické státy

Z hlediska politické filozofie je zajímavý hlavně program nového úřadu. Vnímám jej jako naplnění dlouhodobého vývoje jakési anarchistické koncepce lidských práv, která už od 70. let převažuje v americkém akademickém diskurzu. Nejnovějším projevem tohoto sklonu jsou třeba, dějiny lidských práv od Samuela Moyna, nová kniha o světovládě od Marka Mazowera, články v časopise The Nation a řada starších prací k lidským právům, často z pera funkcionářů OSN (John Humphrey, Egon Schwelb, Kamleshwar Das, Marc Schreiber, Theo van Boven, Bertrand Ramcharan). Dala by se uvést celá řada dalších autorů prací o lidských právech, OSN, nevládních organizacích, dekolonizaci a arabsko-izraelském konfliktu.

V tomto diskurzu se stále častěji opakuje výklad, který už za nepřítele lidských práv nepovažuje jen totalitní stát, ale stát jako takový. Vývoj lidských práv od americké revoluce až do vzniku OSN je v těchto pracích vnímán jako přípravná fáze, kdy se o lidských právech mluvilo jen na úrovni států. Čtenářům se pak podsouvá, že "stát" to s lidskými právy nemyslel vážně a bylo třeba mu péči o právní pořádek vyrvat z rukou. Ve vyprávěcím modelu  tohoto směru se o „boji za lidská práva“ mluví jako o boji proti státní moci, která je apriori zlá a jedinou nadějí utlačovaných je OSN a nevládní organizace. Co pak zajistí spravedlnost a právní poměry? Zdá se, že nevyřčeným ideálem tohoto směru je stav, kdy o právních vztazích mezi lidmi budou rozhodovat seznamy lidských práv, jejichž dodržování budou nenásilnými metodami zajišťovat nevládní mezinárodní organizace pod záštitou OSN. To je totiž asi jediné, co zbude, když z politických poměrů odečtu vše, co se v knihách tohoto směru zavrhuje.

Boj Spojenců proti nacismu se v pracích tohoto směru líčí jako pokrytecký boj za imperialistické zájmy USA, Velké Británie a mezinárodního sionismu, který použil myšlenky lidských práv jen k tomu, aby dovedně kryl svůj vlastní zájem na založení židovského státu. Norimberský proces je líčen jako fraška, kterou nelze brát vážně, skutečná revoluce lidských práv nastala prý teprve v 70. letech. Zdůrazňuji, že tady nemluvíme o neonacistickém revizionismu, ale o etablovaných levicově orientovaných autorech.

Československo je v pracích těchto autorů důležitým tématem, ať už nás hodnotí negativně (vyhnání Němců), nebo pozitivně (Havel a disent). Nutno říci, že politické cíle disentu jsou v pracích těchto autorů, kteří neumějí česky, líčeny značně zkresleně. Zatímco disent v Československu a NDR požadoval hlavně individuální lidská práva, „transnárodní demokracie“ je už od 60. let rozhodnutá pro kolektivistické pojetí. Polský disent se sice odvolával na kolektivní právo na sebeurčení, ale kromě toho žadal i dodržování individuálních práv, včetně práva na soukromé vlastnictví.  Takovéto buržoazní požadavky transnárodní škola neuznává. Vyhnání Němců je v těchto pracích opravdu důležitým tématem, a něco mi říká, že by se ČR mohla brzy dostat do role exemplárně kritizovaného státu, který brání nastolení "spravedlivého řádu a transárodní demokracie".  Obávám se, že na to nejsme připraveni.

ODKAZY:

http://www.ohchr.org/EN/Issues/IntOrder/Pages/AlfreddeZayas.aspx

Rozhodnutí UNHRC o zřízení nového úřadu (rezoluce 18/16 z roku 2011): s podporou Kuby !

http://www.ohchr.org/en/NewsEvents/Pages/DisplayNews.aspx?NewsID=11449&LangID=E

Rezoluce 56/151 VS OSN o právu na spravedlivý řád (8.2.2002):

http://www.unhchr.ch/Huridocda/Huridoca.nsf/TestFrame/2bbae3bc55f36b86c1256b80003f2f81?Opendocument

Rezoluce Rady pro lidská práva 8/5 z roku 2008:

http://ap.ohchr.org/documents/E/HRC/resolutions/A_HRC_RES_8_5.pdf 

UN Watch: Kritika de Zayasova postoje k 2. světové válce:

http://www.unwatch.org/site/c.bdKKISNqEmG/b.1289203/apps/s/content.asp?ct=12182675

Petice za Zayasovo odvolání:

http://www.unwatch.org/c.bdKKISNqEmG/b.1289215/k.8EE6/Take_Action/siteapps/advocacy/ActionItem.aspx?c=bdKKISNqEmG&b=1289215&aid=518882

Autor: Ivo Cerman | pondělí 22.10.2012 13:05 | karma článku: 29,56 | přečteno: 2813x