Nejsem žádný odborník na židovskou problematiku ani historik, ale trochu mě to zajímá a tak jsem si přečetl knihu o pianistce v Terezíně. Je to z hlediska historie hodně poučné, a to nemluvím o tom, že ta paní jednu dobu žila u Štrossmajeráku v Praze a já tu oblast znám - nastěhoval jsem se tam v roce 1982. Tehdy jsem netušil, že tu kdysi žili Židé a často stavitelé činžovních domů. ...A chtěl bych podotknout, že to z polemiky s tím panem Kolářem vypadá, jako by tady byla nějaká jednotná uvědomělá židovská menšina. Z knihy o paní klavíristce mi ale vyplynulo, že část českých židů byla nábožensky vlažných a vlastně to byli jen etničtí Židé. Často se neidentifikovali s původním židovským náboženství, někdy přijali křesťanství, za Rakouska-Uherska se hlásili k němectví, měli německá jména a vystudovali německé školy. Čechům asi i proto připadali jako cizorodý prvek. Měli pak dvojitý problém: nejdříve s nacisty, pak s Čechy. Češi je pak po válce (někdy) nesnášeli, protože si je ztotožnili s přihlášením se k Němcům. Ocitli se jakoby v křížové palbě. V knize je to popsané poměrně jasně, i s projevy českého antisemitismu a s překážkami, které je čekali, když se vrátili z koncentráků a nemohli se dostat do svých bytů a k majetku... Kniha: "Rajská zahrada v pekle", autoři: Melissa Müllerová a Reinhard Piechocki.
