Nejsem tak sečtělý, ale mám dojem, že hledání jakýchsi všeobecných lidských práv není nadějná cesta k demokratické a  spravedlivé společnosti - protože tu chybí abych tak řekl sociálně psychologické hledisko, které říká, že vše je vázáno na poměry v konkrétní skupině - především na to, co lidé považují za spravedlivé jednání. Stručně a zjednodušeně: každý je účásten v mnoha skupinách a v těchto skupinách platí  buď psaná  či nepsaná pravidla. Je pochopitelně možné zabývat se hledáním průniku - společných pravidel pro všechny skupiny, ale proč to dělat?

  Skupiny, ve kterých jsem účasten, jsou ty, ke kterým se nějak vztahuji - vztažné skupiny - a nemusí ani obsahovat žijící osoby - například tam může být Locke či Jefferson a tak podobně - to jen na okraj.

Máte v zásadě pravdu.

Jen podotýkám, že jak americká Deklarace, tak všechny Listiny lidských práv jsou dokumenty právní, nikoli filosofické. Proto podléhají deontické logice a zkoumány musí být v rámci dějin práva, nikoli dějin filosofie.

Mimochodem: první "listinu" lidských práv vydal král králů Kýros Veliký (nebyla to listina, ale tabulka, tedy v originálu tiskací váleček). A stojí za to si ji přečíst (motivy byly politické [chtěl být králem osvoboditelem, nikoli králem dobyvatelem] a náboženské [byl přesvědčen, že bohům se to bude líbit, ať už jich je kolik chce a ať se jmenují jak chtějí]).

Další různé listiny lidských práv bývaly výsledkem revolucí, ať už šlo o Magnu chartu libertatum či Prohlášení práv člověka a občana nebo naši Listinu základních práv a svobod č. 23/1991 Sb. z 9. ledna 1991. Všechno jsou to právní dokumenty vydané z politických důvodů. Deklarace lidských práv OSN nebyla výsledkem revoluce, ale vojenského vítězství, podobně jako ta první Kýrova.

Pouze ta divná eurosvazová Listina základních práv se tomu vymyká - ta byla vydána bez revoluce, bez války, bez veřejné poptávky... není divu, že ji pan emeritní president Klaus tak zuřivě odmítal. Mně také smrdí.

souhalsím s tím, že to patří do právní filozofie, na to se zapomíná. Na druhou stranu ta myšlenka zpočátku vznikla tak nějak mezi morálkou a právem.

Ten válec Kýra Velikého je takový mýtus, přišli s tím na konferenci OSN o lidských právech v Teheránu v roce 1968, od té doby se to drží, jako jeden z důkazů, že lidská práva nevymysleli pyšní Evropané. U nás ten mýtus o perském počátku a Kýrově válci zastává třeba postkomunistický politolog Oskar Krejčí.

S lidskými právy je to tak trochu, bohužel, jako s okřídlenou a zneužívanou větou: "boj za mír".

Jelikož se mě ta polemika kolem nešťastného článku o Patočkovi osobně dotkla, budu se účastnit i diskuze pod tímto článkem. Rád bych poprosil příp. diskutující, aby komentovali či kritizovali slušně, ne jako M. Bednář .

Netuším, lze-li vůbec dohledat  všechny prameny mezinárodní úmluvy o lidských právech. Skoro bych řekl, že takový dokument je kompilací vědomostí, zkušeností a přemítání.