Epidemie v českých dějinách

Zažily naše země v novověké éře něco podobného? Ano a dokonce dost často…Je zajímavé sledovat i tehdejší reakce státu. Uplatňovaly se karantény, izolace obyvatelstva, ale také lékařská péče a očkování. 

Díky koronaviru máme opět určité povědomí o hrůzách epidemií, ale porušování očkovací povinnosti, otevření hranic otevřené migraci a nedodržování hygieny můžou tohle všechno znovu vrátit. Epidemie minulých dob byly mnohem horší a hlavně byly běžné…

Mor

si většina lidí spojuje se středověkem, ale ve skutečnosti řádil na našem území až do začátku 18. století. Pro rozvoj našeho státu mi připadá důležitá epidemie moru v letech 1679-1680, protože způsobila útěk císaře Leopolda I. i s dvorem do Čech, což u českých nevolníků vzbudilo naději, že si mu budou moci osobně stěžovat na svůj útlak. Pobyt dvora v Čechách tak přispěl k vypuknutí nevolnického povstání. Mor pak ale způsobil, že v krajích, které byly napadeny morem, nebylo možno zveřejnit robotní patent z června 1680. Tím jsem se teď zabýval v edici dokumentů k právní ochraně poddaných, které jsem teď vydal v našem časopise Opera historica. Mor u nás zmizel po epidemii roku 1713-15.

Cordon sanitaire

Jak se podařilo mor zastavit? Naši habsburští panovníci zavedli hned po vytlačení Turků z Uherska jedno opatření, které bylo pro zastavení moru zásadní, a to bylo vytvoření zdravotního pásma (cordon sanitaire) na hranici s Osmanskou říší. Bylo to podle vzoru benátské republiky, která také kladla všem příchozím z Orientu za povinnost, zůstat v přístavu či na hranicích 40 dní v internaci – odtud název karanténa. Teprve, když se prokázalo, že nemají mor, malomocenství nebo jinou nemoc, mohli vstoupit na pevninské území Serenissimy. Podobné karanténní opatření bylo zavedeno na balkánské hranici habsburské říše po vítězstvích 30. let 18. století . Zásluhy za vybudování vojenské hranice a sanitárního pásma má Marie Terezie. Díky tomu se už v habsburské monarchii epidemie moru nevyskytovaly, zatímco v Osmanské říši se šířily dál. Cordon sanitaire se udržel až do roku 1871.

Ergotismus

Pak bych zdůraznil vracející se epidemie ergotismu, které byly způsobeny tím, že chudí lidé u nás jedli chléb z nekvalitní mouky, která obsahovala námel. Dlouho se nevědělo, že námel je jedovatý, teprve lékařská věda při epidemii let 1736-1737 zjistila příčinu hromadných otrav. Přesto se otrava námelem opakovala při velkém hladomoru let 1770-1772, který u nás zabil asi čtvrt milionu lidí. Otravy námelem ukazují, jak důležitý byl pokrok lékařské vědy a že v předindustriální éře, kterou teď romantizujícím způsobem lživě idealizují „bojovníci s klimatem“ umíraly statisíce i miliony lidí jen z nevědomosti.

Cholera

Masová úmrtí způsobovaly pak v 19. století epidemie cholery, což bylo průjmové onemocnění. Pro nás je zajímavé, že ve Francii se tehdy začalo proti choleře a tyfu uplatňovat ve velké míře uzavírání hranic, měst, či izolace osob a obcí, zatímco u nás došlo k jevu právě opačnému. Stalo se to za epidemie v  době korunovace posledního českého krále Ferdinanda V. v roce 1836. Tehdy totiž stát nezrušil korunovační slavnosti v Praze, jejichž součástí byla i geniální masová lidová slavnost u pražské Invalidovny, na kterou byly pozvány delegace lidí ze všech českých krajů. Bylo to asi 60 tisíc lidí. Ti se pak rozjeli zpátky na venkov, takže podle mě tu nákazu roznesly po celé zemi. Pravý opak dnešních zásahů státu. Psal jsem o tom v naší knize Habsburkové 1740-1918. Vznikání občanské společnosti. Cholera zabíjela hlavně mladé a silné lidi.

Války a tyfus

Konečně bych zdůraznil, že dřív se epidemie často mísily s probíhající válkou. Evropa žila až do vídeňského míru roku 1815 prakticky v nepřetržité válce. Třeba po bitvách u Slavkova roku 1805 i u Hradce Králové roku 1866 leželo v krajině tolik mrtvol, že z toho hrozila epidemie tyfu. Pokud navštívíte ta místa a uvidíte, na jak rozlehlých územích se bojovalo, pochopíte, že to nebyla maličkost. Mimochodem tyfus roznášely zejména vši, které jsou dnes v našich školkách znovu zcela běžné…

Španělská chřipka

Té se dostalo největší mediální pozornosti, wikipedie zveličuje množství obětí až na 100 milionů. Myslím, že počet mrtvých na španělskou chřipku nebyl tak vysoký, i když u ní se to vzhledem k probíhající válce nedá přesně spočítat. Řada nakažených byli totiž vojáci. Podle Haralda Salfellnera se počet obětí v Československu odhaduje mezi 44 až 78 tisíci. Salfellner k tomu napsal skvělou knihu a taky disertaci, kterou si můžete stáhnout zde. Zatímco wikipedie přináší k této pandemii takové globální údaje, které jsou hlavně o USA a o nás vám nic neřeknou, tato kniha vám ukáže, jak to bylo v našich zemích.

I tato epidemie souvisela s válkou, protože ve Spojených státech epidemii rozšířili vojáci vracející se z fronty, i jinde ve světě hrály přesuny vojsk zásadní úlohu. První doložený případ byl ještě během války, v březnu 1918, u nás v Čechách v září 1918, nemoc se pak vracela v několika vlnách. U nás byla poslední vlna v roce 1920. Zajímavá jsou tehdejší opatření. Stejně jako dnes se stát snažil zamezit shromažďování osob, ale z důvodů technických a hospodářských možností se omezil na zavření škol a zábavních podniků. Omezování občanských práv tehdy nebylo potřeba, protože byla pozastavena už během války a omezení u nás trvala až asi do srpna 1919.