- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Z hlediska postoje USA ke klíčovým kauzám mezinárodních vztahů je to asi špatná volba. Hagel je znám svým odporem k sankcím proti Íránu a odmítáním jakýchkoli kroků proti íránské jaderné hrozbě. S Íránem by se mělo vyjednávat a vyjednávat. Už se to zkoušelo, u nás se o tom zase nepsalo, ale k ničemu to nevedlo. Mám na mysli mezinárodní konference velmocí s Íránem, které se konaly v Bagdádu a Moskvě v květnu a červnu 2012. Pamatuju se, že v klíčovém politickém pořadu naší republiky, Otázky VM, se v té době s obdivuhodnou tvrdošíjností řešila otázka nálepek na potravinách. Mají být spíše vzadu, nebo vepředu? Nevím, k čemu OVM došlo, ale s touto mediální politikou se jednou budeme divit. Proč krize? Proč válka? Nic jsme o tom neslyšeli...
Vrátím-li se k Hagelovi, druhý jeho problémový postoj je vstřícnost k Hamásu. I s ním by se mělo jednat. Tedy vyjednávat, jednat nikdy. Jedná-li Izrael, je to špatně.
Nepřekvapí, že Hagel je považován za nepřítele Izraele. V roce 1989, když předsedal USO (United Service Organisation), prosazoval prý zavření pobočky a přístavu USO v Haifě v Izraeli. Údajně prý tenkrát všem říkal: Ať si to platí židi sami. Jeden spolupracovník označil jeho tehdejší výroky za antisemitské. Během debaty vypátrala americká média jednoho izraelského admirála, který tvrdí, že Hagel byl k Izraeli velmi pozitivní, nikdy o Židech neřekl nic špatného a dobře se s ním spolupracovalo. Jenže těch projevů odporu vůči Izraeli je více. Hagel prý je znám tím, že odmítá dopisy od AIPAC, označuje ji za „židovskou lobby“, která zřejmě ovládá americkou politiku, a jednoho republikánského senátora prý označil nepřeložitelnou slovní hříčkou „the f**king tool for AIPAC“.
Vypadá to, že Hagel je zvláštní kombinací homofobie a islámofilie. V roce 1998 oponoval volbě Jamese Hormela velvyslancem v Lucembursku, protože prý je to gay. Vysloužil si tím kritiku od nevládní organizace Human Rights Campaign, která bojuje za práva sexuálních menšin.
V hodnocení Hagela tudíž nepředbíhejme. Pro narušení stereotypů je taky třeba dodat, že Hagel v mládí sloužil ve Vietnamu u pěchoty a získal řadu vojenských ocenění. Vzděláním je Hagel historik, ale k vysoké politice mu pomohl spíš jeho úspěch v podnikání. V 80. letech založil úspěšnou telekomunikační firmu. V roce 2002 volil coby senátor pro válku v Iráku, později se ale stal kritikem této války a změnil se v republikána, který podporuje demokratickou stranu.
Hagel je zvláštním případem republikána, který podporuje demokraty. Jen díky tomu ostatně dokázal v minulosti „přebrat“ demokratické voliče. Proti jeho jmenování ministrem teď protestují především republikáni. V otázce mezinárodních vztahů je ale z různých zdrojů zřejmé, že Hagel je izolacionista. V klíčových kauzách je proti angažmá USA. Je to paradoxní výsledek vnitřního politického boje v USA, protože kdysi dávno byl izolacionismus programem George Bushe ml., ještě před jeho první volbou prezidentem. Tehdy se jeho izolacionistický program stal hlavním strašákem a hlavním heslem tehdejších nepřátel republikánů. Izraelský komentátor Amnon Lord to shrnul do stručného závěru: Izrael bude Íránu čelit sám.
PS - článek jsem psal v neděli, 6.1. večer, v pondělí 7.1. Obama Hagela skutečně nominoval, jmenování teď musí schválit senát, kde má ale demokratická strana většinu. Takže změnu nelze očekávat. Po posledních volbách v listopadu 2012 to dopadlo tak, že senát kontroluje demokratická strana, sněmovnu reprezentantů zase republikáni.
Další články autora |