Zaťukej mi na srdce

Máte špatnou náladu a nic se vám nedaří? Sáhněte po jedné z knih autorky Petry Nachtmanové. Zaťukej mi na srdce, je příběh vtipně napsaný a identický s tím, co každodenně prožíváme. Určitě se pobavíte!

Věra Kyselková je obyčejná ženská, která pracuje v bance. Žije ve spokojeném manželství, má dospělou dceru Idu a roční vnučku Marušku, ze které jsou všichni naprosto paf. Bohužel se stalo, že dcera zůstala sama, bez partnera, a tak Věra jako správná a oddaná matka, se snaží najít pro svou dceru manžela a Marušce otce.

Druhá dějová linka dává prostor Idě Kyselkové a jejímu pohledu na svět. Tomu jak uvažuje, co si o matčiných aktivitách myslí a hlavně co si myslí o mužích. Je matkou na sto procent, a i když veškerý čas věnuje Maruš, najde si své štěstí. Teda spíš za ní přijde na balkon.

Jak už jsem zmínila, Věra Kyselková pracuje v bance a tak společně s ní pronikneme do tajů a myšlení zaměstnankyň této instituce na malém městě. Jak se poperou s požadavky moderní doby, kdy se musí přizpůsobit počítačovému světu, nebo budou bez zaměstnání. Bankovní večírek na konci roku, to je prostě ...

Víc nemohu prozradit, ale připojím ukázku:

Sál si stoupl do pozoru. Ona se vypjala v prsou a zpívala:                                                              "Kde banka ční, kde banka ční, prachy hučí po pokladnách, dluhy šumí na hlavinách, kde banka ční, kde banka čpí... Ježiš, promiňte, to poslední slovo jsem popletla, chicht."                                       Dotkl se jí zpěvák. Šeptal jí tajemství, ale mikrofon vytáhne do vzdušného prostoru i pošeptání.          "Paní, přestaňte, buďte rozumná."                                                                                                  "Jste už zpíval dost, ne? Nebuďte lakomej a nechte taky ostatní. Stejně vám to neproplatěj, protože nám nedaj ani čtrnáctý platy a vy jste daleko dál než na čtrnáctce. Kde banka ční, kde banka ční..."    "No tak, přestaňte! Bláznivá ženská, zavřou vás, to je přece zneuctění."                                           Naštvala se. Montoval se jí do prvního veřejného zpěvu a nadával jí do bláznů.                                   "Já tě zneuctím, hmyzožravče!" vrhla se na nemodelové tělo, aby se přisála k jeho svraštělým rtům, ale hbitě uhnul na stranu a ona zavalila buben.                                                                      Přilepila se zuby, nehty a hlavou. Bolela ji. Trochu ji zvedla a nechala samovolně padnout. Bum. Ona hrála! Zalíbilo se jí to a hrála tak dlouho, dokud jí v ní nezačalo divně dunět. Zakřičela na bubeníka:    "Paličky! Paličky sem!"                                                                                                                   Zavrtěl hlavou a ustoupil o krok zpět.                                                                                               "Dělej, paličky nebo..."                                                                                                                   Mávl rukou a hodil jí je k nohám. Sebrala je a dala se do práce.                                                        "Brumtarata bum bum bum, rozboříme starý dům. Bumtarata bum bum bum, bydlel by tam jenom vůl!" řvala jako pominutá.                                                                                                               Teprve za pár minut začala vnímat okolní hlasy.                                                                               "Věruš, pojď dolů," prosila ji kolegyně Mirka.   

Petra Nachtmanová je spisovatelka s vypsanou rukou a velmi vtipně si dokáže pohrávat s rodným jazykem. Její knihy vás pobaví i donutí k zamyšlení, prostě stojí za přečtení.