Bičování mrtvého koně, povídky s detektivní zápletkou

Soubor povídek Romana Cílka, je příjemné odpočinkové čtení. Setkáte se s deseti krimi povídkami a podle poslední je pojmenovaná celá kniha.

Prostřednictvím povídek se dostáváme do rozličných oblastí života. Setkáváme se s různými profesemi hlavních hrdinů a je až s podivem, co všechno nám život může přinést.

Roman Cílek je mistrem povídky. Jeho příběhy mají vše, aby nás zaujaly a motivovali k dalšímu čtení. Setkáme se zajímavými postavami i vygradovaným dějem. Rozuzlení je vždy zajímavé a velmi dobře rozebírá mezilidské vztahy, které jsou vždy a všude komplikované. S tím se setkáváme každý den. Některé dějové linky jsou tak zajímavé, že by si zasloužily větší prostor, a když jsem se do příběhu začetla, bylo mi líto, že už končí. Také mě zaujalo, že se děj odehrává na různých místech naší země, ale také třeba i na Times Square.

Ukázka z povídky Postavení mimo hru:

Byla už středa a nepříliš daleko od Moravského sklípku, v němž dosud hlučel život, na dně jedné z mnoha zdejších těžebních i stavebních jam, do nichž už žádné světlo nedosáhlo a nebylo radno je v noci obcházet, leželo mrtvě tiché tělo. Bude objeveno teprve tehdy, až se i v těchto místech, kde se vše měnilo a do pozůstatků byvšího světa vrůstaly základy světa nového, zvedne ranní mlha dalšího všedního dne.

Roman Cílek pracoval jako redaktor i šéfredaktor a na české literární scéně není žádným nováčkem. Je autorem jak zmíněných detektivních příběhů, tak i rozhlasových her a reportáží. Čtenáři se s jeho knihami setkávají již přes dvě desítky let. Získal i řadu ocenění např. Cenu Egona Erwina Kische nebo Cenu Miroslava Ivanova. Některé jeho knihy vyšly v zahraničí. 

Velmi mě také zaujala kniha Olga Hepnarová. Jejím podtitulem je: Zabíjela, protože neuměla žít a mohu říct, že to bylo velmi zajímavé čtení a četlo se jak se říká, jedním dechem.

Bičování mrtvého koně mohu doporučit jako víkendové čtení nebo jako zpestření dovolenkových dnů, které se nezadržitelně blíží.