Nepřeháníte to s tou reklamou?

Ano, vztah na celý život by měl začínat také rozumem. Přesto, ale s Boží pomocí, lze jaksi dozrát v pravou lidskou lásku také jako rodič. Jsou dnes věci, které bych dělal od začátku jinak, připadá mi to jako nějaká odtrženost od tradice, ta dnešní obtížnost ve vztazích. Dřív se lidi brali mladší a nějak to fungovalo, většinou až do smrti.

Nezralost a chyba je také v podnadpise článku. Dítě není nikdy produkt, je darem. Helena V. zpívá v písni "Dvě malá křídla": ... šla vrátit výhru, zamknout klíček ke štěstí...

Dnes chybí jasná výchova k lidství: "tělo má snubní význam". Nelze s ním nakládat libovolně. Výrazy jako "vedlejší produkt touhy" snižuje lidský život do libovůle genocidy počatých nenarozených. Naopak to přijetí i po chybě by mělo nastartovat pravé lidské jednání otce a matky z nezralosti k manželství.

Skvěle napsáno. Vždycky mě vytočí lidé, kteří nostalgicky vzpomínají na předchozí generace, jak (podle nich) všechno skvěla fungovalo. Mám pocit, že dnes sklízíme to, co ty předchozí generace zasely a bohužel k tomu přidáváme ještě vlastní pochybení.

Mám radost, když potkám někoho, kdo se nebojí položit otázku "proč" a pak se navíc odhodlá nad tématem ještě zamýšlet. To, že žijeme v důsledcích, že se trápíme důsledky, je zjevné, podivné je, že se netrápíme hledáním příčinami a vše necháváme na čase, který vše vyřeší (nebo, a to je pravděpodobnější - nevyřeší vůbec nic). V kontinuitě příčin a důsledků, v procesu kladení otázek proč a spouštění procesu přemýšlení, je potřeba postupovat od posledního důsledku až k prvotní příčině. Tedy od otázky "proč se mi děje to, co se mi děje a co to způsobilo" až do okamžiku, kdy už nebude možné položit na příčinnou souvislost otázku proč, (proč tato příčina odstartoval důsledek) protože tam bude odpověď. O tohoto bodu primárního pochopení vede cesta k dalšímu pochopení sama sebe a všech dalších důsledků.