- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Schopnost vyhledat pomoc je známka vůle zit.
Karma . Přiznání si, že už situaci nezvládám, a tudíž potřebuji intenzívní odbornou pomoc, není znakem slabosti, ale naopak síly. Je to první krok k vítězství nad zákeřnou a nebezpečnou nemocí, jakou deprese bezesporu je.
Přeji Vám příliv dalších sil k jejímu definitivnímu zvládnutí.
Svět lidí je v podstatě blázinec nebo náročná zoologická zahrada. Přežít to do pokročilejšího věku není úplně snadné. Mám jednoho kamaráda, který bere antidepresiva, ale nikdo by to do něj neřekl - chová se zcela normálně, výstředně, je dost nafoukaný - možná to má ze svého ega, které narazilo na realitu. Znám to, taky jsem párkrát narazil na realitu a šel k zemi...počítání, ale bez pokusu o sebevraždu a bez prášků - nevěřím na to, myslím si, že jsem v podstatě silný. Docela mě překvapilo, když jsem se dozvěděl, že jedna klidná, tichá spolužačka ze střední školy se zabila - měla navíc malé dítě, takže to bylo vskutku nečekané. Špatný partner+rodina ji nepodržela= sebevražda. Nikdy bych to do ní neřekl.
Krásný článek, i tady reagují Ti, kteří si za žádnou cenu nepřiznají, že potřebují pomoc. Jen neustále pouští zdánlivě hluboká moudra.
Člověk časem zjistí, že nepotřeboval opravit duši. Jen získat reálný pohled na svět, kterého dosud nebyl schopen.
Měl jsem spolupracovníka, se kterým jsem měl přátelský vztah. I on trpěl depresemi. Měl však mezi nimi několikaleté pauzy, kdy byl OK. A jednou zase přišly deprese, na které prášky nezabíraly. "Nedoporučuje ti psychiatr hospitalizaci?" Zeptal jsem se přímo. - "Ne." odpověděl, ale neznělo to moc jistě. Nakonec skončil sebevraždou. Později jsem se dověděl, že psychiatr mu naléhavě doporučoval hospitalizace, on se však toho panicky bál a volil jinou cestu...