Princezna stokrát jinak - první dojmy

Dostalo se mi výsady být mezi prvními diváky, kteří měli příležitost vidět novou českou pohádku Princezna stokrát jinak. Zde jsou moje první dojmy.

Výhodou slavnostní předpremiéry je, že před filmem nejsou promítány žádné reklamy ani upoutávky na další filmy. Jediné co vidíte, je film na který jste přišli, a beseda s tvůrci filmu.

Princezna stokrát jinak splňuje vše, co divák od dobré české filmové pohádky očekává. Navzdory všem hrozbám a nebezpečím z pohádky dýchá dobro a pohoda. Láska přemůže všechna kouzla a zvítězí nad lží a nenávistí, jak to v pohádkách obvykle bývá.

Princezna stokrát jinak je filmařský dobře natočena. Příběh byl natáčen celkem ve čtyřech různých českých a moravských krajích, které filmařům poskytly podporu. Další peníze poskytly Evropská unie a Česká republika. Díky tomu mohl být natočen výpravný film s krásnými záběry českých hradů a zámků a jiných památek.

Princezna stokrát jinak je nejen akční ale i psychologický film obsahující ponaučení pro dospívající děti i pro jejich rodiče, kterým ukazuje, co by při výchově dětí rozhodně neměli dělat.

Princezna stokrát jinak má poutavý příběh, v němž nechybí vtip a překvapivé nápady vedoucí k nečekaným dějovým zvratům. Zcela novým nápadem v oblasti českých pohádek je kletba či nemoc, díky které princezna po každém probuzení náhodně mění svojí podobu. Proměna podoby je skutečně důkladná a ve filmu je ztvárněna tak, že princeznu pokaždé hraje jiná herečka. Princezniny proměny přinášejí do filmu pestrost i stále napětí, neboť divák je neustále zvědav, jak bude princezna vypadat po příštím probuzení.

Hloubavější divák si možná povšimne nejasností ve scénáři - například toho, že postavy, které přijely na lodi a potom šly pěšky, najednou jedou na koních - a začne přemýšlet nad tím, kde vzaly koně. Přece jenom jezdeckého koně nekoupíte na každém rohu, a to ani v dobách, kdy se pohádka odehrává. Nezodpovězena zůstává také otázka, kde hrdinové najednou vzali hromadu střelného prachu, který bývá obvykle ještě méně dostupný než kůň. Také zajetí hlavních hrdinů hlavním padouchem je vyprávěčsky dost odbyto a působí dojmem, že scénárista prostě potřeboval, aby hlavní hrdinové byli zajati, a nevěděl jak to zaonačit.

Přes všechny tyto výhrady patří Princezna stokrát jinak určitě k tomu lepšímu, co současná česká filmová tvorba nabízí. Pokud srovnám Princeznu stokrát jinak, případně i další české filmové pohádky jako je třeba Princezna zakletá v čase, s posledními dvěma štědrovečerními pohádkami z tvorby České televize, nemohu se zbavit pocitu, že filmové pohádky jsou jednoznačně lepší.