Dopadl jako Götz u Jankova - Před 380 lety se odehrála rozhodující bitva třicetileté války

Třicetiletá válka začala i skončila v Čechách. Také její rozhodující bitva se odehrála na našem území přesně před 380 lety.

Jak dopadli sedláci u Chlumce ví každý. Naproti tomu bitva u Jankova je dnes dokonale zapomenuta. A přitom srážka u Chlumce nad Cidlinou v roce 1775 byla jen málo významnou událostí, zatímco u Jankova se rozhodlo o budoucí podobě Evropy na několik dalších století. Tak už to v životě a v dějinách chodí.

Bitva u Jankova byla neobvyklá tím, že se odehrála v zimě. V 17. století ještě nebylo obvyklé válčit v zimě, avšak otužilí Švédové se již na začátku roku 1645 vydali na tažení směrem do Čech. Evropa v té době zažívala malou dobu ledovou a zimy byly chladnější než dnes. U středočeské obce Jankov na začátku března 1645 ještě ležely závěje sněhu, které ztěžovaly pohyb vojsk.

Švédské vojsko, které na začátku roku 1645 pod velením Lennarta Torstensona vpadlo do Čech, čítalo pouhých 16 000 mužů, což je nízké číslo porovnáme-li je s vojsky, která bojovala ve významných bitvách budoucích i minulých století.

Sedmnácté století bylo obdobím kapesních vojsk. Zbraně, zvláště muškety, v té době byly účinné, ale drahé, a bylo jich málo. Jejich ovládání bylo obtížné a také výcvik střelce byl drahý s ohledem na spotřebu střelného prachu a kulí. Důležitá byla sehranost vojáků v rámci jednotky a také úzká spolupráce jednotek mezi sebou. To vše vedlo ke vzniku malých profesionálních vojsk složených z žoldnéřů válčících za peníze. Pěchotu vedle mušketýrů tvořili pikenýři a důležitou součástí vojska byla také jízda. Válka v 17. století připomínala známou hru kámen, nůžky, papír. Mušketýři dokázali pobít pikenýry, pikenýři byli schopni odrazit útočící jízdu a jízda převálcovala mušketýry, pokud jim pikenýři neposkytovali ochranu.

Proti švédskému vojsku, které v roce 1645 vpadlo do Čech se postavilo stejně početné (tedy stejně malé) vojsko habsburského císaře Ferdinanda III..

Na tomto místě si neodpustím jednu malou odbočku. Habsburští panovníci, jako byl například Rudolf II., Josef II. nebo Marie Terezie, bývají označováni titulem císař (císařovna). Toto označení je správné a je správné nazývat Rudolfa II. například „pekařův císař“. Bylo by ale chybou říci, že Rudolf II. byl rakouský císař. Rakousko bylo v té době pouhé velkovévodství a jeho panovník byl rakouský velkovévoda (arcivévoda), ale nikoliv císař. Jediné císařství, které v 17. století v Evropě bylo, byla Svatá říše římská, což bylo volné sdružení států podobající se v některých ohledech dnešní Evropské unii. Výše zmínění Habsburkové byli císaři Svaté říše římské.

Vraťme se však zpět do roku 1645. Švédské vojsko se snažilo postupovat směrem na Vídeň, zatímco císařské vojsko se snažilo přehradit mu cestu. Obě vojska se takto nějakou dobu pohybovala českou krajinou.

K rozhodují bitvě došlo až ve středních Čechách u obce Jankov. Švédové zaujali výhodné postavení na vysokém kopci západně od Jankova, zatímco císařské vojsko stálo na kopci východně od obce. Útok na stejně silného protivníka stojícího ve výhodném postavení na kopci končil obvykle neúspěchem. Oba protivníci se proto neodvažovali zaútočit jeden na druhého. Švédský velitel se nakonec rozhodl obejít obec Jankov z jihu a napadnout císařské vojsko z boku. V té době to byl neobvyklý a poměrně složitý a nebezpečný postup, jehož provedením se Torstenson zapsal do dějin vojenského umění.

V první části bitvy se do boje zapojila císařská jízda pod velením Johanna Götze. Také Johann Götz se u Jankova zapsal do dějin, ale trochu jiným způsobem než Lennart Torstenson. Götz nezvládl boj ve členité středočeské krajině a zavedl své jezdce do úzkého údolí, kde byli pobiti Švédy. Sám Götz v tomto boji padl po boku svých vojáků. Po bitvě u Jankova se Götz stal v Čechách velmi známou postavou, neboť Češi už v 17. století projevili svůj pověstný smyl pro humor a v českých krajích se začalo používat úsloví „dopadl jako Götz u Jankova“, které bylo o 130 let později nahrazeno rčením „dopadli jako sedláci u Chlumce“, které používáme dodnes.

Po zničení císařské jízdy se do boje zapojila pěchota, ale nedopadla o mnoho lépe. Torstenson prokázal své vojenské mistrovství a bitva skončila drtivou porážkou císařského vojska.

Vítězství u Jankova otevřelo Švédům cestu dále do Čech a na Moravu. Neúspěšně se pokusili dobýt Brno, ale potom se museli stáhnout.

Habsburské vojsko u Jankova utrpělo ztráty, které nedokázalo nahradit, a do konce války se už mohlo jen bránit. Švédové znovu vpadli do Čech v roce 1647, kdy byli ještě zastaveni císařským vojskem u Třebele, ale v roce 1648 se dostali až do Prahy, kde vyplenili pražský hrad a odvezli odtud všechny umělecké sbírky, které nashromáždil pekařův císař. Mezi ukradenými předměty byla také Ďáblova bible, obrovská kniha napsaná v dnes již zaniklém Podlažickém klášteře (zničen v roce 1421 husity.). Ďáblova bible je dodnes uložena ve Švédsku a Švédové ji odmítají vrátit. Také o Ďáblovu bibli jsme přišli kvůli neschopnosti Johanna Götze v bitvě u Jankova.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Chlumce_nad_Cidlinou

https://obecjankov.cz/historie/bitva-u-jankova

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Jankova

https://cs.wikipedia.org/wiki/Piken%C3%BDr

https://cs.wikipedia.org/wiki/Johann_G%C3%B6tz

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_T%C5%99ebele

https://cs.wikipedia.org/wiki/Codex_gigas

https://cs.wikipedia.org/wiki/Podla%C5%BEick%C3%BD_kl%C3%A1%C5%A1ter